Kostel svatého Jana Křtitele je pozoruhodná památka, která spojuje barokní krásu s hlubokou historií regionu. Jedná se o orientovanou jednolodní stavbu s odsazeným pětibokým závěrem, jejíž prostor doplňuje sakristie a věž s charakteristickým jehlancem na západní fasádě. Z jihu k lodi přiléhá přístavek nové sakristie a na západě byla původně přistavěna odsazená předsíň s jednoramenným schodištěm vedoucím na podestu krytou dvěma sloupky s iontovými hlavicemi vynášenou křížovou klenbou bez žeber.
Historie kostela v regionu je bohatá a probíhala v několika vývojových fázích. O existenci kostela sv. Jana Křtitele na těchto místech máme doklady již ze 16. století; dnes však nalezneme pouze zbytky mladšího období. Přestavba do barokního stylu proběhla roku 1732, ačkoliv šlo o poměrně rozsáhlou stavbu, sloužil poutní kostel sv. Jana Křtitele svému účelu jen necelých 50 let. Již v roce 1784 byl uzavřen císařským patentem a roku 1804 zcela opuštěn.
V průběhu časů prošel kostel změnami a proměnou využití. Na základě architektonických úprav a demolic následně došlo k demolici stavby, která byla v roce 1830 ještě dočasně odložena kvůli přestavbě na porcelánku. Ta však nepřinesla dlouhodobý úspěch a objekt zůstal opuštěn; v roce 1845 svou činnost ukončila. Postupně chátral a zřejmě byl odtud materiál odebrán.
„Ztracená minulost“ kostela se však znovu otevírá v kontextu archeologického výzkumu z roku 2001, který odhalil pozůstatky starší sakrální stavby předcházící románské podobě. Zachovány z ní zůstaly jen nevelké zbytky základů apsidy a jižní obvodové stěny z opuky. Tato ranější stavba byla identifikována jako jednolodní centrála z konce 11. až 12. století; po polovině 12. století byl starší kostel nahrazen architektonicky náročnější centrálou z opukových kvádrů, ke které byla na západní straně později přistavěna pravoúhlá stavba neznámého účelu.
Areál kolem kostela byl vždy spojen s hřbitovem a významnou farní infrastrukturou. Hřbitov dokumentovaný v okolí stavby potvrzuje, že kostel byl místem s dlouhou komunitní tradicí. Nové poznatky z výzkumu podtrhují, že kostelový komplex nebyl izolovaný, ale součástí většího sídelního a církevního areálu.
Na samotném místě se návštěvníci mohou pokochat architektonickými detaily. Západní fasádu chrání odsazená předsíň, která byla původně spojena s dosud zachovanou věží. Půlkruhová okna interiéru osvětlují loď, kruchtu i zvonici a nad nimi se nacházejí starší prvky, jejichž původ nebyl zcela objasněn. Zbytky staršího kostela a pozůstatky gotických okenních špalet završují obraz pestré vrstvy dějin stavby.
V souvislosti s regionálním kontextem stojí za zmínku také související lokality a objekty. Předpokládané období vzniku kostela se spojuje s dvorcem a s vysokými vrcholy v regionu. Archeologické nálezy z královského období a středověké fundamenty ukazují, že kostel měl dlouhou a složitou historii ve své funkci i architektuře.
Současná role kostela jako historického a turistického místa je doprovázena snahou o zachování a prezentaci jeho bohaté minulosti. Vyhledávané výstavy, prohlídky a doprovodné expozice v okolí pomáhají návštěvníkům lépe pochopit, jak se měnila architektura, jaké byly stavební etapy a jaký význam měl kostel pro místní komunitu.
- První písemná zmínka z roku 1320 - kostel jako farní objekt v tehdejší komunitě.
- Roku 1784 zrušení císařským patentem a následná stavba na obytný dům podle plánu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho.
- 1896 zboření objektu a nahrazení bytovým domem; archeologický nález z roku 2001 odhalil starší sakrální vrstvy.
- 2000 filmová rekvizita a pozadí pro pohádkový film Z pekla štěstí 2 - do určité míry ovlivnila vizuální paměť místa.
V blízkosti se nacházejí další zajímavé kulturní prvky regionu, které doplňují kontext poutních míst a sakrálních staveb. Historie kostela sv. Jana Křtitele tak představuje příklad postupného vývoje architektury od románských prvků po raně barokní rekonstrukce, kterou procesy času zcela nezničily, ale spíše zpečetily jako důležitý bod v historii regionu.