O knížce jsem kdysi slyšela, stejně jako o panu Czendlíkovi, zajímal mě tedy rozhovor o něm a musím zkonstatovat, že se jednalo o poutavé čtení. Kniha je rozdělená na několik částí, dozvíme se o dětství, dospívání i o místě působení v době, kdy kniha vznikla Zbigniewa. Dílo je psané formou rozhovoru. U některých odpovědí jsem se zasmála, u jiných hodně zapřemýšlela. Rozhodně jsem se takřka nenudila.
Ze začátku mi Zbigniew Czendlik úplně neseděl, jednoduché mainstreamové floskule, žádná velká hloubka, ani manželka přede mnou knížku snad z podobných příčin nedočetla. Pak se to ale po pár stránkách zlomilo a já to přijal. Pan Czendlik o sobě v rozhovoru říká, že není žádný myslitel, jako Halík, Marek Vácha a jiní. A vlastně má asi pravdu. Za to je to ale neuvěřitelně opravdový člověk, který o evangeliu nerozumuje, ale žije ho naplno, jak nejlépe umí. Myslím, že Pán Bůh má lidi s velikým srdcem, jako má on, opravdu rád. A ti jsou zase velkým požehnáním pro své okolí. Jsem rád, že jsem se s ním takto seznámil. Je fajn, že je např. v radě Českého rozhlasu. Jaký rozdíl proti tomu, když v Radě České televize sedí např. P. Czendlika jsem vůbec neznala, jen registrovala (a to ještě z bulváru)…velice zajímavé, jednak jsem se ráda dozvěděla něco o jeho vyrůstání, dětství, škole..no a pak o jeho myšlenkách.. jeho pohledech na svět, církev, mezilidské vztahy. Neotřelé, možná někdy šokující a provokativní.
Rozhovor přináší stručný životopis, hodně životních zážitků, úvah o Bohu, životě a lidských vztazích, zejména také o toleranci a hlavně myšlenek pro zamyšlení. Životní příběh a názory populárního duchovního, jehož vzory jsou lidé velkorysí, štědří, laskaví, trpěliví, se srdcem otevřeným pro potřeby druhých. Velice zajímavé byly jeho názory na život a vztahy mezi lidmi. Prostřední část, ve které vypráví o Bohu, mě neoslovila a připadala mi moc fádní a zdlouhavá. Jsem sice podezíravý vůči všem černoprdelníkům a ateismus - či spíše nedůvěru náboženským institucím všeho druhu považuji za jeden z nejlepších rysů české povahy (sám asi věřím, ale nevím čemu), ale tenhle pán je mi svými názory a přístupem velmi sympatický. Třeba jeho rada život nepřežívat, neužívat, ale prožívat (žít pro něco, někoho) je super. Draží to, že druhá třetina knihy je na můj vkus moc babrající se v bohu a církvi, což je dáno otázkami paní Zahradníkové, ale jako celek se to povedlo. Díky, pane Czendliku, za to, že jste tu s námi!
Rád bych s vámi dal pivsona, a to skoro nepiju. Ke knížce jsem se dostala náhodou, pana Czendlika jsem předtím vůbec neznala. Teprve při četbě mi došlo, že je to opravdová celebrita a potom chápu, že polovinu knížky všechny přesvědčuje, že je jen "obyčejný člověk" ačkoliv kněz :-) Měla jsem ale očekávání nějakého hlubokého rozhovoru o duchovním životě. Knížku nehodnotím, protože jsem ji četla opravdu na blind. Některé myšlenky jsou velmi hezké, srovnání situace církve v Polsku a v Česku mi přišlo na celé knížce možná nejzajímavější. Každopádně pan Czendlik je opravdu osobností, která k církvi může přivést i velmi svébytné sociální bubliny (stejně jako třeba Halík zase úplně jiné). Kniha jako celek se mi líbila, měla tam spoustu pasáží se kterými jsem musel souhlasit i jako zapřísáhlý ateista, který má s církví problém. Mnohdy paní Zahradníková zbytečně moc "tlačila na pilu" a mnohdy sáhodlouhé popisy boha byly únavné, ale jako celek to fungovalo, dokonce jsem se i smál nahlas. Hodně myšlenek mi v hlavě zůstane a jednou jsem se přistihl, že se mi i oči orosily. Dobré.
...co je vrchol pokrytectví??? Velmi zajímavý rozhovor s velmi zajímavým farářem. Čekala jsem trochu něco jiného, ale s tímto člověkem bych si na to pivo do hospody klidně sedla. Kniha se mi líbila více, než stejnojmenná beseda/talkshow se kterou pan Czendlik objíždí republiku. Na první pohled pouze rozhovor napsaný s Polákem, katolickým knězem, který se řízením osudu stal katolickým knězem v českém Lanškrouně. Je to však obdivuhodné odhalení soukromého života, jeho životní cesta, ale podaná vtipně, lidsky a s životní moudrostí. Znám jednoho takového "lidového" faráře i osobně a jsem ráda, že takoví jsou. Jsou to také "jen" lidé, a je dobře, že se za to Zbygniew Czendlik nestydí a otevřeně říká co si myslí, i když se za to vyššího postu v církvi asi nedočká. Mně je otce Czendlika upřímně líto. Ztrácí svoji kněžskou identitu pro pozlátko..
V Polsku by s jeho chováním a vystupováním (v rozhovorech např. V talk show OMG), kdy sedí v tričku, rozvalen ležérně na kanapi a společně s režisérem Strachem tlachají o tom, kdo je úspěšnější a známější, daleko nedošel.. Jakože všechno je sranda, ha ha... Do toho nemístné vtipy.. Myslím, že být, řekněme ... nekonvenční, je možné i jinak... Byla to dřina, ale dočetla jsem to :-) Knížku jsem dostala od kamarádky , jako dárek. Zajímavé a neobvyklé čtení. Asi jsem ještě neměla knihu, která by byla psána formou rozhovoru. Hezká, nenáročná knížka o životě jednoho známého a u někoho jistě i oblíbené kněze.
O knize jsem samozřejmě, věděla a obloukem se jí vyhýbala. V mládí bych ji studovala a podtrhávala si zajímavé myšlenky, ale jako starší dáma už tohle nedělám. Přesto si na mě počíhala vyřazená k rozebrání v knihovně. No tak se do ní podívám, když to jinak nejde. Alespoň se mi potvrdí, jaký je tenhle mediálně profláknutý farář povrchní a sebelibý člověk. Tak to mi tedy nevyšlo! Já musím přiznat, že rozhovor na mne působí jako velmi upřímný. Názory páně Czendlikova mne nejen nepohoršují, ale vřele s nimi souhlasím. Myslím, že je dost normální (psychicky v pořádku), aby si nemusel hrát na svatého před lidmi a bůhví, co by pak bylo za zavřenými dveřmi. Navíc, kdo se přizpůsobuje představám druhých, ztrácí sebe. Taková opotřebovaná kniha, poslepovaná... Ale tak nemusím mít ve své knihovně jen samé dokonalé skvosty, že?
Když před dvaadvaceti lety mladý polský kněz Zbigniew Czendlik přijížděl do Česka na výpomoc, měl v oknech auta přiskřípnuté mokré ponožky. Výměna farností proběhla tak rychle, že si sotva před odjezdem stihl vyprat, a tak si po cestě prádlo sušil. Mediálně vytěžovaný farář, který se se svými přiměřeně provokativními názory co chvíli objevuje v televizi, v rozhlase, a dokonce i v ženských magazínech, je upovídaný extrovert. Svou kazatelskou výmluvností zahrnuje všechny, kdo jsou jen trochu ochotni poslouchat. Křesťan, nekřesťan. Nejčastěji provokuje ty, kteří mají o víře příliš jasné a nekompromisní představy. "Věřím, že se do nebe nakonec dostaneme úplně všichni. I ti, do kterých bychom to vůbec neřekli. Malým zázrakem je, jak dobře se kněz Czendlik v českém prostředí adaptoval, a ještě si k tomu získal velkou popularitu.
Když jej pozvali jako doprovod české výpravy na olympiádu do Londýna, prý se s velkou hrdostí promenoval v českém dresu. Cítí s Čechy, ale jeho polská identita je vždy po ruce, když si chce utahovat z domácích nectností. Myslí si, že Češi neumí pořádně oslavovat. Sám sebe pasuje na lidový protipól kněze a intelektuála Tomáše Halíka, kterého obdivuje, ale když se s ním potká, moc si prý nepopovídají. Farář z Lanškrouna se umí postavit i k tématům, která čeští klerikové často vykazují do sféry neslušných dotazů, například k osobní cestě ke kněžství anebo mediálně exponovaným církevním restitucím. Ty obhajuje bez velkých rozborů, sice poněkud naivně, přesto smysluplně: "Od církve se žádá milosrdenství a péče o lidi v nouzi, ale nejlépe bez peněz a v chudobě. Také do církevního provozu nechává otevřeně nahlédnout, stávající poměry líčí bez příkras. "Když v církvi nadřízený o něco poprosí, je to stejné, jako když na vojně dostaneš rozkaz," říká a dodává, že sám nikdy neměl s poslušností problémy, neboť jako nejstarší ze čtyř dětí byl od maminky dost vycepován.
Číst rozhovor s neustále pozitivním a vtipkujícím farářem, je chvílemi trochu únavné. Z poněkud zdlouhavých odpovědí se ale skoro pokaždé vynoří něco výstižného. Anebo v nich zazáří sympatický bonmot. Není kněz jako kněz - Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Audiokniha je pohledem do jeho soukromí i do jeho hlavy. Jeho názory na život, důležité světské i církevní věci, na Boha samotného i na lidskou víru jsou zajímavé, poučné a místy velmi překvapující.
Proč už Polsko není chudé?
Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Odpovědí na otázku, kterou mi lidé kladou velmi často. Jan Werich opět jak ho neznáte na novém CD Velké maličkosti.
Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. knihaEl. 2016 (1. Splnilo to moje očekávání, je to zajímavé počtení …...(...) Splnilo to moje očekávání, je to zajímavé počtení ale ne pro každého, zapřisáhlý ateista bude kritizovat, náboženský fanatik bude pohoršen.. Je potřeba to brát s nadhledem. Zajímavý úhel pohledu...(...) Z pozice kněze je to skutečně moderní. Moc se mi kniha líbila. Ocitnete se do dvou poloh, náboženské a světské. Příjemné čtení o příjemném člověku a jeho názorech na svět, společnost, Boha a církev...(...) Skvělá kniha. Líbí se mi, že je napsaná srozumitelným jazykem a velmi příjemným tónem, přestože se v ní autor zamýšlí nad hlubšími tématy a leckdy je i poměrně kritický, ať už ke společnosti/lidem či církvi. Příjemné čtení o příjemném člověku a jeho názorech na svět, společnost, Boha a církev. velmi čtivá a poutavá knížka, páter Czendlik je velice otevřený, plný humoru, líčí zajímavé historky z poleského domova i z doby působení v ČR, zároveň se zamýšlí nad mnoha důležitými věcmi. Knížka je vhodná jak pro ateisty, agnostiky, tak i pro věřící. Osloví každéko. Celkovou úroveň sráží trapné otázky v tomto knižním rozhovoru. Docela jsem se na knihu těšil. Úžasně milé, někdy vtipné vyprávění zajímavého muže. Vše už bylo zde napsáno!
Kniha je vhodná jak pro věřící, tak i ateisty. Jeho názory se mi líbí pro svůj nadhled a životní optimismus..... Nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala, je tato kniha obohacená podpisem a věnováním. Kdyby to portál umožňoval, hvězdiček by bylo minimálně deset. Nejsem si jistá, jestli forma dialogu knize spíše neuškodila. Možná by bylo lepší, kdyby to nebylo psáno formou dialogu.. Ačkoli jsem byla k víře vychována s mnoha jeho názory nesouhlasím. Zbygniew mi není sympatický, z jeho slov je cítit, jak moc ve své názory věří a že právě tyhle jeho názory jsou jediné správné. První část knihy o Zbygniewově mládí mě velice bavily, pojetí knihy v rámci rozhovoru je taktéž velmi čtivé, bohužel, nesdílím Czendlikovy názory, místy až zavádějící a narcistická. Tu knížku miluju. Knížka mě opravdu velmi bavila. Myslím,že je skvělá v některých tématech k zamyšlení. Přesto, že jsem nevěřící, kniha se mi velmi líbila a vřele všem doporučuji si ji přečíst. Kupodivu souhlasím s většinou názorů pana Zbyška. Kniha formou rozhovoru se zajímavým člověkem - knězem se mi moc líbila. ... ... ... ...
Stručný obsah a význam knihy
Postel, hospoda, kostel představuje autentický obraz života polského kněze působícího v českém prostředí, jeho vzory, skeptické i optimistické postoje a svérázné pohledy na církev, vztahy a víru. Autorka doplňuje rozhovor detaily z prostředí a popisem cesty mezi dětstvím, mládím a současností, čímž čtenáři nabízí komplexní portrét člověka, který žije svou víru naplno, i když s ní často nesouhlasí instituce či veřejné diskuse.
V knize se objevují témata jako tolerance, otevřenost vůči druhým, schopnost vyprávět a bavit se o citlivých tématech bez moralizování, a zároveň nutnost respektovat individuální cestu každého člověka k Bohu. Způsob vyprávění formou rozhovoru umožňuje odhalit i nejistoty či nejistoty a zároveň ukazuje, že autenticita a lidskost mohou být silnější než oficiální obraz církve.