Kostel svaté Kateřiny a klášter ve Olomouci: historie, architektura a duchovní dědictví

Tento kostel je zasvěcen sv. Kateřině a byl postaven ve 14. století v jednoduchém gotickém slohu asi mezi rokem 1360 - 1363. Avšak klášter při kostele se připomíná už v listinách papeže Mikuláše IV. Za husitských válek byl kostel velmi poškozen. Byl opraven, ale v roce 1513 opět vyhořel. Během třicetileté války, kdy byla Olomouc v letech 1642 - 1650 sužována pobytem švédského vojska, utrpěl mnoho škod, ale po válce byl znovu obnoven. Kostel výrazně změnila barokizace, která začala už po švédské okupaci, zejména v období po roce 1701, kdy při velkém požáru města vyhořel i kostel sv. Kateřiny včetně kláštera. Barokizace kostela i celého kláštera pokračovala až do 2. třetiny 18. století.

Pod kostelem je krypta, kde byly pochovávány sestry dominikánky. Tento řád zde byl až do zrušení v roce 1782 císařem Josefem II. Klášter byl pak předán sestrám voršilkám, které do Olomouce přišly z Prahy roku 1697, aby se věnovaly výchově a vyučování dívčí mládeže, a které až do roku 1782 bydlely na Bělidlech, v nynější Sokolské ulici v č.

V roce 1800 kostel opět vyhořel, střecha byla zničena, věž se zřítila do dvora sakristie, zvony spadly na chrámovou klenbu, kde se roztavily, ale klenbu neporušily. Kostel byl téhož roku obnoven a 4 barokní oltáře byly nahrazeny gotickými. Kostel byl světlé vymalován v roce 1932. V průčelí kostela je zvlášť nápadný hlavní portál. Je členěn několika pruty v odstupňovaném ostění, po vnějšku rámován tzv. vimperkem. Vnější obrys zmíněného vimperku je doplněn tzv. kraby a ve špici křížovou kytkou.

Do kostela se vstupuje krásně vyřezávanými pozdně renesančními dveřmi z konce 16. století. Interiér kostela je upraven novogotickým obložením a novogotickou oltářní architekturou. Oltářní obraz představuje patronku kostela sv. Kateřinu Alexandrijskou. Po jeho stranách jsou obrazy sv. Cyrila a Metoděje, nad kterými jsou umístěny sochy sv. Petra a Pavla. Nástavbu oltáře zdobí socha Panny Marie, spolu se soškami sv. Jáchyma a sv. Anny, rodičů Panny Marie.

Z doby sester dominikánek se zachovaly čtyři barokní sochy na hlavním oltáři: sv. Dominik, sv. Kateřina Sienská a sv. Růžena z Limy, sv. Po levé straně je v presbytáři oltář Panny Marie Lurdské s menšími soškami sv. Josefa a sv. Jana Evangelisty. Na oltáři se nachází schránka s ostatky sv. Uprostřed po levé straně je oltář Božského Srdce Páně, nad sochou Pána Ježíše je obraz sv. Voršily, patronky řádu, nad ním socha sv. archanděla Michaela. Po bocích sochy sv. Filomeny a sv. Na protější straně je oltář se soškou Dítěte Ježíše, nad ní velký obraz sv. Anděly, zakladatelky řádu voršilek.

Po stranách oltářů stojí sochy sv. Ignáce, sv. Františka Xaverského, sv. Hyacinta a blahoslaveného Česlava. Nad kůrem jsou obrazy sv. Tadeáše, sv. Aloise, sv. Jana Nepomuckého, sv. archanděla Rafaela s Tobiášem a sv. Svým charakterem náleží kostel sv. Kateřiny do středočeské skupiny kostelů s chórovou věží a jelikož jeho věž je opravdu autenticky zachována, jde o nejlépe dochovanou středověkou chórovou věž v Česku.

Stavebníkem kostela měl být podle neověřitelného údaje v roce 1307 Sedlecký klášter, snad v souvislosti s tisíciletým výročím úmrtí sv. Kateřiny. Podle dochovaných architektonických detailů je však zřejmé, že vznikl dříve, pravděpodobně v posledním desetiletí 13. století. Po celé předhusitské období chybí jakákoliv písemná zmínka o kostele, poprvé je nepřímo doložen až v roce 1533, kdy se v obci vzpomíná kostelník. Výslovně je uveden až k roku 1655 v souvislosti se svěcením nového oltáře a své příslušnosti k faře v Církvici.

Podle toho se dá usoudit, že kostel nikdy nebyl farním, pravděpodobně spadal nejprve pod faru ve Svatém Mikuláši, poté v Církvici a od roku 1722 pod nově zřízenou faru v Záboří nad Labem. Za Věžníků z Věžník byla provedena drobná barokní oprava v roce 1680, v rámci které byla proražena nová okna lodi a jižní okno presbytáře. V roce 1842 byla přistavěna předsíňka před jižní vstup a dřevěný strop lodi byl nahrazen rákosovým s omítnutím.

V průběhu 19. století byl kostel několikrát opravován, v roce 1868 byla opravena věž (a o 1 metr zvýšena cihelnou nadezdívkou), v roce 1881 byla opatřena nová střecha krytá břidlicí a v roce 1892 byl upraven interiér do současné podoby a jižní vstupní portál byl osazen pseudogotickým ostěním. V 50. letech 20. století získal kostel stávající režnou omítku. Kostel je autenticky zachovanou, do sebe uzavřenou masivní středověkou stavbou.

Tvoří ho obdélná loď a čtvercový presbytář, nad kterým se vypíná mohutná chórová věž, na jižní straně je přistavěna předsíňka a zcela chybí sakristie. Všechna tři okna presbytáře jsou gothická, pouze jižní bylo v období baroka rozšířeno, a gotického původu jsou i všechna okna ve vyšších patrech věže. Loď kostela je kryta nízkou plechovou sedlovou střechou, věž je zakončena břidlicovou jehlancovou střechou s typickým zvolněním sklonu ve spodní části.

Díky masivní věži působí kostel spíše jako tvrz, což umocňují pozůstatky vodního příkopu kolem areálu, původně plněného vodou z potoka, který zde dodnes protéká. Loď (10 x 8,5 metru) o šířce zdiva 1,2 metru je plochostropá, osvětlená z jižní i severní strany dvěma okny. Do lodi se vstupuje od jihu pseudogotickým hrotitým portálem.

Ve zvonovém patře věže visí zvon z roku 1596 od zvonaře Tomáše z Kutné Hory. Menší zvon z roku 1763 byl opatřen reliéfem sv. Kateřiny a sv. Antonína a nápisem: CAROLUS ANTONIUS HEIN ACTUALIS PAROCHUS ZABOŘIENSIS AD 1763. V soupisu památek se uvádí, že před hlavním oltářem je druhotně použit jako kamenný stupeň gotický náhrobník ze 14. století, avšak tento artefakt nebyl dnes dohledán.

Dnes filiální kostel spadá pod správu Římskokatolické farnosti Záboří nad Labem v Kutnohorsko-poděbradském vikariátu. Kostel sv. Kateřiny byl 31. prosince 1966 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 38319/2-1097.

K další dávné kapitole patří, že kostel byl výjimečně propojen s duchovním a kulturním vývojem regionu a že zobrazení oltářních obrazů a soch odráží kontakty s madridskými i českými reverencemi a tradicemi.

Regionální kontext a srovnání

Kostel sv. Kateřiny náleží do středočeské skupiny kostelů s chórovou věží, a jeho věž je autenticky zachována jako jedna z nejlépe dochovaných středověkých chórových věží v zemi. Věřte, že charakter obranné stavby a půdorysnější uspořádání vypovídají o funkčním spojení duchovní a fyzické ochrany obyvatel v dávné minulosti.

V porovnání s počáteckým kostelem a jeho barokními zásahy, Olomoucký komplex ukazuje kontinuální vrstvení architektonických slohů od gotiky, renesance až po novogotiku, a tím odráží proměny liturgie i vizuální identitu města v různých historických epochách.

Podobně jako další sakrální objekty v regionu, i tento kostel prošel rekonstrukcemi po katastrofálních událostech - požáry a války, které formovaly jeho současný vzhled a výzdobu.

Takto se konfrontuje historická kontinuita s užitím prostoru pro náboženský život i pro obrannou funkci stavby, která přetrvala i díky masivní chórové věži a vodnímu příkopu kolem areálu.

tags: #kostel #sv #kateriny #ministerstvo #kultury