Co vlastně dělá křesťana křesťanem? Nejnovější překlad Písma? Svátosti? Kvalitní mravní život naplněný dobrem? Je to živý Kristus? Tušíme, že všechno to identitě křesťana patří. Bude dobré si uvědomit, jaký tvar má živá, účinná a silná křesťanská identita.
Zamyšlení o identitě má praktický rozměr: bez péče o křesťanství jako identitární proces hrozí, že naše křesťanské sebe-vědomí i síla a místo ve společnosti vyprchá. Křesťanskou identitu lze uchopit v procesu jejího předávání z generace na generaci: tam se nám podaří rozkrýt a současně uchopit její vnitřně složitou a složenou, a současně jednoduchou strukturu. Dějiny lidstva nás poučují, jak se identita duchovní povahy předává a jaké tři základní momenty ji doprovázejí.
Velký obraz, strategie a osobnosti
Jako předmět pro identifikaci je nutné uchopit duchovní identitu formou péče: zapojit velký obraz světa (big picture), strategii a osobnost, které dohromady vytvářejí jednolitý identitární proces. V obecných rysech lze upozornit na tři základní momenty předávání ucelené duchovní identity:
- V době velkých myšlenkových syntéz (vrcholný středověk, novověk ve střetu s islámem a vnitřním zráním 16. století, století devatenácté) vystupuje do popředí ucelený světový názor kolem základní ideje (křesťanství, svět, idea pokroku).
- V době bouřlivých změn (16. století, 19. století) se zvýraznil prvek strategie, tj. způsob, jak dynamicky uchovat identitu.
- Dnes víme, že ani samotná strategie nestačí, nejsou-li k dispozici dostatečně silné osobnosti.
K vymezení duchovní identity je tedy zapotřebí celkového světového názoru („velkého obrazu“ nebo big picture), strategie a osobností, jež dohromady vytvářejí identitární proces. Péče o křesťanství se pak projeví tím, že jeho identitární proces bude vědomě uchopen a utvářen.
Základní obraz křesťanství a jeho pevné jádro
Základní obraz křesťanství: Bůh spasil svět. Východiskem křesťanství není jen nauka, praxe, politika či niternost, ale především osoba Ježíše Krista. Křesťanství se tedy nezakládá na pouze reflektovaném či konstruovaném životě, ale na životě, který Bůh působí a garantuje: „Já jsem První i Poslední, Živý.“ Bůh uvedl svět do života stvořením a v životě ho dále uspořádává.
Protože je se světem spojena jeho základní narušenost (hřích), Boží přítomnost ve světě je zásadně spojená s vykoupením světa. Na úrovni velkého obrazu lze rozlišovat několik alternativ, které mají náboženský ráz: hindu s mysticizujícím rázem, buddhismus s asketickou cestou, islám s legálním pojetím spásy. Křesťanství se vyznačuje christologickým důrazem - „ve jménu Ježíše Krista Nazaretského“ a univerzálním - „v nikom jiném není spásy.“ Spása se děje v Kristu, v Duchu Svatém, kterým jsme přiváděni k Bohu Otci.
Obrazu křesťanství odpovídá i pojetí církve jako identitární strategie: „Předávání křesťanství se tak stává strategií; nemůže jít jen o několik principů a metodiku, ale samotné předávání musí být Bohem garantovaný živý proces - a tím je církev.“ Komplexní viditelnou podobu církve popisuje Bellarmin jeho prvky: vyznávaná víra, společenství ve svátostech a hierarchicky vystavěná společenská struktura. V 19. století Möhler zdůrazňoval, že tyto prvky musí být vnitřně sjednoceny.
Křesťanská identita a její tři pilíře
Třetí prvek křesťanské identity, kromě obrazu křesťanství a církve, je osobnost jednotlivého křesťana. Křesťanství vyžaduje silnou osobnost, která je vnitřně dobrá a neklade jen na svou sílu, ale čerpá z nových pramenů konstituování osobnosti. V textu je citováno, že „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Křesťanská identita tedy vyrostá jako živé vnitřní sjednocení ve společném životě s Bohem, kde působí Duch Svatý a milost.
Symbioticky k obrazu a církvi stojí samotná síla křesťanské osoby: svoboda očištěna, obnova a vedení Boží milostí. Rozdíly v pojetí milosti mezi katolíky, pravoslavnými a protestanty ukazují, že skutečný duchovní život je také ekumenický otázkou. Síla křesťanské osobnosti spočívá v životní syntéze, kde se spojuje materiální a duchovní složka, jednotlivé stavovské postavení a duchovní tvar v jednom souhrnu.
Křesťanství jako síla sjednocující
Křesťanská identita je silná, ale nikoli násilná. Její síla spočívá ve vnitřní sjednocenosti, která se dokáže spojit i s tím, co je slabé. „Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.“ Základní jistotou je spojení s Bohem skrze Ducha Svatého a milost. Křesťanství tedy zahrnuje „velký obraz“ Krista, jehož předáváním ve misi církve se obecně chrání a šíří identitu.“ Pokud identita ztratí svůj širší rámec a upne se jen na nauku či jednotvárné strategie, hrozí její deformace a ztráta identity.
V křesťanství se každý egoismus projeví jako ohrožení identity: egoismus naukový (hereze), společenský (schisma) a egoismus osobnostní (přestupek). Proto je nutné udržovat zdravou rovnováhu mezi obrazem, církevní strukturou a osobnostní integritou jednotlivců.
Praktická část: křesťanské symboly a jejich typy
Symboly hrají v křesťanství významnou roli. I. Charakteristika: představují objekty, slova, gesta, věci a obrazy, které sdělují poselství o Bohu a o církvi. Církevní symboly lze rozdělit na slova, gesta, úkony, věci, obrazy, atributy, barvy, čísla a architektonické prvky. II. Slova: nejvýznamnějšími symboly jsou slova. Slovo jako Boží čin při stvoření, Ježíš jako Boží Slovo učiněné tělem, kázání. III. Gesta a úkony: vkládání rukou při požehnání a svěcení, pokleknutí, znamení kříže; eucharistie jako ústřední prvek svátostí. IV. Kříž: nejznámější symbol, s různými variantami podle tradic (latinský, řecký, jeruzalémský, etc.). Zobrazuje utrpení, smrt a zmrtvýchvstání; kříž může být amulet či znamení moci. V. Věci a obrazy: ikonografie; zobrazování světic se specifickými atributy (Panna Marie nepokošmněná, sv. Kateřina Alexandrijská, sv. Barbora). Zvláštní význam v českých dějinách má husitství a zobrazení husy jako kryptogramu Husova hnutí; kalich a kříž jako další významné symboly. Eucharistický kalich připomíná večeři Páně a jeho smrt; kalich s hostií je symbolem české reformace. Hvězda: symbol zjevení a významných událostí (betlémská hvězda). VI. Barvy a oděvy: barvy liturgického roku; stříbro vs. zlato v oděvech duchovních, insignie papežů a biskupů; symbolika barev od fialové, bílé, zelené až po černou podle období. VII. Písmena a čísla: Alfa a Omega, čísla jako nedílné součásti symboliky (deset, dvanáct, sedm, čtyřicet).
V souvislosti s prsteny: jejich historie sahá do římských katakomb, symboličnost Chi-Rho, kristovský chrám a zaštítěnost hodnot. Dnes jsou prsteny i módním a osobním prohlášením; důraz je na symboly (kříž, ryba Ichthys, holubice, andělé), které jsou nositeli víry, a jejich význam bývá interpretován individuálně. Příklady zahrnují biskupské prsteny, pečetní prsteny a diakonie, ale současně jsou i součástí civilní módy.
Křesťanská symbolika a mincovnictví
Historie křesťanské symboliky se prolíná i s mincovnictvím. Po Milánském ediktu 313 se křesťanské motivy dostávají na mince; zejména christogram, symbolika Viktorie a dalších postav byla integrována do římského i byzantského mincovnictví. V různých regionech se křesťanské motivy prosadily v různých dobách. Částí této symboliky byly i tzv. prsteny s chrismem a chrámovými motivy, které odrážely náboženskou identitu a autoritu. Část mincí obsahuje Krista Pantokratora, Spasitele světa nebo Theotokos, a nápisy jako DEI GRATIA, IN DEO SPERAMUS a BENEDICTUS QUI VENIT IN NOMINE DOMINI.
Část textu uvádí i poznámky o vývoji různých druhů křesťanských symbolů a jejich významu v různých epochách, včetně České země.
Síla křesťanské identity v dnešním světě
V kontextu pluralitního světa má křesťanská identita svou zvláštní výzvu: jednota mezi obrazem Krista, církví a silou osobnosti. Je nutné reflektovat poslední soud a milost Boží; křesťanství ukazuje dvě cesty - cestu soudu a cestu spásy. V Novém zákoně je zdůrazněna naděje a bázeň před Božím soudem; je třeba rozlišovat mezi absolutní a lidskou vůlí spasit a přihlížet k univerzálnímu dopadu Krista. Pomocí křesťanské naděje a modlitby za všechny lidé se církev obrací k Bohu a usiluje o přijetí milosti pro všech.
Je důležité zachovat rovnováhu mezi veřejnou a soukromou komunikací víry: prsteny a symbolem by měly vyjadřovat víru, ne pouhou okázalost; zároveň by měly být vyjádřením osobního závazku a respektu k minulým tradicím. Biblické texty a liturgie dávají trvalé opory pro udržení identity ve vývoji české kultury a křesťanské kulturní ikonografie.
tags: #krestanska #symbolika #sila