Znak Mons. Církevní heraldika je část heraldiky, která se zabývá znaky církevních hodnostářů, institucí a úřadů převážně z římskokatolické církve a v Pravoslaví. Církevní heraldika je přibližně stejně stará jako rodová heraldika, protože církevní hodnostáři provázeli rytíře v křížových výpravách do Svaté země. Někteří hodnostáři se i museli zúčastňovat bojů, a tak obvykle měli svůj hodnostní znak nebo znak církevního společenství, do kterého patřili. Každý církevní hodnostář si vybíral svůj znak, nebo si nechal svůj původní rodový erb (ve středověku pocházela většina vysokých církevních hodnostářů ze šlechtických rodů).
U biskupů a arcibiskupů si svoje znaky kombinovali se znakem diecéze, popř. arcidiecéze. Každý církevní hodnostář dostal místo přilby nad štít klobouk (galero) a střapce v dané barvě, která určovala jeho hodnost. Heraldickou autoritu vykonává pro Church of England (ne však pro jiné části anglikánského společenství) londýnská College of Arms. Ta v roce 1976 navrhla jednotný systém příbuzný římskokatolickému, který je nyní oficiální. Držitelé titulu Doctor of Divinity (DD), což je nejvyšší teologický akademický titul (a vlastně nejvyšší akademický titul vůbec), si mohou své šňůry proplést červenou (tj. Příslušníci Církevní domácnosti (tj. Znak generálního vikáře, generálního představeného, biskupského vikáře nebo regionálního vikáře (např. Znak kaplana Konstantinova řádu sv. Znak kaplana Konstantinova řádu sv. BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 1. vyd. Praha: Libri, 1994.).
Katolická církev (Ecclesia Catholica) jako největší světová církev má komplexní heraldiku, která se odráží v ikonografii hodnostářů a diecézí. Papež stojí v čele Svatého stolce a Regula diecézí vymezuje vizuální identitu jednotlivých hodností a jejich vztah k diecézi. Z hlediska historického vývoje hrála církev důležitou roli v šíření kulturních a politických znaků, a to i prostřednictvím erbů biskupů, abecedně se uváděnými v dies siroctis (viz historické prameny).
Historické kořeny a vývoj hodnostářských znaků
Nástroje heraldiky církve se formovaly paralelně s rodovou heraldikou a vycházely z potřeby rozlišovat autority, funkce a institucionální příslušnost. Biskupové a arcibiskupové často kombinovali svůj znak s erby diecéze nebo arcidiecéze, čímž vznikla identifikace spojení osobní hodnosti s diecézní příslušností. V průběhu času se vyvinuly standardizované barvy galera a střapců, které vizuálně vyjadřovaly hodnost. Pro Church of England platí, že heraldickou autoritu vykonává College of Arms, která v roce 1976 navrhla jednotný systém příbuzný římskokatolickému, jenž je nyní oficiální. Držitelé nejvyšších teologických titulů si mohou šňůry proplést určitými barvami, čímž se odlišuje jejich postavení v rámci církevní hierarchie.
V kontextu římskokatolické církve se heraldika stala způsobem vyjádření místa, rolí a historie jednotlivců i institucí. Křesťanství a jeho historický vývoj do současnosti se odráží i v symbolice hodností na erbech, která vycházejí ze starých tradic a výsledek modernizace v rámci ekumenického a liturgického vývoje. Z hlediska eklezialního dědictví představuje heraldika církevní identitu napříč epochami, od raných klášterů až po moderní diecéze a institucionální struktury.
Současná praxe a význam znaků
Současné erby biskupů a arcibiskupů nadále nesou znak diecéze či arcidiecéze, často doplněný o symboly věnované specifickým řádům či morálním a teologickým tématům. Církevní heraldika zůstává prostředkem identifikace, vyjadřuje kontinuitu s tradicí a odkazuje na historické kořeny církevní služby. S rostoucí globalizací a dialogem mezi církvemi nachází význam heraldiky nový rozměr v mezikulturní komunikaci a educational kontextu.
- U biskupů a arcibiskupů se často kombinuje znak diecéze s osobním znakem hodnostáře.
- Galero a střapce ukazují hodnost, barvy určují úroveň služeb.
- College of Arms reprezentuje heraldickou autoritu pro anglikánské prostředí.
