Římskokatolická církev je od poloviny 17. století největší a dlouho rovněž jedinou povolenou českou církví. Po husitské revoluci a následné rekatolizaci nastala v 17. století římskokatolická náboženská obnova a etablovala se její raně novověká forma. Teprve samostatná Československá republika učinila kroky k úplnému zrovnoprávnění dalších konfesí, ačkoli římskokatolická církev zůstala státem uznanou institucí.
Co dělá kaplan a jaké jsou rozdíly mezi farářem, administrátorem farnosti a jáhnem?
Kaplan (R.D. z lat. Kaplan - kněz, kterému diecézním biskupem svěřena pastorační péče o určitou skupinu věřících) prakticky dělá vše, o co jej farář požádá: vysluhuje mše podle domluvy, svatby, křty, pohřby, zpověď, pastorační aktivity pro mládež, seniory, biblické hodiny, návštěvy nemocných, vedení ministrantů, vyučování náboženství a další činnosti. Katecheta je učitelem náboženství na faře či ve škole a připravuje děti na Desatero a Bibli.
Farář je kněz ustanovený biskupem v určité farnosti a je statutárním orgánem farnosti; odpovídá za duchovní správu a hospodaření farnosti a obvykle bydlí na faře. Administrátor farnosti je kněz, který po určité období zastupuje farářovu službu, když farář není schopen plnit svůj úřad. Jáhen (diakon) je první stupeň svátosti kněžství, který připravuje na kněžství a vykonává služby související s charitou, modlitbou a vyučováním; trvalí jáhnové mohou být i ženatí, avšak jáhenské svěcení pro cestu ke kněžství má zvláštní pravidla.
Jako celek je systém hierarchie církve koncipován tak, že biskup je nástupcem apoštolů, spravuje diecézi a má zodpovědnost za hlásání evangelia, slavení svátostí a péči o věřící. Kněz slouží jako prostředník mezi Bohem a lidmi, vede bohoslužby, uděluje svátosti a doprovází farnost. Jáhen má službu konkrétních diakonických a pastoračních úkolů a v případě cesty ke kněžství postupně přechází do jáhenského svěcení a poté kněžského svěcení.
Titul a hodnost: Jeho Eminence, Jeho Excelence a další tituly
Titul Jeho Svatost (Pope) patří papeži - hlavě římskokatolické církve a římskému biskupovi. Kardinál je příslušník kolegia kardinálů, nejvyšších představitelů církve, podílejících se na řízení církve a na konkláve; titul Jeho Eminence (J.E.). Arcibiskup, hlava arcidiecéze (metropolita), bývá nositelem titulu Jeho Arcibiskupstva - Jeho Eminence. Děkanský titul (J. Děkan - Deacon) stojí za významným knězem, který spravuje děkanát ustanovený diecézním biskupem a tvoří větší počet farností; titul Veledůstojný pán bývá historicky spojen s farářem a dalšími kněžími. Farář má titul RP (R.D.), kaplana zkráceně P. a katechetu zkratka K. - oficiálně však zkratka P. označuje řádového kněze působícího v klášteře.
Historie povolání a vývoj systémů
Ve středověku byl kněz středem církevního života a plnil roli slavnostní i administrativní; reformace a reformační hnutí změnilo pohled na kněžstvo a jeho role. Počínaje tridentským koncilem (1545-1563) došlo k definování nauky a liturgie, a uzákonění misijního a pastoračního působení. Po II. vatikánském koncilu (1962-1965) nastala významná změna v postoji církve ke světu a k laikům, s důrazem na aggiornamento - přiblížení k současnosti. Z pohledu českých zemí se historicky klade důraz na rekatolizaci a následné polehčení církevního života ve 20. století, včetně období komunismu, kdy počty kněží kolísaly a kladly se otázky o důvěryhodnosti církevní moci.
Formace budoucích kněží a realita povolání
Pro stát se knězem je nutné absolvovat teologickou fakultu a duchovní formaci v semináři; před studiem teologie bývá roční přípravný rok v konviktu. Jáhenské svěcení mohou přijmout i ti, kteří původně směřují ke kněžství; mužům, kteří jsou ženatí, je umožněno stát se trvalým jáhnem; pro jáhy směřující ke kněžství platí odlišná pravidla. Kněží jsou celibátní; mají povinnost mlčenlivosti, modlitby breviáře, každodenní eucharistii a pravidelnou zpověď. Formace zahrnuje praxi v nemocnicích, školách, farnostech, věznicích a dalších prostředích; percentuálně končí přibližně polovina uchazečů.
Podle výzkumu a svědectví různých kněží spolupráce s ostatními kněžími a biskupy je klíčová pro rozvoj povolání a pro jejich vlastní duchovní růst. Kněz má být nejen pastýřem farnosti, ale i nositelem světla víry pro celou komunitu; jeho role spočívá v tom, že odpovídá na Boží volání prostřednictvím vedení církevní komunity a svědectví světců i současníků.
Historie a prožitek povolání očima svědců a teologie
- Svaté písmo a církevní otcové určují, že povolání roste v církvi a z církevního života.
- Jde o kontext, kdy církev podporuje povolání a vyvíjí u mladých lidí schopnost rozpoznat Boží volání.
- Kněžství je dar Boží k službě věřícím a svědectví ve světě, nikoli jen osobní kariéra.
V dosavadních dějinách katolické církve se objevovaly i období zkoušek víry - reformy a koncilní změny. Tři hlavní stupně svěcení (jáhen, kněz, biskup) definují postupný přechod od služby k plnému svěcení. Kněží slouží v diecézích, biskup zřizuje diecézi a spravuje pastorační a hospodářské záležitosti. Biskup má plnost svátosti kněžství a vede diecézi v souladu s naukou církve.
Klíčové pojmy a jejich význam
- Kaplan - kněz s pastorační péčí o vymezenou skupinu věřících; spolupracuje s farářem.
- Farář - kněz ustanovený v určité farnosti jako její správce.
- Administrátor farnosti - zastupuje faráře na určité období.
- Jáhen - první stupeň svěcení, služba v církvi; může být trvalý jáhen nebo jen připravující na kněžství.
- Titul Jeho Eminence - kardinalové; Jeho Excelence - arcibiskup či děkan; Veledůstojný pán - titul pro některé duchovní.
- Pastorace - klíčová část práce kněze; zahrnuje bohoslužby, katechezi a doprovázení věřících.
Vztah mezi kněžími a laiky je dnes důležitější než kdy dříve, zahrnuje zapojení laiků do různých částí církevního života a zodpovídá na požadavky moderní společnosti. Papež František i další papežové zdůrazňují důležitost pastoračního doprovázení, formace a otevřenosti církve vůči světu, jako prostředek k rozvoji povolání a služeb v církvi.
Příběhy povolání biskupa Barrona a otce Mika Schmitze
tags: #knezi #rimskokatolicke #cirkve