Křest Svatého Vladimira je satirická skladba, zdánlivě z historie ruské, pro oklamání cenzury. Car Vladimír má boha Peruna za svého sluhu, a chce aby mu zahřměl při oslavě jeho svátku, čímž chtěl ušetřit na slavnostní dělostřelbě. Perun to odmítne, a je proto zatčen, a vojenským soudem odsouzen k smrti. potíže pak nepřestávají, Vladimír hledá nového boha, aby udržel lid v poslušnosti. Vypíše konkurs na nového Boha ”církve nejcírkvovatější”. Ozývají se mu nejrůznější hlavy církví z celého světa - Římané, Řekové, Mohamedi, Jezuiti, Křesťané i Židé. Autor nechtěl věrně zachytit události, ale aktualizovat námět kritiky a zesměšnění carské vlády (tím i rakouského absolutismu) a církve, zištnost hlavní opory státu, soudů, vojska, a odpor proti násilí vůbec. Zde se odráží autorova důvěrná znalost poměrů v Rusku i v Rakousku. Tato legenda, velmi oblíbená, zlidovělela, a stala se z ní téměř groteska. Car Vladimír poslal drába k Perunovi, aby na jeho svátek zahřměl, že prachu z kanonů je škoda. Když to Perun uslyšel, rozzlobil se a řekl, že za ty služby, co mu provádí, nemůže mu poskytnout jeho přání. Dráb se zastyděním to vzkázal carovi a ten pro něj nechal zavolat. Nakonec to odvolal, že si nebude kazit svátek a dojdou pro něj zítra. Všichni se opili. Být bohem není med, měsíček s hvězdami uklidit, slunci zatopit atd. Každý něco chce a boha mají pro pohodlí. Když si chtěl dýmku vykouřit, Perunice mu začala kázat, že si akorát nadělá nepřátele, ať radši uteče, protože až ho chytnou, nic mu nepomůže. Zatkli ho a soudil ho vojenský soud, protože ten jediný mohl soudit i bohy, byl vlečen k řece po ulicích na koňském ocase pro výstrahu. Poté je Perun utopen v Dněpru a s ním i žurnalista, který psal proti víře. Bůh byl tedy umučen a utopen. Nastala bezbožnost v Rusích, každý si dělal, co chtěl. Ale postupně si všichni uvědomili, že bez boha to nepůjde. Proto podali inzerát na nového boha. Havlíček ve veršované satirické skladbě Křest svatého Vladimíra tvrdě zaútočil na tehdejší společenské i politické poměry v rakouskouherském mocnářství. V prvním zpěvu Vladimír nakáže Perunovi, aby na jeho svátek hřměl, jelikož střelný prach je drahý. Ve třetím a čtvrtém zpěvu je vylíčen soud s Perunem, následně pak konání rozsudku. V šestém zpěvu se ale ukáže, že s tím mají problém církevní hospodáři, jelikož jim Rusové přestali platit desátky. V sedmém zpěvu se o tom Vladimír radí s ministry. V osmém zpěvu se koná útok ženské kamarily (= vlivná skupina osob ovlivňujících rozhodující osobnosti) na cara. Legenda o ruské historii, sžíravá satira na poměry panující v někdejším Rakousku-Uhersku. V této látce vystihl Havlíček možnost aktualizace a aplikace na tehdejší společenské poměry. Autor se vysmívá ruskému absolutismu a tím i církvi. Používá vulgarismy, hovorovou češtinu, latinské výrazy. Havlíček dílo napsal ve vyhnanství v Brixenu. Havlíček byl známý kritik církve, bral ji jako nástroj panovníka k udržení morálky, proto boha Peruna ztvárnil jako sluhu panovníka. Na rozdíl od Lávry je Vladimír vyobrazen vší svou krutovostí jako zlý a paličatý panovník. Kromě toho bez servítek odhalil poměry v tehdejším Rusku. Výborně přenesl děj do současné doby. Car ho za to potrestá, odsoudí ho a nechá ho společně s jedním novinářem utopit. Lid po smrti boha odmítá poslušnost, nechtějí platit desátky. Situaci car vyřeší tak, že vyhlásí konkurs na nového boha. Podle rozvrhu, načrtnutého na jednom lístku, měla báseň skutečně končit pokřtěním knížete Vladimíra. Plány na napsání této skladby si přivezl K.H.Borovský z Ruska v letech 1848-1854. V kratších i delších přestávkách byl vydáván v časopisech v letech 1861 a 1867. V celé básni Křest svatého Vladimíra Havlíček aktualizuje, přibližuje události své době, naznačuje čtenáři, že nejde o minulost, ale o přítomnost. Car Vladimír slaví svátek a po bohu Perunovi chce, aby mu zahřměl. Perun to však odmítne, což Vladimíra popudí. Rozhodne se Peruna soudit a Perun končí smrtí. Rusko se ocitá bez boha. Církev prosí cara, aby se někdo stal bohem novým. Vladimír se rozhodne jim vyhovět. Skladba Křest svatého Vladimíra je inspirovaná Nestorovým letopisem ruským. Car Vladimír pošle drába k Perunovi, aby na jeho svátek hřměl. Perun se ale na něho naštve a drába vykopne. Stěžuje si, že být bohem je těžké. Cara Vladimíra se to dotkne a pošle pro Peruna vojáky. Perun se rozloučí s manželkou a je odveden do vězení. Vlečou ho za koněm a nakonec ho utopí. Poddaní si zanedlouho začínají stěžovat, že nemají žádného boha a car je nucen vyhlásit konkurz. Dozví se to i papež a pošle do Ruska své kněží. Sžíravá satira na poměry panující v někdejším Rakousku-Uhersku.Jedná se o satiru ostře útočící pod alegorickou rouškou na despotismus a náboženské tmářství v Čechách v době Bachova absolutismu. Car Vladimír si v den svého svátku přál, aby mu bůh Perun zahřměl na počest. Perun, představený jako udřený tatík, jenž se musí zabývat nejrůznějšími lidskými vrtochy, odmítl splnit nařízení a car Vladimír poslal pro boha policajty. Civilní soud nedokázal najít proti Perunovi žádné paragrafy, to se podařilo až soudu vojenskému, který odsoudil Peruna k utopení (pro výstrahu je k řece vláčen na koněm). Život v Rusku šel dál, ale církev si stěžovala, že ztratila své příjmy, a ať jim car opatří jiného boha.
Hlavní téma a kontext
Autorova satira cílená na despotismus a náboženské tmářství v Rakousku-Uhersku prostřednictvím alegorie na ruský absolutismus popisuje převratné napětí mezi mocí panovníka, církví a obyvatelstvem. Legenda o ruské historii se v Havlíčkově podání mění v ostrý komentář k současným poměrům, kdy bohatí a vládnoucí vrstvy zůstávají lhostejné k utrpení poddaných, a to v okamžiku, kdy bez boha lidé ztratí morální jistoty a odvahu k protestu.
Postavy a motivy
Car Vladimír je zobrazen jako krutý a paličatý panovník, který touží po pohodlí a moci a znevažuje boží autoritu pro svůj vlastní prospěch. Perun je odhalován jako obyčejný služebník, který má své lidské starosti a není ochoten plnit přání panovníka, což vyvolá konflikt a konečné odpojení od boha. Žurnalista, který píše proti víře, představuje kritický hlas veřejnosti. Vzniká konkurs na nového boha, jehož vyhlašovatelé zahrnují různé náboženské představitele z celého světa, což parodicky ukazuje snahu církve po náležitém ovládnutí mysli národa.
Struktura a forma
Skladba je veršovaná, s volnou i rytmickou strukturou a ostře ironickým komentářem. Sloka má 4 verše a rým ABCB. Autor často používá vulgarismy, hovorovou češtinu a latinské výrazy, aby zesílil sarkasmus a současně podtrhl lidový tón vyprávění. Havlíček dílo napsal ve vyhnanství v Brixenu a jeho tvorba slouží jako ostrý protest proti církvi a despotismu tehdejší doby.
Historický a politický kontext
Jedná se o satiru ostře útočící pod alegorickou rouškou na despotismus a náboženské tmářství v Čechách v době Bachova absolutismu. Havlíček tu kritizuje náboženskou i státní moc a ukazuje, že sliby boží a moci jdou proti potřebám lidu. Dům církve trpí, když lidé odmítají desátky, a proto je vyhlášen konkurs na nového boha, do kterého vstupuje i papež a další představitelé různých vyznání.
Historie a vznik díla
Plány na napsání této skladby si přivezl K.H. Borovský z Ruska v letech 1848-1854. V kratších i delších přestávkách byl vydáván v časopisech v letech 1861 a 1867. Havlíček byl známý kritik církve a nástroj panovníka k udržení morálky; proto boha Peruna ztvárnil jako sluhu panovníka. Důvodem jeho tvorby je aktualizace námětu na tehdejší poměry a možnost je kritiky tehdejšího Rakousko-Uherska.
Symbolika a význam
Legenda o ruské historii slouží jako prostředek k širší společenské kritice, kdy autor ukazuje, že bez boha ztrácí církev svou moc a že lidé stále žijí, i když se zdá, že svět bez boha ztrácí smysl. Perun jako symbol božské moci odmítá plnit proroctví panovníka, čímž odhaluje rozpor mezi státní mocí a duchovní autoritou. Konkurz na nového boha má ukázat, že náboženská autorita je potřebná pro řízení společnosti a udržení morálky populace.
Vizuální a multimediální doprovod
Satira | Co je satira? | Satira v literatuře
Tabulka - klíčové momenty a postavy
| Moment | Popis |
|---|---|
| Perun odmítá zahřmět | Perun odmítne splnit přání cara; následuje zatčení |
| Vojenský soud | Perun je odsouzen k utopení v Dněpru |
| Nový Bůh | Vyhlášen konkurs; přední státní a církevní představitelé se hlásí |
| Společenství selských desátků | Desátky mizí, církev trpí ekonomicky |
| Publikační průběh | Dílo vychází v různých verzích 1861 a 1867 |
Na závěr lze říci, že Křest svatého Vladimíra je výraznou a zároveň nadčasovou reflexí moci, církve a vztahu člověka k víře. Žánrově jde o satiru a alegorii, která aktualizuje historické téma na současnou situaci tehdejší společnosti.