Celkem 45 valiсů z hrubozrnné žuly s živcovými peckami, z toho 27 viditelných a zbytek ukrytých pod nánosy zeminy, pochází ze 13. až 16. století a leží jihozápadně za vsí Haberské údolí, blízko Černých Voděrad.
Válce mají průměr 80-125 cm, výšku 35-65 cm a hmotnost 460-2100 kg; některé z nich nesou uprostřed jamku, jiné dlaby v řadě za sebou. V řečišti Zvánovického potoka a jeho okolí je jich celkem 45, ale jen 27 je viditelných, ostatní leží pod nánosy bahna a zeminy.
Ve skalní stěně vzdálené 70 m od kamenů je patrný nedokončený žulový kotouč přecházející do čtyřhranu a tři čtverhranné balvany připravené k otesání a následnému svalení k ostatním u potoka. Odborníci uvádějí, že jejich velikost a materiál naznačují, že šlo o polotovary pro mlecí kameny, nikoliv pro rozemílání obilí.
Podle současného poznání šlo o pozůstatky výroby mlecích kamenů pro drcení rudy, zřejmě stříbra v Stříbrné Skalici a Kutné Hoře či zlata v Mnichovicích. Jedná se o ojedinělou technickou památku v České republice, která byla až dosud zahalena mnoha mýty, včetně myšlenek o slovanském obětišti.
Podle zcela vyvrácených hypotéz se spekuluje, že kameny byly původně poskládány do zužujícího se sloupu s pohanskou soškou na vrcholu; tyto hypotézy byly vyvráceny výzkumem, který ukázal, že jde o průmyslové komponenty z 13. až 16. století. Zároveň existují důkazy o souvisejících balvanech a nálezech mísy s pravidelným tvarem, které se považují spíše za součást mlecí techniky než za důkazy kultovních rituálů.
Další souvislosti ukazují na spojení s těžbou rud v okolí Černých Voděrad a Stříbrné Skalice, kde písemné prameny dokládají těžbu již od počátku 16. století a archeologické nálezy naznačují starší období 14. století. Mnichovické oblasti a Zlatý potok by mohly být rovněž spojeny s metalurgickou minulostí regionu, avšak archeologické navýšení potvrdilo datování 13. až 16. století.
Rovněž jde o chráněnou památku podle zákona o státní památkové péči a nález je zapsán v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 23878/2-3425. Mlecí kameny leží v Haberském údolí, a pro jejich přístup slouží zelená turistická značka, vedoucí k místu 100 metrů proti proudu potoka od mostku na silnici mezi Černými Voděrady a Zvánovicemi.
Historie mlýna v Třebechovicích pod Orebem a spojené osudy tamního hospodářství ilustruje, jak se místní kultura a technika prolínají s řemeslným dědictvím regionu. První písemná zmínka o panském mlýnu je z roku 1777; v průběhu let prošel mlýn řadou stavebních úprav, stal se centrem průmyslového mlýna s elektrickou energií a strojovým vybavením, a dnes je nevyužívaný a chátrá. Tyto stavební etapy ukazují, jak se v regionu vyvíjela technologie a architektura, a zároveň jak se město snaží vyrovnat s historickým dědictvím a současnými potřebami otevřených ploch a parkovišť.
V souvislosti s hasičským dědictvím a svatými patrony je zmíněn svatý Florián, jehož symbolika a legendy se často objevují na hasičských praporcích a jako součást regionální folkové kultury. Příběhy tohoto světce propojují historické motivy ochrany před požárem s ikonografií, která se vyskytuje napříč českým kulturním prostředím a je často spojována s mlýny a vodní energií.
Na závěr lze říci, že lokalita mlecích kamenů u Zvánovického potoka představuje mimořádně cenný archeologicko-technický a historický komplex: jedinečná památka dokládající výrobní procesy v souvislosti s těžbou v regionu a odraz tehdejšího technologického pokroku. Ačkoli se původní hypotézy o pohanském kultu rozplynuly, místo nadále poutá návštěvníky svou krajinou a ukazuje, jak region utvářel svou průmyslovou a kulturní identitu.
Současný stav a význam pro region
Jako poslední vodní mlýn na území Třebechovic pod Orebem představuje mlýn dominantu historické části města a svědčí o stavebně historickém vývoji a technickém fondu. Přízemí mlýnice z lomového zdiva je minimálně ze 18. století a samotná obytná budova čp. 46 z roku 1895 prošla stavební obnovou. V současnosti je mlýn bez využití a město zvažuje jeho odstranění kvůli plánované dopravně-parkovací infrastruktuře, avšak památka nadále zůstává důležitým svědectvím regionální industrializace a architektonického vývoje.
Podrobnější záznamy dokládají, že hlavní a nejstarší část mlýna byla později doplněna o moderní prvky, včetně strojovny a elektrárny, a že moderní plánovaná obnova by měla zajistit střešní konstrukce a zpřístupnění historických částí, pokud bude nahrazena dopravní infrastrukturou. Místní organizace a MAS aktivně pracují na využití regionálního potenciálu prostřednictvím podpory lokální ekonomiky a turistického ruchu, čímž se propojuje zachování kulturního dědictví s rozvojem obcí.
Současně se uvádí, že Loreta nad Podhradím, kaple s historickými vazbami a unikátním krajinným umístěním, by měla být staticky zabezpečena v rámci nového projektu kraje. Celkové náklady se pohybují kolem čtyř milionů korun a kraj plánuje poskytnout částku 3,6 milionu korun, aby byla zajištěna bezpečnost a stabilita kaple i okolí až do konce roku 2027.