Orlické hory vždy patřily mezi naše nejoblíbenější destinace, kam jsme se vždy rádi vraceli. Na různých místech jsme v nich strávili několik letních i zimních dovolených a dokonale jsme tak poznali různé tváře této části české země. Jednoho roku jsme učinili výjimku a zavítali sem v rámci třídenního listopadového pobytu, kdy jsme byli ubytování v Čenkovicích. Cestou do chaty Pod sjezdovkou jsme se zastavili v Letohradě, abychom se seznámili s památkami města. Některé jsme sice viděli už o 10,5 roku dříve během vůbec první zimní dovolené, ale Letohrad toho nabízel mnohem více.
Po příjezdu do Letohradu jsme naše stříbrné auto zaparkovali u Muzea řemesel a když jsme si prohlédli jeho expozice, vydali jsme se pěšky do centra města, kolem něhož se nacházela největší koncentrace turistických cílů. Pochopitelně jsme si nemohli nechat ujít ani památky na nevelkém Václavském náměstí, mezi něž patřil také jednolodní kostel sv. Václava v těsném sousedství letohradského zámku. Obhlídku barokního svatostánku jsme zahájili na mimořádně zdobeném průčelí, které nás svým vzhledem naprosto ohromilo.
Nad vchodem jsme uviděli hlavu andílka se štukovým zavěsem z listů, mušli a po stranách voluty. O něco výše se nad prohnutým klenákem vznášeli dva andílci, držící závěs s kartuší, na které jsme si přečetli latinský text se čtyřmi letopočty, oznamující data renovací a oprav kostela. Průčelí dále členilo několik kamenných soklú z pískovcových desek s římsou. Na nárožích jsme našli vždy dva pilastry s volutovou hlavicí a šátkem, další tři pilastry obklopovaly hlavní vchod. Naším očím neunikla ani okna se šambránami a volutami, pod nimiž se nacházely štukové květy, šátky a konzoly. Průčelí završoval volutový štít s trojúhelníkovou atikou, uprostřed níž jsme uviděli erb majitelů panství. Uprostřed dolní části štítu se nacházelo oválné okno, po jehož stranách stály ve výklencích sochy sv. Václava a sv. Josefa.
Následně jsme začali prozkoumávat zbývající části kostela sv. Václava. K průčelí z levé strany přiléhal zámek, který nás dál nepustil a tak jsme zamířili doprava k barokní bráně, vybudované okolo roku 1700. S kostelem byla spojená malou zdí a v jejím středu se nacházel vchod s kamenným ostěním a lisénami po stranách. Před bránou jsme nemohli přehlédnout dřevěný kříž s ukřižovaným Ježíšem, namalovaným na plechu. Následně jsme prošli kolem brány, za kterou jsme narazili na pískovcové sousoší sv. Anny Samotřetí se dvěma světci po stranách, které vytvořil neznámý autor v roce 1726.
Umělecké dílo tvořil široký volutový sokl se střední částí, na němž stály zmíněné sochy. Vlevo se nacházel patrně vousatý sv. Jáchym se svatozáří, držící v rukou hůl a knihu. Vpravo stál holohlavý sv. Josef se svatozáří, jenž v levé ruce držel ratolest a knihu, zatímco pravou si přidržoval šat. Uprostřed jsme shlédli sv. Annu v dlouhém šatě, která v levé ruce držela Ježíška kolem beder a pravou měla položenou na hrudi malé světice se svatozáří, držící zeměkouli. Sousoší ještě doplňovala hlava andílka. Oč zdobnější bylo průčelí, o to méně krásnější byly zbývající části svatostánku.
Boční strany disponovaly trojicí půlkruhových oken v nejvyšším patře a v přízemí k nim přiléhala sakristie a naproti kaple. Pravoúhlý presbytář rovněž postrádal nějakou výzdobu a moc krás nepobrala ani malá věžička s jehlancovou střechu, v níž však chyběly zvony. Ty byly totiž zavěšeny v samostatně stojící barokní zvonici z roku 1705, uzavírající areál kostela, která byla naším dalším cílem. Dvoupatrová hranolová zvonice stála na okraji vyvýšené terénní terasy a v dolní části se nám na ní nejvíce líbily nárožní rustikované omítkové lisény, na něž navazovaly hladké pilastry s kamennými toskánskými hlavicemi, nesoucí hladký vlys a profilovanou korunní římsu. Zvonicové patro pak disponovalo půlkruhově zakončenými okny s dřevěnými dvoukřídlými okenicemi, za nimiž se ukrývaly zvony. Na střeše jsme spatřili dva kříže a pak jsme se šli podívat ke vchodu, který byl zavřený, ovšem nijak nás to nepřekvapilo.
Na závěr jsme si prohlédli pomník u paty zvonice a který připomínal v Letohradě zemřelého vlasteneckého spisovatele a buditele z doby národního obrození F. V. Heka, zřízený okrašlovacím spolkem v Kyšperku v roce 1924. Náhrobek ze žulových kamenů a černou mramorovou deskou tehdy stával na hřbitově, který kostel obklopoval a byl později zrušen. Kostel sv. Václava stojí v těsném sousedství letohradského zámku. V letech 1680 - 1685 ho nechal vybudovat majitel zdejšího panství Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic jako zámeckou kapli ve stylu italského baroka. Do kostela se vstupuje pěti vchody, které tvoří nejstarší soubor vyřezávaných dveří v Pardubickém kraji, přičemž tři z nich vedou do lodi kostela. Stavba se připisuje italskému mistru staviteli Antoniu Demaggio. Objekt byl posvěcen roku 1681 biskupem královéhradeckým Janem Františkem Kryštofem z Talmberka. V kostele má hrobku i jeho zakladatel Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic a byli tam pohřbíváni i někteří další majitelé kyšperského panství. V 21. století kostel prošel několika rekonstrukcemi a získal novou bělostnou fasádu, k čemuž ale došlo až po naší návštěvě.
Když jsme dočetli poslední řádky, vydali jsme se k zámku, o čemž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli rovněž nezapomeňte přečíst. Kostel sv. Václava stojí v těsném sousedství letohradského zámku. V letech 1680 - 1685 ho nechal vybudovat majitel zdejšího panství Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic jako zámeckou kapli ve stylu italského baroka. Do kostela se vstupuje pěti vchody, které tvoří nejstarší soubor vyřezávaných dveří v Pardubickém kraji, přičemž tři z nich vedou do lodi kostela. Stavba se připisuje italskému mistru staviteli Antoniu Demaggio. Objekt byl posvěcen roku 1681 biskupem královéhradeckým Janem Františkem Kryštofem z Talmberka. V kostele má hrobku i jeho zakladatel Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic a byli tam pohřbíváni i někteří další majitelé kyšperského panství. V 21. Hlavní oltář kostela sv. Václava je velmi působivý. Sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa jsou provedené v životní velikosti. Oltáři dominuje hlavní obraz, Smrt svatého Václava. V roce 1785 obraz dokončil akademický malíř Christian Sambach z Vídně.
Další zajímavostí jsou varhany z roku 1774, které vyrobila dílna J. I. Strejsla z Králík. Presbyteriu a stropu kněžiště vévodí postavy ctností - čtyři ženy představují Spravedlnost, Moudrost, Statečnost a Uměřenost. Štuková výzdoba kostela sv. Václava pokrývá celý strop lodi, kněžiště a triumfální oblouk; motivy zahrnují svět a tvorstvo chválící Hospodina. Historikové umění nejsou zcela jednotní v autorské indicii štukatur, ale domněnky vedou k italskému mistru Giovaniovi Madernovemu. Na klenbě lodi a presbytáři jsou postavy čtyř evangelistů a čtyř proroků, na triumfálním oblouku uvidíte anděly v dynamickém pohybu, a řada motivů pochází z říše zvířat, včetně orla, býka a lva.
Aktuality a související prvky umlčují kontext, avšak atmosféra kostela zůstává poutavá pro nadšence baroka i pro návštěvníky zajímající se o místní historii. Kostel sv. Václava je významnou součástí letohradského areálu a jeho návštěva doplňuje prohlídku zámku a dalších pamětihodností města.
Historie a souvislosti s kyšperským panstvím
Kostel sv. Václava byl vybudován mezi lety 1680 a 1685 jako zámecká kaple pro Hyneka Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic. Do kostela se vstupuje pěti vchody, které tvoří nejstarší soubor vyřezávaných dveří v Pardubickém kraji. Stavba se připisuje italskému mistru staviteli Antoniu Demaggio. Objekt byl posvěcen roku 1681 biskupem Janem Františkem Kryštofem z Talmberka. Hrobka zakladatele i další majitelé kyšperského panství nacházeli pohřebiště uvnitř, případně v blízkosti areálu.
Hlavní oltář je dominuje sochám sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, s hlavním obrazem Smrt svatého Václava a dílem Christiana Sambacha z roku 1785. Varhany pocházejí z roku 1774 a byly vyrobeny dílnou J. I. Strejsla z Králík. Štuková výzdoba zahrnuje motivy ctících ctností a ztvárňuje svět a tvorstvo chválící Boha. Autorství štukatur je připisováno italskému hypotetickému mistru Giovaniovi Madernovi, i když není jednoznačné.
Když návštěvníci vstoupí do prostoru kolem kostela, ocení i dekorativní prvky průčelí, zámek na levé straně a barokní bránu z roku 1700. Venkovní sochařské prvky zahrnují Sousoší sv. Anny Samotřetí a dřevěný kříž s Ježíšem namalovaným na plechu u brány. Zvonice z roku 1705, která areál uzavírá, je důležitým prvkem a stojí na okraji terasy s omítkovými lisénami a toskánskými hlavicemi.
V 21. století prošel kostel rekonstrukcemi a dostal novou fasádu. Náhrobek F. V. Heika na hřbitově připomíná národně obrozenecké období a byl zřízen spolkem pro ochranu krajiny v Kyšperku. Kostel sv. Václava tak spojuje bohatou historii, architekturu italského baroka a současný vzhled, který přináší svěží pohled na tradiční výzdobu.