Románský kostel na místě dnešního barokního chrámu v Drážďanech prošel složitými proměnami od 11. století až po současnost, kdy kupole a Kamenný zvon zpevňují městskou panorámu a připomínají tragédii i smíření. Předchůdce dnešního kostela byl zasvěcen Panně Marii a sloužil misionářům, kteří přinášeli křesťanství do okolních srbských vesnic.
V 15. století jej nahradil pozdně gotický halový kostel o rozměrech 25,5 × 23 m, který se stal jednou z nejvýznamnějších staveb v regionu. Poslední bohoslužba zde proběhla 9. 2. 15. 2. 1980, a poté byl zahájen vznik nového barokního chrámu na náměstí Neumarkt podle projektu Georga Bähra, nejvýznamnějšího architekta saského protestantského baroka. Základní kámen byl položen 26. srpna 1726 a 26. srpna 1726 byla položena stavba; kostel byl slavnostně vysvěcen v roce 1743.
Architekt si přál ukázat víru tradičnímu Lutherství v době, kdy kurfiřt Friedrich August I. hledal katolickou orientaci pro získání polského trůnu. Kopule střežená lucernou byla navržena tak, aby domevní celek působil impozantně a vybudoval dominantu nad městem. Že šlo o dílo, které přežilo zkoušku času, potvrzuje i skutečnost, že při pruském bombardování roku 1760 bylo na kostel vypáleno více než 100 dělostřeleckých bomb, které významněji škody nezpůsobily.
V čase 13. a 14. února 1945 došlo k kobercovému náletu na Drážďany, který měl za následek rozsáhlý požár a zhroucení kupol. Přímo se kostel nezničil, ale nosnost pískovcových kvádrů klesla natolik, že 15. 2. 1945 v 10.15 došlo ke kolapsu všech tří kupolí. Po válce byla ruina prohlášena za památník obětem války a zůstala tak po delší dobu součástí městské krajiny, bez možnosti rekonstrukce v tehdejší NDR.
Od počátku 80. let se zde konaly neoficiální manifestace a později protirežimní mítinky, které vyvrcholily v roce 1989. Po pádu komunismu se zesílily snahy o obnovu kostela a vznikla nadace, jež získala potřebné prostředky. Začala v roce 1994 rozebírání pahorku trosek a posuzování jejich opětovného použití. Vrcholový kříž na lucerně, jehož střechu věnovala britská královna, byl osazen 22. 6. 2004 a v následujícím roce pokračovala obnova interiéru.
Obnovený kostel byl slavnostně vysvěcen 30. 10. 2005. Díky historickému významu a významu míru se stal Frauenkirche celosvětovým symbolem tolerance a smíření, jak poznamenal saský zemský biskup Jochen Bohl. Obnovená kopule, pískovcové nosné prvky a Dolní kostel (Unterkirche) pod hlavní lodí tvoří dnešní prostor pro modlitbu a koncerty. Kamera a hudba se zde prolínají s tradicí míru a kultury.
Stavba dnes tvoří centrální prvek Drážďan, stojí u náměstí Neumarkt a v okolí je mnoho dalších památek - zámek, katolická katedrála, Zwinger i opera. Frauenkirche není jen místem náboženského kultu, ale i významným kulturním centrem a pro návštěvníky zůstává atraktivní díky naplánovaným koncertům - varhanním recitálům a vystoupením orchestrů a sborů. Z hlediska technické a architektonické hodnoty je považována za impozantní příklad barokní architektury a její rekonstrukce je dodnes symbolem procesu obnovy a mezinárodní podpory.
Historie kostela je doprovázena fakty, která mluví o hodnotách společnosti. Původně byly kameny očíslovány a zakonzervovány krátce po válce a část z nich byla použita ke zpevnění břehu Labe. Myšlenka obnovy vznikla během 80. let a v roce 1994 začalo třídění, evidování a restaurování 22 000 kubíků sutiny, kdy byl každý kámen katalogizován pro budoucí použití. Nahrazení a doplnění zaniklých částí kopule a interiéru bylo postupné a cílem bylo zachovat co nejvíce původních prvků.
Technické a investiční aspekty obnovy
Rekonstrukce stála 180 milionů eur; na financování významně přispěla drážďanská banka a občanská sbírka, do níž přispělo kolem 600 000 lidí. Bezmála sto milionů eur vzniklo z veřejných sbírek a darů, 2,3 milionu eur pocházelo z prodeje stavebních kamenů a další prostředky zahrnovaly dary významných osobností a institucí, včetně nositele Nobelovy ceny Güntera Blobela.
Nová kopule o hmotnosti 12 000 tun byla vytvořena skládáním opracovaných kamenů na nosný dřevěný skelet, který byl nakonec odstraněn. Vnitřní prostor lodě se vyznačuje pěti úrovněmi tribun a kapacitou, která se dnes pohybuje kolem 1 818 míst. Původní barokní varhany od Gottfrieda Silbermanna byly po zničení kostela v roce 1945 ztraceny, a tak navrácení jejich funkčnosti nebylo možné. Dolní kostel pod hlavní lodí zachovává některé původní detaily a umožňuje modlitby i meditaci.
Současná role a význam
Drážďanská Frauenkirche je dnes významným kulturním i duchovním centrem. Po vzniku bylo symbolem tolerance a míru, a to díky mezinárodní spolupráci a široké podpoře veřejnosti. Každoročně sem proudí miliony návštěvníků a koncerty klasické hudby zde často doprovázejí tradiční bohoslužby. Kostel stojí v bezprostřední blízkosti hlavního historického centra s řadou turistických atrakcí.
Vznik projektu bývá často uváděn jako ukázka toho, že i z ruin může vzniknout symbol míru a nástroj ovlivňující hodnoty společnosti. Drážďanská Frauenkirche slouží jako připomínka ztraceného a znovu získaného velkého dědictví a její příběh je spojován s ideály tolerance a smíření v posttotalitní Evropě.