Kostel sv. Alžběty Uherské pochází z původně gotického návrhu ze 14. století. V letech 1553-58 byl přestavěn do renesanční podoby a v letech 1553-80 dostavěna jeho věž. Roku 1726 byl barokně upraven a v roce 1868 restaurován. Původně kolem kostela stával hřbitov, dnes zde stojí park. Kostel je trojlodní, s trojbokým presbytářem a pravoúhlou sakristií; na severní straně stojí hranolovitá věž. Zařízení kostela včetně hlavního oltáře pochází z 19. století, kazatelna je z období kolem roku 1800 a rokokové varhany pocházejí z druhé poloviny 18. století.
Podle odborných zdrojů má být farní status doložen již roku 1367 a o poznání starší prameny uvádějí, že kostel byl předmětem renesanční přestavby v letech 1553-1558 a že věž byla přistavěna v letech 1553-1580. Zvláštní pozornost si zasluhuje, že v prostoru kostela a jeho okolí se objevují plastické i sochařské prvky; na sloupcích jsou sošky sv. a sv. Šebestiána a na hlavici sloupu stojí soška Panny Marie. Na severní straně kostelní lodi je věž, která tvoří výrazný architektonický prvek celé stavby.
O vybavení kostela se dále uvádí, že hrob z roku 1567 byl dílem M. známého záznamem, oltář sv. Jana Nepomuckého pochází z 18. století a varhany jsou rokokové z 2. poloviny 18. století. Oltář z 19. století reprezentuje pozdně barokní styl. Budova, která byla postavena v roce 1697, byla později přemístěna na konec Hrnčířské uličky a následně restaurována a přestěhována ke kostelu sv. Alžběty.
V téže souvislosti se zmiňuje díkuvzdání za odvrácení morové rány a vytesaný letopočet 1897, který dokládá historické éry a proměny místa. Na relevantní materialitě se podíleli i vědeckí pracovníci Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, kteří zaznamenali proměny architektury a umělecké památky Čech. Kostel byl tedy několikrát rekonstruován a adaptován na různá historická období, což se odráží v jeho slohovém vývoji od gotické stavby přes renesanci a baroko až po pozdně barokní prvky na oltáři a interiéru.
Okolí kostela původně tvořil hřbitov, dnes je zde park, což odráží změnu urbanistické a kulturní funkce místa v průběhu času. Kostel sv. Alžběty Uherské a Mariánský sloup představují významný příklad spojení různých slohů ve one stavbě a dokumentují bohaté historické vrstvy regionu. Věže, presbytář a sakristie spolu vytvářejí kompaktní ikonografické a architektonické centrum, kolem nějž se soustředí i několik důležitých nástěnných a plastických prvků, jako jsou sošky a letopočty, které odrážejí dobu, kdy byly vznikány.
Historické klíčové etapy a jejich dopady
- 14. století: původní gotický chrám a jeho prvotní status farního kostela.
- 1553-58: renesanční přestavba kostela; kolem kostela vznik hřbitov, dnes park.
- 1553-80: dostavba věže k chrámu, která posílila jeho architektonickou a vizuální dominantu.
- 1726: barokní úprava kostela a vznik charakteristických prvků barokního pojetí v interiéru.
- 1868: restaurování stavby, stabilizace a obnovení některých detailů interiéru.
- 19. století: hlavní oltář a další zařízení pocházejí z tohoto období; rokokové varhany ze 2. poloviny 18. století.
Interiérové vybavení odráží postupné slohové vrstvy: kazatelna z doby kolem roku 1800, rokokové varhany z konce 18. století a hlavní oltář z 19. století. Rozmístění prostoru, trojlodní dispozice a severní hranolová věž tvoří jasně čitelný obraz významného sakrálního komplexu regionu. Díky tomuto vývoji vzniká prostor, který kombinuje historickou hodnotu s funkčním využitím pro současného návštěvníka.
V souvislosti s místní historií stojí za zmínku i hrob z roku 1567, dílo M. a poznámka o restaurování a přesunu některých prvků do kostela sv. Alžběty. Letopočet 1897 vytesaný na sloupu připomíná další důležitý milník a potvrzuje kontinuální péči o toto místo. Kostel tedy představuje dlouhodobý projekt rekonstrukcí a úprav, které odrážejí měnící se potřeby farnosti i širšího kulturního dědictví regionu.
Součástí vyobrazení jsou i poznámky o díky za odvrácení morových ran a historické detaily, které doplňují obraz místa jako kulturního a sakrálního centra. Věnování a restaurování slouží k zachování hodnot pro další generace a ukazuje kontinuitu víry i architektonického zdůraznění významu místa.
Pro čtenáře, kteří hledají konkrétní data, je důležité uvést, že farní status je doložen již v 16. století a že kostel jako celek prošel několika fázemi změn, které se odrážejí v jeho architektuře, výzdobě a historických artefaktech.
