Kostel Nejsvětější Trojice ve Vídni, známý také jako The Wotruba Church, je manifestem zrealizovaným podle sochařského návrhu Fritze Wotruby. Skladba betonových objemů odpovídá umělcovým představám, i když byly pozměněny rozměry i druh materiálu původní plastiky. Realizace byla plně v rukou architekta Fritze G. Mayra. Jak napsal Friedrich Achleitner, podařilo se Wotrubovi „dynamicky uspořádat pilíře a tyto pak znovu atraktivně seřadit do prolamované stěny.“
Konfliktním bodem celého díla bylo v odkrytí betonových kvádrů a učinění je čitelnými: jednoduše kladený strop působí jako provisorní zakrytí skupiny plastik. Nekrytá řada plastických elementů by tvořila řetězec samostatných mezi sebou však provázaných do celku, kde je plasticita jednotlivých plně zažitelná. Nutné uzavření prostoru stropem a zasklením primární účinek stavby narušilo. Bráno do důsledku nemusel by kostel mít strop ani zasklení. Stál by pak v krajině jako obří pochozí plastika s volně plynoucím prostorem mezi vnějším a vnitřkem.
Historie a architektura samotného objektu
Historický kontext a vývoj kostela se pojí s různými etapami. Středověký původ kostela dosvědují dvě zazděné gotické klenby v jižní zdi kostela pod úrovní dnešních oken. Tyto byly objeveny při opravě pod omítkou v roce 1966 a byly zaznamenány kronikářem. Starší část chrámové lodě má křížovou klenbu. Hlavní věž stávala dříve na pravé straně hlavní lodi směrem ke kartuziánské rezidenci. Věž byla však zbořena, neboť hrozilo její sesunutí. V severní stěně je vidět základní kámen s letopočtem 1766. Je to místo, odkud byl kostel rozšířen západním směrem, byla dostavěna kaple s hrobkou, kruchta, chrámová předsíň a nová věž o výšce 32,70 m. Kříž s bání na věž umístili 6.9.1766. V báni jsou uloženy doklady i z roku 1696 a hovoří o opravě kostela.
Do dnešní podoby byl upraven kostel v roce 1932, což dokazuje základní kámen nové přístavby. Do něj byly uloženy písemnosti a další. Část kostela byla zbourána a rozšířena do dnešní podoby s dokončením opravy věže v roce 1934. Uvnitř kostela můžeme vidět barokní oltář z druhé poloviny 18. století, který je pojetím blízký práci řezbáře Ondřeje Schweigla. Oltářní obraz pochází od malíře Josefa Sterna. Postranní oltáře sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého daroval kostelu kartuziánský klášter po dokončení přestavby v roce 1766. Ještě starší jsou však obrazy sv. Norberta, sv. Dominika a Huga. Tyto obrazy jsou zavěšeny v lunetách severní zdi staré chrámové lodi a spolu s obrazem P. Marie s Ježíškem na oltáři a dřevěným křížem v chrámové předsíni pravděpodobně pochází ze zrušeného kláštera či jeho rezidence ve dvoře.
U jižní stěny stojí pískovcová křtitelnice ve tvaru osmibokého kalicha, která je připomínána v matrikách v roce 1685. Dále zde nalezneme barokní mramorové sanktuarium s kovanými dvířky. U severní stěny kaple z roku 1766, kazatelna a dále pak mincovník. Za zmínku též stojí vyřezávaná Madona, kterou daroval řezbář Řehoř Kotrba (posvěcena 25.5.1941) a pískovcové náhrobní desky farářů Tomáše Navrátila (1785) a Kryštofa Hrbáčka (1810) umístěné na vnějších zdech kostela. Zajímavostí jsou vitráže v oknech: čtyři ve starší části kostela a dále vedle hlavního oltáře z roku 1947, která po frontových událostech nahradila původní z roku 1932. Nad hlavním vstupem do kostela je vitráž, kterou daroval p. Kazda. Dále jsou vitráže na jižní straně na galerii a v přízemí, dále na severní straně na galerii a v přízemí.
Současný výstavbový kontext a návaznosti
Ještě starší jsou vitráže a související prvky, zatímco současná podoba kostela reflektuje změny v 19. a 20. století. Kostel Nejsvětější Trojice na někdejším jaktařském předměstí byl vystavěn vně samotného středověkého města Opavy. Počátky kostela sahají do roku 1463, kdy byla na místě obecních pastvin poblíž mlýnského náhonu vyhrazena plocha pro nový filiální kostel obklopený oválným hřbitovem. Stavba byla dokončena poměrně brzo, avšak její vybavení a vysvěcení zdržely náboženské války. K roku 1473 máme datovánu výzdobu hlavního oltáře tabulovým obrazem sv. Trojice. Kostel byl koncipován jako nízký jednolodní chrám s pětibokým presbytářem odstupňovaný opěráky. Vedle kostela měla stát poustevna, kterou poté nahradila kaplanka. Významnější zásah do podoby kostela přišel s rokem 1854, kdy získal novou střechu a empírovou zvonici. Přelom 19. a 20. století pak přinesl likvidaci hřbitova a nové spojení s městem řečí tramvajovou linkou. V letech 1905-1907 nahradila původní věž nová zděná hranolová věž s oktogonem a lucernou. Podněty Erasma Kreuzingera popisují každodenní bohoslužby i slavnostní procesí o Nejsvětější Trojici. V roce 1856 kostel navštívil arcivévoda Maxmilián, velmistr Řádu německých rytířů. Památkově chráněný polodřevěný hřbitovní kostelík a jeho okolí prošly v posledních letech úpravou, která areál proměnila v oázu historie a klidu. Uvnitř kostela lze prohlédnout lapidárium s historickými artefakty a částečně obnovenou původní architekturu. Muzeum regionu Valašsko spravuje areál a nabízí edukační programy pro školy a veřejnost. Kostel je během května a června otevřen pouze o víkendech, v letních prázdninách pak každý den kromě pondělí. Park kolem kostela byl revitalizován a nabízí novou přírodovědnou stezku s modely hmyzu a další informační tabule. V parku i uvnitř kostela probíhají akce pro širokou veřejnost.
Přehled klíčových architektonických prvků a uměleckých děl
- Barokní oltář z druhé poloviny 18. století a oltářní obraz od Josefa Sterna.
- Boční oltáře sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého darované kartuziánským klášterem v 1766.
- Ozdobné lunety severní zdi staré lodi s obrazy sv. Norberta, sv. Dominika a Huga.
- Vitráže v oknech z 1947, západní vitráže nad hlavním vstupem a další vitráže na galerii.
- Křtitelnice ve tvaru osmibokého kalicha a barokní mramorové sanktuarium s kovovými dvířky.
- Slavnostní dřevěný kříž a malířské dílo Madony od Řehoře Kotrby (1941).
- Původní dřevěná kazatelna, dnes umístěná v kostele sv. Anny v Rožnově pod Radhoštěm.
Vizuální a informační prvky
Pro lepší orientaci doporučujeme navštívit okolní exponátové prvky a moderní park, který doplňuje historický význam stavby. Socha P. Marie a další sakrální prvky tvoří součást expozice pro návštěvníky, kteří se chtějí seznámit s místní historií a uměleckou řemeslnou tradicí regionu.
