Kaple Božího Těla, Krve Páně a Panny Marie a sv. Felixe a Adaucta uprostřed Velkého tržiště, dnes Karlova náměstí, byla postavena v letech 1382-1393 a patří do skupiny dnes již zaniklých pražských sakrálních staveb doby lucemburské. Kaple byla umístěna v ose Karlova náměstí poblíž vyústění Ječné ulice a středověké tržiště bylo určeno již při založení Nového Města a Dobytčího trhu.
Bratrstvo obruče s kladivem, čtyřicetičlenné společenství šlechtických, duchovních a měšťanských vrstev, jí zasvětilo a mělo patronátní právo. Kapli nechalo postavit bratrstvo, a její vznik je doložen zakládací listinou z 1. dubna 1382, kdy bylo do dokumentu přivěšeno jejich pečetě. V období před husitskými bouřemi byla kaple místem vyhlašování panovnických a veřejných stanovisek; v předhusitském období se zde přijímalo pod obojí a v roce 1437 byla vyhlášena kompaktáta.
V průběhu dějin kaple sehrávala roli pohřebního a univerzitního pohřebiště, a to až do roku 1622, kdy ji ovládl jezuitský řád. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byla stavba převedena pod správu fary u sv. Vojtěcha v Jirchářích a v roce 1784 definitivně zrušena a uzavřena. Demolice kaple proběhla kolem roku 1790-1791; místo bylo upraveno pro dopravní potřeby a následně se stal na místě kaple průjezdní prostor a později část náměstí změnila svůj charakter na parkovou plochu ve druhé polovině 19. století.
Rozsah a tvar kaple byly dlouho neujasněné; ikonografické prameny z 16. až 18. století ukazovaly velmi různorodé podoby, a proto nebylo možné provést spolehlivou rekonstrukci. Sledovaná archeologická diskuse se poprvé razantně zapojila v roce 2011 při revitalizaci Karlova náměstí a provedení zajišťovacího archeologického výzkumu Národního památkového ústavu. Výzkum potvrdil existenci hřbitova kolem kaple a nálezy hrobů s dřevěnými rakvemi ukázaly na charakter pohřebního provozu v průběhu časného novověku.
Archeologický výzkum rovněž umožnil lépe vymezit prostor sakrálního areálu. Z nálezů vyplynulo, že půdorys kaple měl tvar téměř rovnoramenného kříže s polygonálně koncipovanými presbytáři a lodí a že celková velikost areálu včetně hřbitova dosahuje cca 36 metrů v průměru, zatímco délka samotné kaple a jejího okolí se odhaduje na cca 29 metrů v obou směrech. Základové pasy ukazovaly, že nejsevernější část kaple byla zakotvena v geologickém podloží a že vnitřní obvodová konstrukce z opuky byla zřejmá v rohové partii sondy S02; v suterénu pravděpodobně stával suterénní prostor s nadzemní konstrukcí, dosud neznámé podoby. Odlomené architektonické detaily a obvodová zeď byla z pískovcových kvádrů, jejichž zbytky byly v průběhu následných etap rekonstrukcí využívány na jiné stavby.
V souvislosti s reliéfy a ikonografií se objevují úvahy o tom, zda fundamentální pozůstatky mohly patřit právě ostatkové věži kaple; zjištěné hroby a jejich orientace napovídají, že pohřebiště bylo rozšířené kolem kaple a ohradní zdi. Veba středověké opuky a drobné nálezy keramiky a skla z 14. století popisují vrstvu předkaplové výstavby a následný vývoj terénu; v s , bylo zjištěno, že pod kaplí se nacházela stavební úroveň s zahloubeným objektem a zahloubenou stavbou, která byla po zániku kaple zasypána sutí a organickým materiálem. Nález pískovcového kvádru na dně objektu navozuje propojení této stavby s kaplí samotnou a naznačuje, že mohla jít o suterénní část sousední stavby.
Podoba kaple se stanovovala z ikonografických zdrojů, srovnání vedut a kartografických materiálů. Z nejvýznamnějších obrazových svědectví je považován Bosschův obraz z počátku 17. století a veduty z 16. století. Z rekonstrukcí se uplatňují varianty od V. Mencla (1948) a následně doplňované o práce J. Podlisky a dalších autorů. Současný nejpravděpodobnější model se opírá o centrální kapli obklopenou čtyřmi kaplemi a věží, a vychází z Hergetova plánu Prahy a z rekonstrukcí od 18. století. Digitální rekonstrukce vznikla na základě studií a archeologických nálezů, a pro výstavu Praha doby Karla IV. byla vytvořena 1:500 a 1:100 modely, které odpovídají rekonstrukci Václava Mencla s úpravami podle Ondřeje Šefců.
Historické prameny a soustavná revue ikonografických vyobrazení ukazují, že kaple byla centrálním objektem novoměstského trhu s věží, obklopenou ohradní zdí. Přestože po zboření kaple nebyla konstrukce zachována, archeologické sondy poskytly cenné poznatky: hřbitovní areál, dispoziční uspořádání a možné vztahy mezi kaplí, hřbitovní zdí a ohradní zdí. Z Národní památkové ústavu vyšel nález negativu zdiva severního závěru kaple a zjištění stavu, že půdorys kaple měl určité specifické rozměry. Kontrolní projekce spolu s velkými vedutami ukazují, že rekonstrukce kaple se uskutečnila v několika variantách a že finální verze vychází z analýzy ikonografických svědectví a archeologických nálezů, které spolu korespondují s rozměry a tvarem kaple a hřbitovní zdi.
Architektura a rekonstrukční zpracování
Nejpravděpodobnější varianta podoby kaple popisuje centrální objekt s vysokou věží a věncem kaplí, vycházející z karolinské architektury. Podle Lorence a dalších autorů byla kaple součástí lucemburské architektury, a její rozměry se odhadují na základě archeologických sond. Ochranná a architektonická studia vedla k rekonstrukcím: axonometrie a půdorys kaple byly vypracovány podle Mencla a průběžně revidovány podle archeologických výsledků. 3D model kaple a věže byl vytvořen pro projekty Karla IV. a pro výstavní projekt; digitální a fyzické modely byly vyhotoveny v různých měřítkách a slouží pro prezentace a výstavy.
Historie stavby a jejího zániku je doplněna o záznamy z vedut a grafických materiálů, které ukazují proměny města a místa během 14.-18. století. Z části věží, ohradních zdí a hřbitova vznikla při rekonstrukčních pracích nová parková plocha; zůstaly jen fragmenty architektonických částí, které jsou uloženy v lapidáriu Národního muzea a v archivech. Závěry archaeologických výzkumů potvrzují, že kaple byla zbořena a zanesena sutí, a že její místa bývala postupně využívána pro další stavební potřeby a dopravně-technické změny na Karlově náměstí.
Současný pohled na místo a význam pro Prahu
Kaple Božího Těla je významnou součástí historie Nového Města a lucemburské epochy v Praze. Nález a výzkum potvrdily centrální polohu kaple v prostoru náměstí a ukazují na propojení kaple s pašijovým kultem a s císařskými insigniemi. Zjištění archeologie navíc upřesnila půdorys a lokalizaci kaple, což umožnilo revizi dřívějších rekonstrukčních modelů a přehodnocení jejich vypovídací hodnoty. Kaple a bratrstvo byly důležitým kulturním a náboženským střediskem, které souviselo s Karel IV. a s korunovačním pokladem říše. Značný význam má i skutečnost, že existovala pravidelná exhibice ostatků a relikvií ve dřevěné věži, která byla v některých obdobích spojena s procesími a slavnostmi spojenými s Velikonocemi a Kopí a Hřebů Páně.
Podoba kaple byla v průběhu staletí rekonstruována v řadě variant, a proto se její přesná vnitřní dispozice lišila podle zdrojů a časových období. Současné vědecké práce a publikace upozorňují na riziko interpretace z vizuálních pramenů; uznávají však, že rekonstrukce na základě ikonografických pramenů a archeologických nálezů poskytuje nejspolehlivější pohled na původní stavbu. Kaple tak nadále zůstává důležitým tématem dějin pražského Nového Města a lucemburské éry, která se dotýká i symboliky a liturgie středověké Evropy.
Vzhledem k nedostupnosti původních měřicích údajů a nutnosti orientovat se podle historických vedut a ikonografických zdrojů se dnes rekonstrukce kaple chápe jako reprezentativní model, který respektuje dostupné prameny a archeologické nálezy. Digitální rekonstrukce a fyzické modely 1:500 a 1:100 vznikly na základě analýzy podkladů a archeologických nálezů a slouží pro prezentace a výstavy, aby veřejnost mohla nahlédnout do tváře středověkého Pražského Nového Města.
