V majetku mnichovské Bavorské státní knihovny se nachází hned několik opravdových rukopisných skvostů, jež jsou ale v originálu nedostupné i odborníkům. Jako první „titul" vyšel proslulý Evangeliář Oty III., jenž je považován za jeden z nejvýznamnějších rukopisů ve sbírkách Bavorské státní knihovny a středověku vůbec. Vznikl pravděpodobně kolem roku 1000 pro císaře Otu III. († 1002) na ostrově Reichenau. Jako dar císaře Jindřicha II. (1002-1024) se pak dostal do Bamberku. Jedná se o typický exemplář evangeliáře té doby a provedení jeho výzdoby lze považovat za průměrné. Výzdoba je ale i přesto výjimečná: dvanáct kánonových tabulek, proslulé vyobrazení Oty III.
Na CD-ROMu není celý evangeliář, tedy všech 278 listů, ale jen iluminované strany s protějšími textovými. Každá miniatura, která je na CD ve vysoké kvalitě, je opatřena zasvěceným kunsthistorickým komentářem, vyobrazené textové strany jsou pak přepsány a částečně přeloženy do němčiny. Dalším manuskriptom, o němž byl vydán interaktivní CD-ROM, je Kniha perikop (evangelistář) císaře Jindřicha II., další poklad otonské knižní malby, který vznikl pravděpodobně mezi roky 1007 až 1012 na objednávku Jindřicha II. pro dóm v Bamberku u příležitosti jeho vysvěcení. Rukopis, jenž patří k nejvýznamnějším dílům středověku, obsahuje dvě stě šest pergamenových listů formátu 42, 5 na 32 cm. Výzdobu tvoří dvacet osm celostránkových miniatur, deset dekorovaných stran a celkem 184 iniciál. Původní vazba je zdobena zlatem orámovanou slonovinovou destičkou s vyobrazeným Ukřižováním.
V roce 2005 následoval další CD-ROM, který představil zájemcům tzv. Reichenauský evangeliář, jenž patří k nejznámějším dílům otonského knižního umění. Spolu s Evangeliářem Oty III. a evangelistářem Jindřicha II. se řadí mezi deset hlavních děl tzv. Reichenauský evangeliář o rozměrech 30,5 na 23,5 cm se skládá z 266 pergamenových listů, z nichž osm je zcela prázdných. Někteří uživatelé narazí pravděpodobně při práci s výše uvedenými CD-ROMy na menší problémy, kdy se jim nebudou zobrazovat některé texty, které vyžadují „small fonts“.
Mnichovská Bavorská státní knihovna vydala i další zajímavé tituly, jež ale nejsou určeny čistě k „listování": Regensburger Sakramentar a Uta -Codex pod názvem „Zwei Regensburger Prachthandschriften" na jednom disku (2003) a Die Ottheinrich-Bibel na virtuálním DVD (2009). Das Evangeliar Kaiser Ottos III. Eine Handschrift zum Blättern, Bayerische Staatsbibliothek, München, Clm 4453, Handschriften aus bayerischen Bibliotheken auf CD-ROM. Das Perikopenbuch Kaiser Heinrichs II. Eine Handschrift zum Blättern, Bayerische Staatsbibliothek, München, Clm 4452, Handschriften aus bayerischen Bibliotheken auf CD-ROM. Das Reichenauer Evangeliar. Eine Handschrift zum Blättern, Bayerische Staatsbibliothek, München, Clm 4454, Handschriften aus bayerischen Bibliotheken auf CD-ROM.
Ego dem fällt Ota III. (červenec 980, Kessel - 23. leden 1002, Paterno, Itálie) byl římským králem (od roku 983) a císařem (od roku 996) římské říše z dynastie saských Liudolfingů. Fakticky vládl od roku 995. V době císařovy nezletilosti vykonávala regentskou vládu nejprve matka a po její smrti babička Adelheida (Adéla), vdova po císaři Otovi I. S vládou císaře Oty III. byly spojeny plány na renovatio imperii Romanorum - obnovu antického impéria, kterému chtěl vládnout z Říma společně s papežem Silvestrem II. který byl jeho blízkým spolupracovníkem.
Strahovská knihovna však ovšem stojí i na delší historii: Knihovna existovala na Strahově již v nejstarším období, ale její osudy od počátků ve 12. století až do 16. století jsou známy jen v obrysech. Opat Jan Lohelius (v úřadu mezi léty 1586 a 1612), považovaný za obnovitele kláštera, vybudoval první knihovní sál ve zvláštním traktu kláštera, kterému se dnes říká „Lohelovo křídlo“. V 70. letech 17. století se knihovna přestěhovala do větších prostor, díky opatu Jeronýmu Hirnhaimovi, který nechal v prostorech nad románskými sály zbudovat sál, dnes zvaný „Teologický“.
Teologický sál je postavený za opata Jeronýma Hirnhaima (1671-1679). Jeho architektem byl Pražan italského původu Jan Dominik Orsi. Barokní pojetí knihovny je reprezentováno policemi; knihy se na rozdíl od románského pokladnicového typu a gotického pultového začaly uskladňovat na výšku. Nad policemi lze spatřit zlacené dřevěné vyřezávané ozdoby s dřevěnými kartušemi. V téže době (1672) byl pro knihovnu sestaven opatem Hirnhaimem knihovní řád. O 50 let později byl při příležitosti 100. výročí přenesení ostatků sv. Norberta (1727) prodloužen sál o několik metrů. Poté ho freskami vyzdobil strahovský premonstrát a malíř Siard Nosecký. Symbolicky a na základě citátů z Bible zakladatele sálu opata Hirnhaima demonstroval pravou moudrost, kterou člověk získává díky zbožnosti, bázni před Bohem. Hirnheim ve svých traktátech oponoval scholastice a jejímu rozumářskému uchopení světa a pravdy, jež považoval za falešnou, nebo pyšnou moudrost. Poznání světa chtěl dosáhnout cestou pravé pokorné zbožnosti. Člověk poučený vírou však musí budovat vědění a vzdělávání.
Knihovna je zobrazována na několika freskách jako symbol této cesty. Nad kovanými železnými vraty vedoucími do vnitřních prostor kláštera je malý nápis: INITIUM SAPIENTIAE TIMOR DOMINI - Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem ( Žalm 111,10). Paradoxem zůstává, že se filozofické spisy budovatele knihovny ocitly na indexu zakázaných knih a teoreticky se tak měly dostat do speciálních uzamčených skříní nad oběma sálovými dveřmi, které sám nechal instalovat.
V klášteře ovšem byly Hirnhaimovy knihy čteny a staly se inspirací i pro Siarda Noseckého. Pravé části sálu (z pohledu návštěvníků) dominuje pozdně gotická dřevěná socha sv. Jana Evangelisty. Sepětí této sochy s knihovnou představuje tzv. sáčková vazba, kterou drží sv. Jan v levé ruce. Sáčková vazba, ač často zobrazována ve výtvarném umění, zachovala se v malém počtu exemplářů díky účelu, pro který byla vyráběna, tedy jako cestovní vazba. Na levé straně (z pohledu návštěvníků) stojí tzv. kompilační kolo, vyrobené přímo pro knihovnu v r. 1678 a užívané pro kompilaci čili sestavování textů. Na policích kola měl písař rozmístěny prameny, z nichž čerpal. Planetový mechanismus umožňuje při otáčení kola udržovat jeho police ve stále stejném úhlu, takže nedochází k sesuvu knih.
Před Teologickým sálem je ve vitrínách umístěna expozice glóbů, zemských i astronomických. Některé z nich jsou z dílny nizozemské rodiny Blaeu, která se v 16. a 17. stol. v několika generacích specializovala na výrobu map, atlasů a glóbů. V Teologickém sálu je uloženo přes 21 000 svazků, podle jejichž obsahu byl sám pojmenován. Severní stěna je zaplněna výhradně různými vydáními Bible či jejích částí v mnoha jazycích. V letech 1993-94 byl interiér restaurován, přičemž byly police úplně rozebrány a dřevo sanováno. Parkety z 20. století byly zaměněny historicky i esteticky bližší replikou původní barokní podlahy. Původní návštěvnický okruh procházel všemi hlavními prostorami knihovny. Po dlouhodobých měřeních byl upraven do stávající podoby, neboť vlhkost v sálech během dne kolísala natolik, že byl ohrožen dobrý stav jak fresek, tak knižních vazeb.
Filozofický sál a jeho syntéza věd, víry a vizuálního vyjádření moudrosti
Druhý sál, dnes nazývaný Filozofický, byl zbudován za opata Václava Mayera (1779-1800) v letech 1792-1794. Filozofický sál Opat Václav Mayer se v poslední čtvrtině 18. století rozhodl vybudovat pro četné přírůstky knihovny nové knihovní prostory. Nechal pro tento účel vystavět v Čechách naturalizovaným italským architektem Janem Ignácem Palliardim na místě původní sýpky nynější Filozofický sál. Interiér byl instalován v letech 1794-1797 jeho původním autorem Janem Lahoferem z Dobšic u Znojma a upraven do raně klasicistní podoby. Udivující rozměry sálu (délka 32 m, šířka 10 m, výška 14 m) jsou umocněny monumentální nástropní malbou, kterou vytvořil vídeňský malíř Anton Maulbertsch během 6 měsíců roku 1794 jen s jedním pomocníkem. Nejvyšší řady knih jsou přístupné pouze z galerie, na níž vedou v obou rozích zbudovaná skrytá spirálovitá schodiště, maskovaná falešnými hřbety knih. Filozofický sál byl vybudován za opata Václava Majera v letech 1791-1797, stropní freska byla vymalována Antonem Maulbertschem a jeho žákem v roce 1796 za pouhého půl roku. Foto: Jana Kupčáková
Malba Duchovní vývoj lidstva v krátkosti zobrazuje vývoj věd a náboženství v jejich vzájemném ovlivňování a hledání od nejstarších dob až do doby založení sálu. Východisko a nalezení pravé moudrosti spočívá v křesťanství. Jako záruka tomuto hledání je postavena do středu malby Boží Prozřetelnost, obklopená ctnostmi a neřestmi. Vývoj lidstva počíná svým úsvitem, který je spojen se starozákonními motivy. V centru dění jsou desky s Desatera přikázáními a Mojžíš, za nimi Archa úmluvy. Mezi dalšími je tu vyobrazen Adam s Evou, Kain a Ábel, Noe, Šalamoun a David. Na levé straně sledujeme vývoj řecké civilizace od mythických dob přes dobu Alexandra Velikého až k Sokratovi, Diogenovi a Démokritovi. Na pravé straně je zobrazen vývoj věd, například Aeskulapos, Pythagoras, Sokrates ve vězení.
U nápisu Wenceslaus secundus, hic primus, který sděluje, že zakladatel sálu Václav Mayer byl druhým opatem se jménem Václav, v knihovně však prvním, je zobrazena skupina poražených bludařů jako narážka na francouzské encyklopedisty. Napravo od něj klečí další čeští zemští patroni sv. Jan Nepomucký a sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu. Na přelomu 18. a 19. století se knihovna stala proslulou v evropském kulturním prostředí. Četné návštěvy významných osobností byly již od r. 1792 zachycovány v nejstarší knize návštěv. Před vybudováním Filozofického sálu byl do knihovny, která se nacházela v klauzuře, ženám přístup umožňován jen sporadicky. Do knihovny přišla v roce 1800 lady Emmy Hamilton s manželem sir Williamem Hamiltonem a admirálem lordem Horatiem Nelsonem. Další významnou ženou byla Marie Ludvika, rakouská princezna a choť Napoleona Bonaparte, která prošla Strahovskou knihovnou 17. června 1812. Na podzim téhož roku poslala Strahovské knihovně dílo o uměleckých sbírkách v Louvru. Napoleon údajně nařídil zničit náklad a ponechal si jen pár řad. Knižní dar byl uložen v přebudované vysoké skříni, která dominuje sále. V okenním výklenku je busta Cyrila Straky, který výrazně ovlivnil katalogizaci a zpřístupnění knihovních materiálů veřejnosti.
Právě on pojmenoval oba sály podle tradičního rozdělení studií na filozofická a teologická. Kromě filozofie tu najdeme díla z oborů, které byly vyučovány na univerzitách: astronomii, matematiku, historiku, filologii a další. Celkový počet svazků v tomto sále přesahuje 60 000 kusů. Oba sály jsou spojeny chodbami. V severní části, veřejně přístupné, se nachází Kabinet kuriozit. Jádro strahovského kabinetu kuriozit byl koupen z pozůstalosti barona Karla Jana Ebena v roce 1798. Kabinety kuriozit představují předchůdce moderních muzeí. Jejich sbírky odrážejí zájem o tajemno a podivuhodnosti, stejně jako počátky systematického pojetí přírodních věd.
Historie kabinetů ukazuje, že pohled do kabinetu kuriozit, který shromažďuje artefakty doplňující knihovní expozici, umožňoval studium přírody a vzdálených kultur mimo dosah běžného kontaktu. Při vstupu do historické části jsou zastoupeny mořské sbírky, hmyzu, minerály a voskové napodobeniny plodů. Zvláštní kuriozitou je dráček vyráběný z rejnoka (dříve mylně považovaný za mládě dodo). Mezi exponáty patří drátěná košile a brnění. Dále nalezneme archeologické sbírky: keramiku, pouta, husitské zbraně a další. Ve vitrínách jsou ukázky z kabinetu kuriozit, včetně dendrologické knihovny a fakty dokumentující zpracování dřevin kolem roku 1825. V zadní stěně chodby je Achbauerova iluzivní perspektivní malba. Ve vstupní expozici je prezentována faksimile Strahovského evangeliáře, jehož vznik se datuje do roku 860-865 v Trevíru, kdy ještě kolem roku 1100 byl majetkem tamního kostela sv. Martina.
Mezi lety 980-85 byla do kodexu vevázána čtyři celostránková vyobrazení evangelistů, iluminace vytvořil Mistr Registru sv. Řehoře. Při převazbě došlo k doplnění sošek Ukřižovaného, Panny Marie a sv. Jana a čtyř stříbrných medailonů. Ve zvláštní vitríně jsou další sbírkové předměty: model válečné lodi, vojenské exponáty a historické zbraně. Na zadní stěně chodby jsou vystaveny exponáty jako zub z narvala a preparované části velkých kytovců. Galerie Kabinet kuriozit a další expozice doplňují obraz Strahova jako kulturní instituce s bohatou historií a prezentačním záměrem.
