Muzeum Československého opevnění Kladruby sestává ze dvou objektů lehkého opevnění vz. 37 vybudovaných v roce 1938 jako první linie obrany proti fašistickému Německu. Nachází se v těsné blízkosti kláštera v Kladrubech. První z objektů byl po třech letech rekonstrukce (odpracováno 3000 hodin) uveden do stavu ze září 1938. Byl opraven jak exteriér, tak i interiér, kde byla instalována originální výdřeva, lafety zbraní vz. 38, ventilátor vzduchotechniky, střelecké lavice, periskopy, telefonní zařízení a další věci, skoro vše originály z roku 1937-38. Jsou instalovány i zbraně (úředně znehodnocené): těžké kulomety vz. 37 a lehký kulomet vz. 26. Dále pušky vz. 24 (přesné makety).
Druhý objekt je uveden do stavu z let 1960-65, v této době v souvislosti s vrcholící studenou válkou byly objekty při západní a jižní hranici opět vystrojeny a vyzbrojeny, na samotných stavbách byly provedeny úpravy (např. vchod byl vytvořen podzemní chodbičkou, týlová strana byla zahrnuta zeminou proti atomovému útoku). Také vybavení a výzbroj již byly jiné (nové lafety a v nich kulomety vz. 59, samopaly vz. 24, vz. 58 a vz. 61). Oba dva objekty jsou blízko sebe (100 m) a zasazené v hezké přírodě s výhledem na klášter. Přes letní sezónu jsou přístupné veřejnosti s odborným výkladem.
V západní části Čech je toto muzeum opevnění ojedinělé. Muzeum československého opevnění najdete na Novobystřicku mezi obcí Klášter (na mapách označeno jako Klášter II) a zříceninou hradu Landštejn. Muzeum vzniklo již v roce 1992 a je nejstarším tohoto druhu v jižních Čechách a jedním z nejstarších v celé České republice. V současnosti ho tvoří celkem osm objektů lehkého opevnění vybudovaných v létě 1938 k obraně Československa před nacistickým Německem.
Hlavní expoziční objekt č. 159 je vybaven výstrojí vojáků a dobovým zařízením (včetně funkčního periskopu a ručního ventilátoru) a uveden do stavu, v jakém se opevnění na jihu Čech nacházelo v době zářijové mobilizace 1938. Druhý expoziční objekt č. 157 bývá zpřístupněn při velkých prohlídkových akcích. Ten je naopak uveden do podoby, v jaké se opevnění na hranici s Rakouskem nacházelo na konci 80. let 20. století, kdy bylo stále udržováno československou armádou a připraveno k obraně tehdejšího sovětského bloku. Na dvou prohlídkových trasách (Landštejn a Klášter) lze spatřit ještě dalších šest objektů. Jeden z nich, č. 156, má náložemi zničené střílny, takže v poškozených místech může návštěvník vidět, jak byly objekty stavěny a jakou měly sílu stěn. Další objekt, č. 162, je částečně odkopán až na základy, aby si turisté udělali představu o tom, do jaké hloubky byly bunkry zapuštěny do země. Součástí trasy je i dochovaný základ bývalé vojenské chaty z roku 1936, která sloužila k ubytování osádek opevnění.
Mezi objekty, které si lze prohlédnout zvenčí, patří i pevnůstka č. 158, č. 161 a č. Muzeum čs. opevnění Klášter naleznete na Novobystřicku mezi obcí Klášter (na mapách označeno Klášter II nebo i Konrac) a hradem Landštejnem. Při cestě ve směru od Nové Bystřice je nutné v obci Klášter odbočit doleva na Landštejn. Po 1,5 km odbočit vpravo na malé odpočívadlo. Hlavní expoziční objekt je od něho vzdálen přibližně 50 m. Duben, květen, říjen: sobota, neděle a státní svátky 10 - 17 hod., červen, září: úterý až pátek 10 - 16 hod.; sobota, neděle a státní svátky 10 - 17 hod., červenec, srpen: pondělí až pátek 10 - 16 hod.; sobota, neděle a státní svátky 10 - 17 hod. Zájezdy, školní výlety a turistické výpravy nahlaste, prosím, předem.
Lehká opevnění vzor 36 jsou jednoduché železobetonové konstrukce, měly za úkol postřelovat instalovanými zbraněmi prostor čelní nebo kosou palbou. Byly stavěny tam, kde osádka měla dobrý výhled do okolní krajiny, tj. na kopcích, vyvýšených místech, atd. Bylo tak maximálně využito dostřelu zbraní, ale zároveň se zvyšovalo riziko odhalení a objekty byly v tomto ohledu zranitelnější. Výzbroj mohly tvořit těžké kulomety vz. 24 nebo lehké kulomety vz. 26. V pevnůstkách chybělo jakékoliv ventilační zařízení, proto při déle trvající střelbě mohlo dojít k zamoření interiéru zplodinami z vystřelených nábojnic. Větrat se dalo pouze otevřenými vchodovými dvířky v týlové stěně objektu, což bylo při útoku z týlu velmi nebezpečné, případně bylo možné bojovat v plynových maskách. Velkou nevýhodou byla i absence vzájemného krytí, protože pevnůstky byly určeny pouze pro vedení čelních nebo kosých paleb.
Nový typ lehkých betonových pevností vz. 37 byl určen především pro vedení bočních přehrazujících paleb. Podobně jako u předchozího typu LO vz. 36 byly pro LO vz. 37 zpočátku projektovány tři varianty označené písmeny A, B a C, později přibyly další dva typy D a E, avšak rozdíly mezi typy se neomezovaly pouze na velikost objektu. Zatímco typ A byl určen pro vedení bočních paleb, typ B měl jednu boční a jednu čelní střílnu. Typy C a E s jednou čelní střílnou byly podobné objektům vz. 36, typ D měl jednu boční střílnu. K písmennému označení se přidávala čísla, která vyjadřují úhel, který dvě střílny pevnosti svírají mezi sebou. Např. objekt typu A-120 má dvě boční střílny, jejichž středové osy navzájem svírají úhel 120°. U půdorysně nesymetrických typů se ještě rozlišují stranově orientované varianty - typy B1 a D1 mají boční střílnu směřující vpravo, B2 a D2 mají střílnu směřující vlevo. Typy C1 a C2 následují obdobných pravidel, jen jde v těchto případech o dispozici vchodu. Systém nám narušuje pouze označení typů E a E1, které značí dispozici vchodu doleva (E), resp. doprava (E1). U jednotlivých typů dále rozlišujeme dvě varianty - běžnou a zesílenou, která má zvětšenou tloušťku betonových stěn a měla tudíž větší odolnost vůči dělostřeleckým granátům větší ráže. Střílny LO vz. 37 byly oproti betonovým střílnám předchozího typu vyrobeny z ocelolitinových prefabrikovaných kusů, které se po dokončení betonáže osadily na určená místa. Pro pevnosti to znamenalo zvýšenou odolnost vůči dělostřelecké palbě. Univerzální lafety mohly být osazeny všemi typy kulometů tehdy nasazených do výzbroje československé armády. Všechny typy LO vz. 37 kromě typu C byly rovněž osazeny střílnou v prostoru vchodu. Pro obranu v těsné blízkosti bunkru mělo být využito granátového skluzu v týlové stěně (opět u všech bunkrů kromě typu C). U typů LO vz. 37 A, B, D a E měly být u stropu nad každou střílnou umístěny ventilátory pro odvod střelných zplodin. Pod kulomety se nacházely lavice s lapači vystřelených nábojnic. Dále se uvnitř nacházel ruční ventilátor ke vhánění vzduchu do místnosti a otočné zrcátkové periskopy k pozorování okolí pevnůstky nad střílnou (kromě typu C).
Velikost osádek vz. 36 vycházela z velikosti objektů a čítala od dvou do šesti mužů. Osádky vz. 37 typu A a B čítaly sedm mužů. Velitel a zástupce velitele zajišťovali obsluhu periskopů, střelbu zajišťovali dva střelci. Výměnu zásobníků, obsluhu vchodové střílny a granátového skluzu měli na starosti dva pomocní střelci a spojka zajišťovala spojení s ostatními objekty a obsluhu ručního ventilátoru. Osádky vz. 37 typu D a E dosahovaly čtyř mužů - velitele, střelce, pomocného střelce a spojky.
Opevnění vz. Stavební úsek č. 186 Staré Město začínal severně od dnešní obce Klášter u rybníka Osika poblíž oblouku úzkokolejné železnice západně od Blata. Odtud procházel po zalesněném hřbetu nad dnešním Klášterem II. Pod Jelením vrchem překračoval silnici č. 1521 vedoucí z Kláštera II do Pomezí a dále pokračoval s hlavní silnicí č. 152 k prostoru rybníka Olien. Zde se linie mírně zalamovala k silnici č. 152 mezi Skalkou a Podlesím.
