26. dubna 2022 - Téhož dne večer - první den po sobotě - se učedníci shromáždili za zavřenými dveřmi ze strachu před Židy; tehdy Ježíš přišel, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“
Ježíš ukázal učedníkům ruce a bok a radovali se, že Pán je s nimi. „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jeden z dvanácti, nebyl tehdy s nimi; když mu ostatní řekli, že viděli Pána, Tomáš prohlásil, že nevěří, dokud neuvidí a nevloží prst do jeho ran.
Osmého dne potom učedníci byli uvnitř znovu a Tomáš byl s nimi; Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom Tomášovi řekl: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“
Ježíš dodal: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
Ježíš učedníkům udělal ještě mnohá jiná znamení a ta nejsou zapsána v této knize.
Pokoj a mise: volání k odvaze v čase strachu
Pokoj, který Ježíš uprostřed přinesl, není jen pozdrav; je to pozvání ke svobodě od strachu a vůdcovské touhy po vlastní jistotě. Věřím, že v dnešní době potřebujeme ten Kristův pokoj, který dává odvahu žít svou víru autenticky a být Božím vyslancem ve světě - i tváří v tvář nejistotám, jako jsou globální krize nebo konflikty.
Vyslání: naše poslání jako Boží vyslanci
„Posílám Vás, jako mne poslal Otec.“ Máme v sobě stejný úkol: přinášet naději beznadějným, ukazovat cestu k Bohu hledajícím a vést k pokání. Odpouštět hříchy a zároveň hledět na lidi s pokorou, která vyjadřuje Boží lásku, je jádrem misie. I my se můžeme setkat s otázkou, jaký obraz o Bohu křísíme ve světě - zda skrze odpuštění, laskavost a autentické svědectví, anebo skrze zklamání a vypočítavost.
Proto je důležité žít autenticky jako Boží vyslanci, otevřeně sdílet slabosti i Boží lásku, a přijímat rozdílnosti bližních. Abychom vytrvale vyznávali víru a podporovali jeden druhého na cestě víry, a aby i Tomášov příklad pochybností nás vedl k upřímnému svědectví o tom, kdo je pro nás Pánem a Bohem.
Jak hlásat: tři jazyky evangelia a odvaha beránka
V kontextu misijního poselství Ježíš uvádí tři jazyky: jazyk myšlení, jazyk citu a jazyk práce. Evangelizace tedy není pouhým sdělováním faktů, ale svědectvím, které vychází z celého člověka - srdce, mysli a činů. Hlas apoštolů má být spojený s pokorou, bez světských ambicí a s důrazem na blízkost Božího království: „Hlásejte, že se přiblížilo nebeské království.“
Ježíš připomíná, že máme jít se svědectvím bez ohledu na to, zda nás lidé přijmou. Neboť „jako ovce mezi vlky“ nemáme působit agresivně, ale být pokorní, bezelstní a ochotní obětovat se pro dobro druhých. Beránek, Pokora, Obětavost a Laskavost jsou projevy, které pomáhají lidem poznat Boží lásku.
Je důležité jít společně; apoštolská církev byla misijní komunitou a její jednota vycházela z mise. Proto je klíčové jít pokorně a laskavě, bez světskosti, a dělat to společně, ne jednotlivě.
Co s sebou na misi a jak postupovat?
Ježíš říká, že evangelizace má probíhat bez břemen světsových jistot - „Neberte s sebou ani zlato, ani stříbro, ani peníze v opasku, ani cestovní vak, ani dvě tuniky, ani sandály, ani hůl“ (Mt 10,9-10). Máme jít s prostotou a důvěrou v Boží vedení; ukazovat Ježíše spíše skutky než jen slovy a být spolu na misi.
Podstatné je i přijetí pohostinnosti a sdílení s chudými a potřebnými. Učedníci měli zůstávat jen krátkou dobu tam, kde byli přijati, a nezhroucovat pod tíhou strachu. Zároveň měli hlásat poselství - ne o samotném kázání, ale o blízkosti Božího království a uzdravování lidem v jejich potřebách.
Jediným cílem mise není okamžitý nárůst odporu světa, ale svědectví Kristovy lásky, která mění srdce. To vede k výmluvnějšímu svršku: radosti, že jsi součástí Božího království a že Bohu neuniká žádný ztracený člověk.
Závěr: žít jako učedníci a být součástí Božího království
Ježíšův příklad misie nás vyzývá k tomu, abychom jako jeho učedníci podnikali kroky ve společenství, v pokorné službě a s odvahou k hlásání evangelia. Ať už naše poslání zní v jednoduchém sousedství, ve farnosti či ve velkém světě - klíč je žít jako svědkové Boží lásky, která uzdravuje a zachraňuje. Přijměme poselství o blížícím se Božím království, které je potvrzeno skutky milosrdenství, a vyjděme naproti lidem jako posláni nositelé naděje.
