Od r. 2030 již nebude stát přispívat na osobní náklady zaměstnanců církve. Před církví tak stojí úkol nalézt ekonomické nástroje potřebné k tomu, aby po zmíněném datu dokázala stát na vlastních nohou. O tom, jak se tento záměr daří sledovat v pražské arcidiecézi, jsme si povídali s ekonomickým expertem ČBK RNDr. Zákon.
Podle zákona byl navrácen majetek, který patřil církvi v době znárodnění, a za znárodněný majetek, který již nebylo možné navrátit, stát poskytl finanční náhradu. Finanční náhrada se splácí ročně po dobu 30 let a je zvyšována o inflaci. Současně stát postupně snižuje financování církví tak, že od r. … (text v originále neúplný) Finanční analýzy ukazovaly, že církev bude mít šanci během 30 let generovat prostředky z navráceného majetku a investované finanční náhrady na pokrytí hlavní činnosti, tj. mzdy, provoz a další klíčové náklady.
Podmínkou uplatnění zákona byl podpis smlouvy mezi jednotlivými církvemi a státem. Vatikán souhlasil s podpisem za podmínky, že vlastnictví zvláště Restituovaného majetku se dostane do správy církve, která dokáže lépe hospodařit s majetkem než stát. Hospodaření v posledních letech ukazuje, že zisky z vedlejší, tj. hospodářské činnosti, již jsou schopny pokrýt podstatnou část nákladů na provoz hlavní činnosti. Tímto zákonem však nebyly dotčeny státní příspěvky na činnost církve v jiných oblastech, např. charitu, školství, zdravotnictví, památky.
V pražském arcibiskupství došlo v uplynulých letech k zásadní změně v ekonomické strategii. Po schválení restitucí all shromáždil arcibiskupství investice především do nemovitého majetku. Jednalo se především o investice do nemovitého majetku. V průběhu času se mění hodnota a výnosnost jednotlivých typů investičních nástrojů, a to i v případě kdy se může z hlediska střednědobého vývoje zdát, že ceny a výnosy jsou stabilní, příp. Při investování dále platí zásada, že výnosnost je přímo úměrná riziku.
Nemovitosti zahrnují mj. investice do fotovoltaických elektráren. Zde však považuji za vhodné se zaměřit šířeji na obnovitelné zdroje vč. Jedním z pilířů hospodaření pražského arcibiskupství je nájemní bydlení. Vidíte zde nějaká rizika? Investice do bytů na pronájem je konzervativní, tj. vysoké počáteční náklady v podobě kupní ceny, daní z převodu nemovitosti, nízké výnosy, nízká likvidita, riziko neobsazenosti, nutnost údržby a opravy; Pronajímatel se může setkat s právními spory s nájemníky. Takže pokud mám odpovědět na otázky, riziko vidím velmi malé a pokud ve světě vytvářejí složky církve portfolia investic, pak jsou v nich zahrnuty nemovitosti vč. Nicméně v investičním portfoliu musí být nemovitosti zastoupeny v adekvátním procentu, které by mělo odpovídat charakteru a cílům správce portfolia.
Arcibiskupství řídí své majetkové záležitosti prostřednictvím svěřenského fondu a nadací. Mnozí takovouto strukturu hospodaření vnímají jako nepřehlednou. Co o tom soudíte? Cílem bylo důsledné oddělení hlavní, tj. duchovní a vedlejší, tj. Arcibiskupství pražské se rozhodlo strukturovat investiční majetek do entit, tak aby každá entita měla jasně definovaný účel, strukturu, a byly definovány odpovědnosti jednotlivých osob za vedení entity. Arcibiskupství pražské se rozhodlo k těmto účelům využít právní formy nadací a veřejně prospěšných svěřeneckých fondů. Tyto struktury se ve světě používají stovky let; nadace ve všech oblastech světa, svěřenecké fondy spíše v anglosaských zemích, nadační fondy spíše v evropských zemích. V České republice se opět, zvláště Principem nadací je to, že je definován jejich účel a veškerý zisk z majetku vloženého do tzv. Arcibiskupství pražské založil Nadaci Arietinum, jejíž účel je podpora hlavní činnosti církve (na prvním místě mzdy kněží, platy základního personálu, režie, údržba…). Nadace sv. Alternativou ke svěřeneckému fondu by byl nadační fond, obě tyto struktury mají své právní i ekonomické výhody a nevýhody. Nadace a veřejně prospěšný svěřenecký fond generují finance na podporu hlavní činnosti. Tato struktura byla navržena renomovanými právními a auditorskými kancelářemi a byla schválena ve Vatikánu Kongregací pro klérus v r. … Někteří lidé se domnívají, že by se církev neměla pouštět do hospodaření a měla by veškeré své prostředky vrhnout do pastorace. Z hlediska ekonomiky a organizace je činnost církve rozdělena na hlavní, tj. duchovní a pastorační činnost a vedlejší, tj. hospodářskou činnost, kterou je správa majetku. Pokud se na tento problém podíváme z hlediska církevního práva, pak podle učení II. § 1. § 2. Majetkové narovnání státu s církvemi dosud naráží u veřejnosti na mnohá nepochopení.
V souvislosti s přijetím zákona o částečném napravení křivd způsobených komunistickým režimem přinášíme odpověď alespoň na ty nejčastěji se opakující námitky proti vyrovnání státu s církvemi. 1. mýtus: Navrácený majetek v hodnotě 134 miliardy korun je nepřiměřeně vysoký. O vyrovnání vztahů mezi církvemi a státem se jedná od poloviny 90. let. Navrácení církevního majetku byl od počátku nezbytnou součástí vyrovnání. Po odmítnutí církevních asignací byl církevní majetek považován za hlavní zdroj financování církví a náboženských společností v situaci, kdy státní rozpočet přestane financovat duchovenské aktivity církve (platy duchovních a příspěvek na provoz ústředí). Na vymezení a ocenění původního církevního majetku spolupracovalo ministerstvo kultury s ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství na základě podkladů od církví a náboženských společností. Tyto podklady a metodika ocenění byly v roce 2008 kontrolovány a verifikovány renomovanou mezinárodní poradenskou firmou Ernst & Young. Pokud by se měla hodnota navráceného církevního majetku změnit, je nezbytné kvalifikovaně říci, v čem byla metodika stanovení hodnoty nesprávná, co je třeba změnit a jak nově stanovit hodnotu majetkové podstaty vyrovnání vztahu mezi církvemi a státem.
2. mýtus: Majetek určený církevnímu vyrovnání církvím nepatřil. Církevní majetek zahrnutý do návrhu vyrovnání představuje pouze majetek církví (farností, diecézí), řádů a náboženských společností registrovaný v pozemkových knihách a zabraný státem po 25. únoru 1948. Je nepochybné, že tento majetek k rozhodnému datu církvím a jejich subjektům nepochybně patřil. 3. mýtus: Církve budou vyrovnáním zvýhodněny proti restituentům. Na rozdíl od restituentů bude církvím vrácen pouze majetek, který je v držení státu, konkrétně Pozemkového fondu a Lesů České republiky. Bývalý církevní majetek ve vlastnictví obcí, krajů a všech právnických a fyzických osob zůstane nedotčen. 4. mýtus: Majetek se bude vracet v nejméně vhodném období ekonomické recese. Diskuze o vyrovnání probíhala již v letech 1998-2002. Hodnota majetkového vyrovnání v roce 2000 byla 100 miliard korun; v cenách roku 2011 by to bylo 131 mld Kč. Makroekonomická predikce odhaduje růst, a hospodářské oživení se postupně blíží. Církevní vyrovnání tak může představovat pro-růstový impuls pro ekonomiku. 5. mýtus: Finanční vyrovnání s církvemi destabilizuje náš státní rozpočet. Dodatečné výdaje představují 0,17% plánovaných výdajů, a v 15. roce již rozpočet na církve vydá méně, než by se vydal bez vyrovnání. Po 30 letech nastane kumulovaná úspora a tak dále. 6. mýtus: Navrácený církevní majetek bude z velké části patřit Vatikánu. Oprávněnými osobami pro navrácení budou farnosti, řády, diecéze a další instituce registrované v ČR; Vatikán schvaluje pouze prodej majetku nad 1,5 milionu eur. Z tržby a výnosů se Vatikánu nic neodvádí. 7. mýtus: Majetek dostanou preláti úkor potřebných. Církve provozují sociální zařízení, charitativní činnost a další aktivity; výnosy z navráceného majetku mohou pomoci zlepšit sociální péči, zdravotnictví a podporu komunit. 8. mýtus: Církve se stanou bohatými korporacemi s mocenskými ambicemi. Musí nahradit roční příjmy ze státního rozpočtu ve výši 1,5 mld. Kč; nápady zahrnují efektivní hospodaření a využití výnosů z navráceného majetku. 9. mýtus: Církve nebudou umět s navráceným majetkem dobře hospodařit. Stav majetku bývá často zasažený a vyžaduje opravy; církve se budou podílet na ekonomických výnosech z majetku, pronájmy a investice. 10. mýtus: Církevní restituce jsou nespravedlivé. Nejde o restituce v původním slova smyslu; 44% majetku je nenávratně ztraceno, 56% vrátí se v jiném stavu; legitimnost vyrovnání vychází z Ústavního soudu a zohledňuje budoucí vztahy státu a církví.
Statisticky: dohromady dostávají všechny církve od státu bezmála 3,5 miliardy Kč; velká část směřuje katolické církvi. Hodlá se postupně utlumit státní podpora a v roce 2030 už peníze na činnost nepošle. Katolíci investují do zajištění prostředků na provoz a opravy kostelů a kaplí; pracují na tom, aby byla církev více samofinancující. Podle portálu Hlídač pasů a dalších zdrojů roste transparentnost financování a zvyšuje se podíl výnosů z vlastního majetku a investic. V roce 2023 či 2024 některé výnosy a granty z veřejných zdrojů nadále doplňují provoz církví a jejich školství a sociální projekty.
Pro lepší pochopení provázanosti hospodaření farních sborů, povšechného sboru a externích subjektů, stojí za to sledovat mapu finančních toků v rámci ČCE a vývoj v dalších evropských zemích, které vyrovnání řeší různými modely financování (nadace, svěřenské fondy). Závěrem lze říci, že jedním z hlavních cílů vyrovnání je oddělení duchovní a hospodářské stránky, aby financování hlavní činnosti bylo zajištěno i po ukončení státního příspěvku.
