Při návštěvě jakékoli webové stránky je pravděpodobné, že stránka získá nebo uloží informace na vašem prohlížeči, a to většinou ve formě souborů cookie. Můžou to být informace týkající se vás, vašich preferencí a zařízení, které používáte. Většinou to slouží k vylepšování stránky, aby fungovala podle vašich očekávání. Informace vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí vašim potřebám. Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat. Když kliknete na různé tituly, dozvíte se více a budete moci nastavení změnit. Tyto cookies jsou nezbytné k tomu, aby Webové stránky fungovaly, takže není možné je vypnout.
Většinou jsou nastavené jako odezva na akci, kterou na Webových stránkách sami provedete, jako je např. bezpečnostní nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů. Prohlížeč můžete nastavit tak, aby blokoval soubory cookies nebo o nich posílal upozornění. Mějte na paměti, že některé stránky bez těchto souborů nebudou fungovat. Tyto soubory cookies neukládají žádné informace přiřaditelné ke konkrétní osobě. Tyto cookies můžeme nastavovat my nebo poskytovatelé třetí strany, jejichž služby na stránkách používáme. Tyto cookies slouží ke zlepšení fungování Webových stránek. Umožňují nám rozpoznat a zjistit počet návštěvníků a sledovat, jak návštěvníci používají Webové stránky. Pomáhají nám zlepšovat způsob, jakým Webové stránky fungují, například tak, že umožňují uživatelům snadno najít to, co hledají.
Tyto cookies neshromažďují informace, které by dokázaly identifikovat Vaši osobu. Pomocí těchto nástrojů analyzujeme a pravidelně zlepšujeme funkcionalitu našich Webových stránek. Při psaní počátečního písmena u názvů staveb a jejich částí je pisateli dána jistá volnost; je na něm, aby zhodnotil význam dané stavby nebo jejích částí a podle toho zvolil malé, nebo velké písmeno. Proto se u některých typů pojmenování v praxi objevují malá i velká písmena a oba způsoby psaní lze přijmout. Pokud však autor zvolí velké písmeno, např. Chrám sv. S velkým písmenem se tradičně píšou názvy památek celonárodně považovaných za významné: Pražský hrad, Staroměstská radnice (v Praze), Betlémská kaple, Strahovský klášter, Sázavský klášter, Vladislavský sál.
Následuje‑li za osobním jménem jméno obecné, píše se s malým písmenem: kostel sv. Tomáše apoštola, kostel sv. Michaela archanděla. Následuje‑li po obecných výrazech chrám, kostel, kaple jiné spojení, píše se první výraz vždy s velkým písmenem, ostatní podle toho, co označují: bazilika Nanebevzetí Panny Marie Svatoborské, kostel Panny Marie, kostel Panny Marie Sněžné, kostel Nanebevstoupení Páně, kostel Srdce Páně, kostel Božského srdce Páně, kostel Všech svatých, kostel Andělů strážných, kostel Povýšení sv. Kříže, kaple Božího milosrdenství, rotunda Máří Magdalény, rotunda sv. U části sakrálních staveb bývá připojeno za vlastní jméno předložkové spojení. Předložka se píše s malým písmenem, další výrazy podle označované skutečnosti: kostel sv. Petra na Poříčí, kostel sv. Václava na Zderaze, kostel sv. Vavřince pod Petřínem (jde o místní jména); kostel sv. Martina ve zdi, kostel sv. Většina názvů klášterů je tvořena spojením přídavného jména a podstatného jména klášter.
Do kostelů často vstupujeme jako do památných prostor, a to s jistou zvědavostí, co tam uvidíme. Nejsme-li jen sběrači fotografií míst, která jsme navštívili, na chvíli se zastavíme. Mnohdy pak vnímáme zvláštní atmosféru, která někoho těší, jiného možná uvádí do rozpaků. Jsou ovšem také kostely, které nás ničím zvláštním nepřitahují, tak jsou nenápadné a jakoby „obyčejné“. V každém případě není kostel tak obyčejná stavba jako obytný dům, obchod nebo továrna. Čím ale je?
České slovo „kostel“ vzniklo z latinského „castellum“, což znamená tvrz. Kostely totiž byly od počátku budovány zpravidla jako pevné zděné stavby, které ve středověku plnily mimo jiné funkci útočiště pro obyvatele chatrných obydlí při přepadení. To ovšem nebyl hlavní účel kostelů. V jiných jazycích je již slovo pro označení kostela mnohem přiléhavější: pro kostel a církev je užito stejné slovo. V němčině (Kirche), v ruštině (cerkov), ve francouzštině (eglise), v italštině (chiesa) nebo v angličtině (church) vždy znamenají kostel i církev. Kostel je totiž „dům církve“, tedy dům, ve kterém se církevní obec shromažďuje ke mši, čili ke slavnosti, která má svůj kořen v Ježíšově poslední večeři s jeho učedníky.
Toto je jeho hlavní účel. Tak je kostel dědicem dávného večeřadla v Jeruzalémě, kde se před dvěma tisíciletími poslední večeře konala. Kostel je prostorem i pro jiné bohoslužby, jako jsou svatba, křest, rozloučení se zesnulým. Do kostela umístili předměty, výtvarná díla i prvky, které připomínají osoby a děje z Bible i ze života světců, a také výtvarná díla, která prostě kostel zdobí. V druhé polovině minulého století se katolická církev při stavbě a úpravách kostelů vracela k původní jednoduchosti těchto staveb, kde je interiér určitým způsobem vyzdobený, ale ne přezdobený.
Příkladem je Praze: kostel sv. Jana Nepominského v Košířích (stavba začala těsně před druhou světovou válkou) a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích, dokončený v roce 1994. Během války a následně během komunistické totality nebylo možné kostely stavět. V naší zemi máme většinu kostelů starých řadu staletí. Podle toho, kdy byly postaveny či upraveny, obdivujeme v nich gotickou architekturu, barokní výzdobu nebo prostou venkovskou snahu o vyzdobení místa, které má jiný účel než ostatní stavby.
Řada staletí, po kterou kostel stojí, nepředstavuje jen architektonickou historii. Kostel je kamenným památníkem minulých generací, které ho postavily, byly v něm křtěny, oddávány, modlily se v něm a s nimiž se zde jejich blízcí loučili při pohřbu. Je pamětníkem modliteb, nadějí, zklamání a lidských bolů. Je místem skutečně úctyhodným pro každého, kdo vnímá cenu života druhých lidí. Nejen svou stavbou a výzdobou, ale tím, co se v něm od jeho postavení koná, je kostel svědkem víry.
Leták k Noci kostelů 2011 od Arcibiskupství pražského a Pastoračního střediska ukazuje, že Noc kostelů je příležitostí podívat se do míst, která bývají veřejnosti běžně nepřístupná, a umožňuje setkání s historií, architekturou i praxí farností. Kostel je velmi účelová, dalo by se říci až jednoúčelná stavba. Je to prostor ke shromáždění křesťanů, a k setkání s nadpřirozenem, s Bohem. Tedy místo vyhrazené pro rozhovor s ním, ať už sem zavítá jednotlivec sám, nebo se zde shromáždí větší skupina ke společné bohoslužbě, slavení nebo jinému rituálu či obřadu spjatému s lidským životem.
Společným pojmem pro jakoukoliv náboženskou stavbu obdobného účelu je slovo „chrám“. Různá náboženství ovšem operují v tomto směru i s jinými pojmy a v tom tkví odlišnost jejich sakrálních staveb. Tak známe z prostředí judaismu „synagogu“, pro islám „mešita“, zatímco slovo „kostel“ funguje výhradně ve spojení s křesťanstvím. V němčině (Kirche), v ruštině (cerkov), ve francouzštině (eglise), v italštině (chiesa) nebo v angličtině (church) jde tedy o synonyma: kostel = dům církve. A jak už bylo řečeno, pojem „církev“ je výhradně křesťanský.
Vedle označení „kostel“ se setkáváme s řadou dalších pojmů jako „katedrála“, „bazilika“, „kaple“ či „modlitebna“. Do účelové terminologie se nám zamíchala terminologie architektury, a tak pro ujasnění potřebujeme pár vysvětlujících rozlišení. Jako katedrála se označuje kostel, u kterého je zřízeno biskupství. V našem kraji je to chrám sv. Petra a Pavla v Brně, známý Petrov, kde sídlí biskup spravující brněnskou diecézi. Bazilika je označení, které v církevním pojetí dostávají některé chrámy zvláštním dekretem. Na světě existují baziliky maior a baziliky minor. V architektuře se předstihově používá pojem bazilika i pro specifickou sakrální architekturu římské a románské doby.
Nejsou-li potřeba detaily, připomeneme členění interiéru: loď (hlavní prostor pro veřejnost) a presbytář (kněžiště). Boční kaple mohou sloužit pro zvláštní bohoslužby, např. velikonoční obřady. Věží bývalo fonte role spíše obranné, než sakrální; některé starší baziliky však věže neměly nebo měly jen malou. Kostely i kaple vznikaly v kontextu osad a hradišť; nejstarší kostely spojené s hradištěm bývaly na Moravě a v Čechách. Rotundy se rodily z inspirace římskými a židovskými vzory a zůstávaly nočním prvkem sakrálních staveb až do románské doby.
Promyšlené zasvěcení stavby může být i zajímavým faktem: patrocinium, titulární zasvěcení svatým. Dominantní obliba je v zasvěcení Panně Marii.
V závěru lze říci, že kostel je zjevně místem určeným nejen pro bohoslužbu, ale i pro setkání komunity, pro vnímání historie, umění a víry. Na Tišnovsku i v širší historii českých zemí se setkáváme s pestrým spebrem kostelních staveb - od gotiky a baroka po novodobé kaple 20. století.