Když byl Ježíš Kristus na zemi, učil svým příkladem, že každý z nás musí být pokřtěn. Někteří lidé možná přemýšlejí, zda je křest stále důležitý i v dnešní době. Ježíš Kristus byl jediným dokonalým člověkem, který kdy na zemi žil. Vedl dokonalý život, aby nám ukázal, jak máme žít, abychom se po smrti mohli vrátit k Nebeskému Otci. I když Ježíš Kristus neměl žádné hříchy, kvůli kterým by potřeboval odpuštění, rozhodl se, že se dá pokřtít, aby pro nás byl dokonalým příkladem, který máme následovat. Bůh dal Janovi zvláštní moc a pravomoc, aby mohl křtít. Tuto moc a pravomoc křtít nazýváme kněžstvím. Jediná církev, která má v dnešní době tutéž pravomoc křtít, jakou měl Jan, je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Při křtu Ježíše Krista v řece Jordánu promluvil z nebe Bůh Otec, že se Mu v Ježíšovi „dobře zalíbilo“. Bůh byl přítomen také Svatý Duch. Když jsme pokřtěni, můžeme i my dostat dar Ducha Svatého, který nás vede a pomáhá nám a umožňuje nám pociťovat Boží lásku v osobním životě. Jan Ježíše při křtu zcela ponořil do vody; tento druh křtu se nazývá křest ponořením. I my můžeme být pokřtěni ponořením - tak jako Ježíš. Tento akt symbolizuje úplné odpuštění hříchů a nový život, který dostáváme, když se rozhodneme následovat Ježíše Krista, a naši víru, že díky Kristu jednoho dne vstaneme z hrobu. Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli; proč ale přicházeli právě oni? Přijetí Ježíše nebylo „bez následků“ - přijetí Ježíše znamená přijmout ho jako toho, kdo v sobě ztělesňuje Boží království a Boží zachraňující blízkost.
Tak se dostáváme k zásadní otázce: kdy pro člověka začíná život s Ježíšem? Tím, že ho člověk uzná, přijme a poslechne, anebo tím, že nejprve Ježíš přijme člověka a teprve potom se člověk mění? Evangelium nám jasně napovídá, že je to právě tak, že nejprve Ježíš „přijímá hříšníky a jí s nimi“. Kde se cítíme lépe? Vypadá jako Ježíš, mluví jako Ježíš a tisíce lidí mu uvěřily, že je Ježíš. Nyní se však podíváme na aktuální téma: Sergej Torop, který si říká Vissarion, sedí za mřížemi v ruském vězeňském táboře. Pobýt tady má dvanáct let za fyzické i psychické týrání svých stoupenců a podvody. Sergej Torop do 29 let dělal ledacos, byl nadaným malířem, pak policista a nakonec se stal „probuzeným“. To se stalo 18. srpna 1990. Dnes má hnutí stoupence po celém světě. „Já jsem Ježíš Kristus. Nejsem bůh. A je chyba vnímat Ježíše jako boha. Ale já jsem živé slovo Boha Otce. Všechno, co chce Bůh říct, říká skrze mě,“ vysvětloval. Zahodil své občanské jméno i povolání, stal se Vissarionem a získal tisíce příznivců. Po rozpadu Sovětského svazu lidé snadno uvěřili jeho apokalyptickým proroctvím. Podle něj měla přijít ekologická pohroma, kterou přežijí jen vyvolení, tedy ti, kteří opustí města a připojí se k jeho Církvi posledního zákona. Komunita se však později proměnila v uzavřené a totalitní prostředí, kde lidé pracovali bez mzdy a trpěli psychickým tlakem. V roce 2020 do Slunečního města vtrhly ozbrojené síly. Soudní proces trval pět let a verdikt zněl: dvanáct let pro Vissariona i jeho pobočníka Vedernikova a rok méně pro Redkina. Hnutí se však nezhroutilo. „Vissarion“ se stal mučedníkem pro své stoupence a nadále komunikoval prostřednictvím dopisů.
Jiná kapitola příběhu z dějin biblického vyprávění se týká Petra a Jakuba a krále Heroda Agrippy I. Král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím; dal popravit Jakuba, bratra Janova, a Petra chtěl zavřít a ukázat jej po Velikonocích. Noc před popravou Petra spal mezi dvěma vojáky a řetězy mu padaly z rukou díky andělu Páně; samotné vězení bylo chráněno železnými vraty. Bůh má moc vyvést z jakéhokoli zajetí a žádný lidský zásah jej nemůže zastavit, když chce chránit či vysvobodit. Tento příběh ukazuje, že i když vězení jsou skutečná a zdánlivě pevná, Boží moc v nich působí a vyvádí. Po vysvobození Petrova domovní dveře zazvoní služka Rodé a Petersův hlas se ozývá; ačkoliv bratra Rodé vznikne podezření, že jde o jeho duch, Petr je skutečně naživu a svobodný. Tímto vyprávěním Bůh ukazuje, že moc vysvobodit má stále.
A co očekávání druhého Kristova příchodu? Není to jen honba za senzací, ale základní téma Nového zákona. Ježíšův návrat je zkoumán v didaktických spisech a historických pohledech napříč stoletími. Z pohledu křesťanské tradice existují tři hlavní pohledy na průběh druhého příchodu vzhledem k velkému soužení, a všichni sdílejí naději na Kristův návrat. Přesto zůstává jednotná odpověď na to, jak přesně bude vypadat jeho příchod, neexistuje. Můžeme však hledět na texty a učit se ze Slova Božího: křest, modlitba a víra v Boží moc, která vyvádí z vězení a dává pokoj, a to i uprostřed soužení. Pavel vyjadřuje naději vytržení a setkání s Pánem v oblacích, které má následovat po tom, co se Kristus objeví na obloze. Tato naděje je spojena s resurekcionálním očekáváním a slovy, která vyznívají v 1. Tesalonickým 4,13-18.
V této souvislosti je důležité pochopit, že druhý příchod vyvolává otázky o smyslu dějin, o tom, jak Kristus zavládne, a co to znamená pro život věřícího jednotlivce i pro společenství církve. Texty z Nového zákona nám připomínají, že Evropanská a světová společnost měla a má různá očekávání, a přesto nám Ježíš ukazuje, že klíčem není dopředu daný časový plán, ale připravenost a víra.
