Pro mnichy benediktinského kláštera svatého Petra a Pavla v Shrewsbury začala zima roku 1142 pohromou. Nevelká publikace doplňuje jako další díl řadu s tímto názvem. Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Zpověď? Podtitul: ...nechci! neumím! nezvládnu to! Je zpověď pro vás frustrující záležitostí? Anebo nevíte, co vlastně máte při vyznání hříchů říct?
Kniha, která se zrodila z jednotlivých článků na osobním blogu mladého kněze Roberta Bergmana. Kniha prináša inšpiratívny a pútavý rozhovor s kňazom, redemptoristom pátrom Michalom Zamkovským. Otázky na rôzne témy z jeho života kladú redaktori Imrich Gazda a Pavol Rábara. Při pastoračních rozhovorech se řeč opětovně stáčí k tématu odpuštění. Známý polský kněz a literát přibližuje dětem tajemství eucharistie pomocí zajímavých příběhů a citlivě jim tak pomáhá vstoupit do svátostného života.
Peter J. Aj keby duša bola ako rozkladajúca sa mŕtvola a keby z ľudského hľadiska bolo už všetko stratené, u Boha to neplatí. Viete, že všetky sviatosti Cirkvi majú svoj pôvod v starozákonných sviatostiach? Že zmierenie podľa Starej zmluvy bolo ťažkým a aj fyzicky náročným úkonom? Svátost smíření, křesťanské uzdravení minulosti. O smyslu této svátosti a jejích částech. Ke křesťanskému životu neodmyslitelně patří svátostné smíření s Bohem a lidmi. Kniha Návrat je adresovaná všetkým, ktorí majú seriózny záujem o duchovný život.
Autor knihy má bohaté skúsenosti duchovníka (spovedníka), které využíva pri vysvetľovaní pokánia a spovede. Som si vedomý, že ako kňaz sa najviac kontrolujem v spovednici. Spovedanie je pre mňa vždy náročnou a obtiažnou službou. 19. 3. V knize se otevřeně mluví o zlu a přitom je jasné, že Bůh má vždycky navrch. Můžete ji číst spolu s dětmi, je velmi vhodná jako základ pro setkání dětí připravujících se na svátost smíření ve skupinkách.
Její největší přednost vidím v aktuálnosti dětských radostí a starostí a nabídce konkrétních realizovatelných postupů v boji s vlastními nedostatky. Nenarazíte zde na moralizování, ale na Ježíše, který k dětem promlouvá skrze evangelijní texty. Právě skrze úryvky Písma mohou děti poznat, jak se rozhodnout, aby se jejich jednání a smýšlení ubíralo správným směrem. Komentář katechetky Paedr. Brožura, která dětem podrobně a přehledně přibližuje svátost smíření nejen textem, ale i barevnými a černobílými ilustracemi. Obsahuje jednoduché zpovědní zrcadlo pro malé děti.
P. Josef Brtník se narodil 18. července 1948 v Sivicích u Brna. Pochází z zemědělské rodiny s prakticky žitou křesťanskou vírou. Po střední zemědělské škole a dvouleté vojenské službě pracoval několik let v zemědělství a hledal své životní povolání. Po důkladné roční přípravě na biřmování poznal své povolání ke kněžství. Vystudoval teologickou fakultu v Litoměřicích a roku 1978 byl vysvěcen na kněze. Během studia se seznámil se salesiánskou spiritualitou. Prošel řadou farností v brněnské diecézi a mnoho let vykonával službu ředitele salesiánské komunity.
Zdeněkа Nečasová je česká učitelka náboženství. Spolu s P. Josefem Brtníkem napsala knížečku Svátost smíření pro děti, ve které zhodnotila své katechetické zkušenosti. Svátost smíření představuje jednu z odpovědí Boží lásky na potřebu člověka být osvobozen. Ne každý je schopen vyrovnat se se svou vinou sám. V našem nevědomí jsou přítomny bariéry, které nám brání uvěřit v odpuštění. Svátost smíření je Boží nabídkou našeho uzdravení. Ježíš chce, aby člověk, ponížená svou vinou až k zemi, odcházel domů po přijetí svátosti smíření uzdravený, povzbuzený a osvobozený.
Důležitější než rozebírání minulosti je obrácení se k odpouštějícímu Bohu. "Neboť i kdyby nám naše srdce něco vyčítalo, Bůh je větší než naše srdce a ví všechno ..." Na každé slavení svátostí je třeba se připravit. K dobrému slavení svátosti smíření velmi pomáhá každodenní zpytování svědomí, při němž si člověk před Boží tváří projde uplynulý den, poděkuje za to dobré a požádá za odpuštění ve věcech, které se nepodařily. Před samotnou zpovědí je potřeba vykonat větší zpytování svědomí, tj. projít v paměti období uplynulé od minulé svátosti a připravit si vyznání hříchů, které pak zazní ve zpovědi. K dobrému zpytování svědomí pomáhá četba Písma (desatera, horského kázání, katalogů hříchů v listech apoštolů), s nímž člověk může konfrontovat svůj život.
Jinou užitečnou pomocí jsou tzv. zpovědní zrcadla (některá jsou uvedena zde). Při přípravě na zpověď je dobré nezapomenout, že Bůh nás bezpodmínečně miluje, že On mnohem více než my touží, abychom žili plným životem. Když se kajícník přijde vyznat ze svých hříchů, přijme ho kněz s bratrskou láskou a může ho též přátelsky přivítat. Kajícník se pak poznamená znamením kříže a totéž může učinit i kněz. Cum paenitens ad confitenda peccata sua accedit, sacerdos eum benigne excipit atque humanioribus verbis salutat. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti.
Potom kněz několika slovy povzbudí kajícníka k důvěře v Boha. Čtení z Písma svatého je doprovozeno rubrikou "pokud kněz uzná za vhodné", neboť rituál před koncilní obnovou se čtením z Bible nepočítal, protože Boží slovo je možné číst již při přípravě, a také proto, že mohou nastat situace, kdy je nutné tento prvek vynechat. Protože však Boží slovo patří ke každému udílení svátostí, je potřeba aby zaznělo také při svátosti smíření, pokud je to jen trochu možné. Vždyť je to právě Boží slovo, které je ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími (Žid 4, 12). Písmo obsahuje slova věčného života, který nám je ve svátosti smíření navracen. Potom kajícník vyznává své hříchy. Kde je to zvykem, může začít všeobecným vyznáním. Kněz mu pomůže, je-li třeba, k vykonání úplné zpovědi, dá mu vhodné rady a povzbudí ho, aby litoval svých hříchů. Připomene mu, že ve svátosti pokání dostává křesťan vždy znovu účast na velikonočním mystériu Kristovy smrti a vzkříšení. A uloží mu pokání, které kajícník přijme na odčinění hříchů a k polepšení života.
Deinde praemissa, ubi mors est, formula confessionis generalis (ex. gr. Confiteor), paenitens peccata sua confitetur. Sacredos, si opus est, paenitentem adiuvat ad integram confessionem peragendam, praebet ei consilia apta, eumque hortatur ad contritionem culparum suarum, in eius memoriam revocans christianum per sacramentum Paenitentiae, moriendo et resurgendo cum Christo, renovari in paschali mysterio. Deinde ei opus paenitentiae proponit, quod paenitens accipit ad satisfactionem pro paecato faciendam et ad emendationem vitae. Z pravdivého zkoumání sama sebe před Bohem a z lítosti nad hříchy se rodí jejich vyznání. Při tom je především užitečné uvědomovat si Boží milosrdenství a Boží lásku. Církev vyžaduje, aby se při vyznání těžkých hříchů, které v nás dusí Boží život, uvedl také jejich počet a okolnosti. Vyznat je třeba i hříchy, které jsou tajné a nikdo o nich neví a zdánlivě nikomu neublížily. Jak říká Katechismus, jen takovéto vyznání nás osvobozuje.
Kněz je vázán přísným zpovědním tajemstvím a můžeme si být jisti, že to, co zazní ve zpovědi, se nikdo nedozví. Je užitečné oddělit svátost smíření a duchovní rozhovor. Věci, které nesouvisí přímo s hříchy, ale týkají se spíše obecně duchovního života, je lepší s knězem probrat mimo svátost smíření. Kněz většinou stručně reaguje. Smyslem jeho slov je povzbuzení k lítosti, rada, případně poučení o křesťanských povinnostech. Reakce kněze může být užitečná někdy více, někdy méně. Pokud se náhodou stane, že to, co kněz říká, příliš užitečné není, není třeba se tím znepokojovat. Kněz potom kajícníkovi uloží pokání neboli zadostiučinění. Je to nějaký skutek, který má pomoci léčit hřích a napravit spáchanou škodu. Přijetím zadostiučinění a jeho vykonáním po zpovědi člověk vyjadřuje, že s hříchem nechce mít nic společného, že se chce chytit podané Boží ruky a napnout také vlastní síly, aby dosáhl toho, co je před ním.
Pokud by se náhodou stalo, že kněz uloží pokání, o němž člověk již předem ví, že není v jeho silách splnit, je třeba to zpovědníkovi bez obav říci a domluvit se na jiném zadostiučinění. Potom kněz vyzve kajícníka, aby vyjádřil svou lítost nad hříchy. Můj Bože, z celého srdce lituji, že jsem jednal špatně a že jsem neudělal co jsem měl. Je mi líto, že jsem hříchem urazil tebe, který jsi nejvýš dobrý a nade všechno láskyhodný. Pevně si umiňuji, že budu s pomocí tvé milosti konat pokání, že už nebudu hřešit a že se budu vyhýbat příležitosti ke hříchu. Deus meus, ex toto corde me paenitet ac doleo de omnibus, quae male egi et de bono quod omisi, quia peccando offendi te, summe bonum ac dignum qui super omnia diligaris. Firmiter propono, adiuvante gratia tua, me paenitentiam agere, de cetero non peccaturum peccatique occasiones fugiturum. Deus, Pater misericordiarum, qui per mortem et resurrectionem Filii Sui mundum Sibi reconciliavit et Spiritum Sanctum effudit in remissionem peccatorum, per ministerium Ecclesiae indulgentiam tibi tribuat et pacem.
Modlitba, která předchází rozhřešení, má ještě jednou vyjádřit lítost nad hříchy, prosbu o odpuštění a předsevzetí žít svatým životem. Je možné modlit se ji vlastními slovy, je vhodné, když se k modlitbě použije nějakých vešů z Písma. Formule rozhřešení, jejíž podstatnou částí jsou slova Uděluji ti rozhřešení..., je, řečeno klasickou terminologií, formou svátosti smíření. Její text ukazuje, že pramenem smíření je Boží milosrdenství. Ukazuje také, jak naše zpověď bytostně souvisí s velikonočním tajemstvím Ježíšovy smrti za naše hříchy a jeho zmrtvýchvstáním. Pokud hrozí nebezpečí smrti, stačí, aby kněz řekl: Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna + i Ducha svatého. Amen.
Kněz při udělování rozhřešení vztahuje nad kajícníka ruce. Jedná se o tzv. epikletické gesto, které kněží a biskupové používají vždy, když při udílení svátostí prosí Ducha svatého, aby sestoupil a konal své dílo. Pán vám odpustil hříchy. Je zvykem po každém přijetí svátosti Bohu děkovat.
