Slavení mše svaté je v Písmu nazýváno „lámání chleba“. Lámání chleba je doprovázeno chvalozpěvem Beránku Boží, který pochází z Východu a do římské liturgie byl zaveden papežem Sergiem v 7. století. V některých farnostech je zvykem při Beránku Boží klečet, nebo pokleknout po jeho skončení. Kněz láme eucharistický chléb, je-li třeba, pomáhá mu jáhen nebo koncelebrant.
Symbolika a význam lámání chleba
Úkon lámání chleba, který Kristus při poslední večeři vykonal a který v apoštolské době dal jméno celému slavení eucharistie, vyjadřuje skutečnost, že množství věřících vytváří jedno tělo (1 Kor 10,17) v přijímání z jednoho chleba života, kterým je Kristus. Lámání začíná po pozdravení pokoje a je třeba ho konat s patřičnou úctou, ale zbytečně ho neprotahovat a nepřisuzovat mu nepřiměřenou důležitost.
Gestus fractionis a Christo in ultima cena peractus, qui tempore apostolico toti actioni eucharisticæ nomen dedit, significat fideles multos in Communione ex uno pane vitæ, qui est Christus pro mundi salute mortuus et resurgens, unum corpus effici (1 Cor 10, 17). Fractio inchoatur post pacem traditam, et debita cum reverentia peragitur, ne tamen innecessarie protrahatur nec immoderato momento æstimetur.
Praktická forma a liturgické prvky
Kněz láme chléb a vpouští část hostie do kalicha, naznačuje se tím jednota Těla a Krve Páně v díle spásy - Těla Ježíše Krista živého a oslaveného. Schola nebo kantor zpravidla zpívá nebo aspoň nahlas pronáší Beránku Boží a lid odpovídá. Toto vzývání doprovází lámání chleba, a proto se může opakovat, kolikrát je třeba, než se lámání dokončí.
Supplicatio Agnus Dei a schola vel a cantore, populo respondente, de more cantatur, vel saltem elata voce dicitur. Invocatio fractionem panis comitatur, quare repeti potest quoties necesse est adusque ritum peractum. Přitom se zpívá nebo říká: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Interim cantatur vel dicitur: Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi: miserére nobis. Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi: miserére nobis. Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi: dona nobis pacem. Quod etiam pluries repeti potest, si fractio panis protrahitur.
Historické a teologické souvislosti
Beránku Boží, který pochází z Východu a do římské liturgie byl zaveden papežem Sergiem v 7. století, spolu s chvalozpěvem a některými liturgickými zvyky vytváří kontinuitu mezi časnou církví a současnou eucharistickou slavností. Z praktického hlediska lámání chleba vyjadřuje jednotu církve kolem jednoho chleba života, Krista, a připomíná spásu skrze Ježíše Krista živého a oslaveného.
Tomáš Halík: Lámání chleba. 3. neděle velikonoční
V různých farnostech se při Beránku Boží doprovodný zvyk liší: někde klečí, jinde zůstávají v postoji. Důraz zůstává na úctě a neexpresivním tempo průběhu úkonu, aby nebylo narušeno celkové společenství a svatost okamžiku.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi je invokace, která doprovází lamání a kterou lid opakuje tolikrát, kolikrát je třeba, aby byl obřad dokončen.
| Prvek lamání | Symbolika |
|---|---|
| Lámání hostie do kalicha | Jednota Těla a Krve Páně, vyjadřuje spojení věřících v Kristově těle |
| Chvalozpěv Beránku Boží | Vzývání Boží milosti a odpuštění hříchů |
| Odpověď lidu | Akt společenství a účast na jedinom chlebu života |