Apoštol Pavel vnímá tělo jako dar, o který je třeba pečovat s úctou, stejně jako Kristus pečuje o svou církev. Přesto se dnes setkáváme s hlubokou neúctou k tělu - ať už v podobě přehnaného hodnocení vzhledu, nebo jeho odmítání. Kde se tento negativní pohled bere, když Bible učí pravý opak? „Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev.“
Nejprve ke kontextu: Apoštol psal o něčem jiném než o vztahu člověka ke svému tělu. Píše mužům, bratřím v Kristu, kteří patrně měli problémy s prokazováním lásky vůči svým manželkám. A když to chtěl chlapům vysvětlit, vytasil zajímavý argument: „Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo…“ Nikoho takového neznám - tvrdí Pavel. Vždyť každému člověku nesmírně záleží na vlastním těle, soucítí s ním, chrání je, dává mu, co je třeba. Anebo snad to někdo z vás má se svým tělem jinak?
Pak apoštol přidal 2. Mojžíšovy 2,25: muž se v pravou chvíli odloučí od rodičů, přilne ke své ženě a stanou se jediným tělem. Tudíž - dovozuje pisatel listu - péče o manželku má být stejně samozřejmá jako péče o mé vlastní ruce, nohy, břicho, krk nebo záda. „Své tělo nemá v nenávisti nikdo…“ Bezděky nám tím apoštol prozradil něco o sobě, o vztahu k sobě: zdá se, že on své tělo měl opravdu rád. Tento postoj pro něj byla danost, hodnota, o které vůbec nebylo třeba diskutovat, natož zdůvodňovat či obhajovat. Pozitivní vztah k vlastnímu tělu je tedy dobrá věc a navíc je to příhodný stavební kámen pro budování pevného manželství.
Našli bychom i jiné pasáže. Pavel opakovaně napsal, že není dobré řídit se „podle těla“, že je lepší žít „podle ducha“ (např. Ř 8,13). Zmiňovaná pasáž ukazuje na pozitivní vztah k tělu a jeho důležitost pro vztahy i pro evangelium: „Tak i Kristus pečuje o církev.“ Církev je tělo, o které se Pán milosrdně stará. „Jsme části jeho těla“ (Ef 5,30) a on své tělo zahrnuje úctou a láskou. Zvláštní význam má i to, že Ježíš skrze masité tělo poskytl výkupné a že jeho tělo bylo obětováno k získání nového života pro říši Boha.
V 1. Korintským 6,19-20 se píše: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha. Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné.“ Fyzicky však mohou naše těla náležet pouze partnerovi v manželství (1 Kor 7,2-4). Naše těla budou po smrti znovu oživena (1 Kor 15,42). Biblická pasáž ukazuje, že tělo a duch tvoří spolu člověka - a že Boží plán zahrnuje i ducha, který má obnovit člověka na obraz Boží.
Hrpťámě se věnujeme otázce: „Co s tělem a duší?“ Bible stanovuje dvojí způsob výživy - tělesný a duchovní. Tělo je chrám Ducha svatého, duše potřebuje vnější i vnitřní podněty. Proto je důležité, aby člověk myslel na to, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté a co má dobrou pověst. Připomíná se, že bychom měli přinášet Boží oběť - sebe jako živou, svatou oběť, a proměňovat svou mysl k lepšímu poznání vůle Boží.
V kontextu vzývání těla a duše je užitečné připomenout věty o „znovuzrození“ a o tom, že duch, který oživuje, je rozhodující. Nikodémův příběh ilustruje rozdíl mezi chápáním těla a ducha: „Co se narodilo z těla, je tělo, co z Ducha, je duch.“ Znovuzrození tedy není jen tělesná změna; jde o duchovní probuzení a proměnu mysli.
Prakticky tedy: pečujme o tělo, duši i ducha, ale v Božím pořadí - nejprve duch, potom duše a nakonec tělo. Cvičení těla je užitečné, ale zbožnost je užitečná pro vše a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. Někteří křesťané propadali extrému, kdy o svá těla nepečovali; Bible však říká, že naše těla jsou chrámem Ducha svatého a že kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh (1 Kor 3,17). Proto je nutná zdravá rovnováha a starost o tělo, duši i ducha.
Podobně jako Písmo pracuje s pojmy v souvislosti s vzkříšením mrtvých, Pavel ukazuje, že smrt je poslední nepřítel a že Kristus již kraluje - a tím je realita spásy potvrzena. Vzkříšení je tedy budoucí událost, která bude potvrzená v okamžiku polnice a promění naše těla v nesmrtelné. Apoštol Pavel zdůrazňuje, že Bůh vše podřídí Kristu a nakonec bude Bůh vše ve všech - to je součástí naděje pro církev i pro celé stvoření.
Dalšími zdroji k tématu je třeba 1 Korintským 15,35-58 (CSB/SNC) a další překlady, které popisují, jak se tělo promění a jak se veršové tvrzení o proměně vztahuje ke vzniku nového těla. Texty zdůrazňují rozdílnost těla pozemského a těla duchovního, a že ti, kdo patří Kristu, mají naději na nesmrtelnost a věčný život.
Je zřejmé, že tělo není vězení či překážka, ale součást Božího daru, který je třeba pečlivě utvářet a chránit. Tělo, duše i duch spolu tvoří člověka, a jejich správné uspořádání vede k plnému a vyváženému životu podle Boží vůle.
Ve vzájemné diskusi o těle a víře je důležité připomenout, že tělo a duše nejsou vůči sobě antagonisty, ale navzájem se doplňují; jenže pořadí hodnot, které svět vyzdvihuje (vnější krása, intelekt, duchovnost), je u Boha opačné: nejdůležitější je obrácení a proměna mysli, poté práce na duši a nakonec péče o tělo.
Praktické ukotvení pro dnešní dobu
V dnešní společnosti, která řeší otázky vzhledu, samoidentifikace a spojení těla s duší, stojí za to připomenout biblické poselství: tělo je Boží dar; potřebuje respekt, péči a správné nakládání, aby mohla sloužit Božímu záměru. Důležitá je rovnováha: duch, duše a tělo v Božím pořadí.
V centru stojí, že Bůh skrze Syna odsoudil hřích v těle a přinesl naději na nový život. Křesťané by tedy měli usilovat o to, aby jejich myšlení bylo proměněno k obrazu Kristově, a aby jejich tělo bylo předkládáno Bohu jako oběť - živa a svatá. Ať už jde o veřejný obraz nebo intimi života, řešení vyžaduje prohloubené porozumění a každodenní spolupráci Ducha svatého.
Duch, duše a tělo - animace 1. část
Na závěr si připomeňme: Lidské tělo stvořil Bůh; naše těla patří Bohu a slouží jako jeho chrám (1 Kor 6,19-20). Naše těla budou po smrti znovu oživena (1 Kor 15,42). Tělo a duch - spojení, které vyžaduje péči, disciplínu a víru - vede k plně rozvinutému životu v Boží milosti a moci vzkříšení.