Josef Wagner mladší (24. května 1938, Praha - 6. dubna 2016, Praha) pocházel ze staré umělecké rodiny. Otec Josef Wagner (1901-1957) byl významným sochařem meziválečné a poválečné éry, sochařkou byla i matka Marie Wagnerová-Kulhánková (1906-1983), stejně jako bratr Jan Wagner (1941-2005).
Studoval na UMPRUM v Praze architekturu. Po absolutoriu se věnoval projektování obytné a zahradní architektury, fotografii a scénografii. Skoro 30 let se zabýval instalacemi výstav jako vedoucí Výstavního ústředí Svazu československých výtvarných umělců a jako spolupracovník Národní galerie v Praze. Na svých studijních cestách navštívil řadu evropských zemí, zvláště pak Francii, Itálii, Švýcarsko a Řecko. Žil a tvořil v Praze.
Josef Wagner začal malovat sám v roce 1957 a soustavně pak od roku 1963. Ve svých dílech se postupně zabýval tématy Prahy, zejména Holešovic a jejich přístavu. Ve druhé polovině 60. let se často objevují témata druhé světové války. Po okupaci v roce 1968 se obrací i k obecným tématům zátiší a krajin, objevují se dominující věže a jeřáby. Byly vytvořeny široce pojaté cykly Hlavy, Lebky, Pocty či Bestiář. Po roce 1989 vytváří i obrazy a grafiky inspirované studijními cestami do Řecka, Itálie a Francie stejně díla reflektivující současný svět v mytických motivech či symbolech moci.
Byl nositelem Ceny Česko-Bavorského uměleckého spolku (1994), Ceny Masarykovy akademie umění (1997) a Ceny Rudolfa II za uměleckou a kulturní činnost (1997). Krásná litografie z rané tvorby Jiřího Johna - Milenci v parku, vzácné dílo z roku 1945. Rozměrné barevné litografie Aleše Lamra a kresby tuší kolorované akvarelem na ručním papíře. Alena Kučerová (nar. Koupání Aleny Kučerové, tisk z kovové matrice (uložena v NG Praha) z roku 1971 je publikován také v autorčině monografii. Výstava v prostoru Galerie Vladimíra Preclíka nabízí průřez tvorbou sochaře Josefa Wagnera (1901-1957).
Představuje autorovy práce z kamene, bronzu i dřevořezby, návštěvníci mají možnost prolistovat faksimile Wagnerových skicářů. Josef Wagner patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého sochařství první poloviny 20. století. Josef Wagner se vyučil v rodinné dílně v Jaroměři pod vedením otčíma Josefa Bárty. Po hořických studiích pracoval rok v rodinné dílně a v roce 1922 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Do roku 1925 byl žákem prof. Jana Štursy, poslední rok studia dokončil u jaroměřského rodáka prof. Otakara Španiela. Během studia na AVU absolvoval stipendijní cestu do Itálie a půlroční pobyt v Paříži. V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jako pedagog nezasahoval svým žákům do práce, neukazoval způsob modelace, neopravoval chyby. Se studenty vedl dialog a kladl velký důraz na znalost odborné literatury. Jeho ateliér byl v těžkých dobách proslulý tím, že zde dokázal vytvořit svobodné a kreativní prostředí.
Ve volné tvorbě Josefa Wagnera se setkáváme s tradicí a modernou ve specificky vyváženém poměru. Inspirují jej přírodní tvary kamene, vytváří sérii nadreálných Torz, částečných lidských těl zakletých do kamene. Nejčastěji využívá možnosti alegorie, způsobu symbolického vyjádření, s nímž byl dobře obeznámen z prací barokních sochařů a které se znovu objevuje v moderním sochařství první poloviny 20. století. Nositelkou sdělení je tradičně ženská figura, naléhavost obsahu však, na rozdíl od barokních figur, nezdůrazňuje rozevlátá draperie, ale jemné florální motivy. Wagner tak dosahuje u svých alegorií lyrický charakter hudby a poezie.
Od poloviny 30. let se v jeho volné tvorbě objevují díla s náboženskými, nejčastěji novozákonními, motivy. Témata Ukřižovaného, Kalvárie či Vzkříšení Lazara nabývají na naléhavosti v souvislosti s druhou světovou válkou. S díly Josefa Wagnera se setkáváme také ve veřejném prostoru. Je autorem mnoha pomníků významných osobností i důležitých událostí českých dějin. Z méně známých je to například civilistní Pomník Jendy Hofmana ve Velké Jesenici z let 1927-1929. K nejznámějším patří opuková socha Karla IV. v budově rektorátu Univerzity Karlovy v Praze, za jejíhož návrhu v roce 1948 získal Alšovu cenu hlavního města Prahy. V roce 1954 byl realizován jeho Pomník obětem 2. světové války ve Dvoře Králové nad Labem.
- Josef Wagner started his training under Quido Kocian in Horovice, continuing at the Prague Academy of Fine Arts under professor Jan Štursa and, after his death, with Otakar Španiel. h
- Wagner's artistic feeling was formed through his intimate knowledge of Baroque sculptures by Matthias Braun in Kuks. Travels to Italy and France opened new horizons for this gifted artist. In 1926, after returning from Paris, he enrolled at the School of Applied Arts in Prague under Otto Gutfreund.
- Nabízená dřevěná plastika náleží do umělcova pozdního období, pro které jsou typická spíše komorní témata, často zachycovaná i v kresbách. Dubové dřevo.
Wagner Josef malíř se narodil 24. května 1938 v Praze. Pocházel ze slavné sochařské rodiny Wagnerů, jeho otec Josef i jeho matka Marie byli sochaři. Místem jeho dětství byl pražský ateliér jeho otce v Holešovicích s nezapomenutelnou atmosférou této pražské části. Rovněž Hořice na úpatí Krkonoš, kde se později jeho rodiče usídlili, ovlivnily jeho vnímání umění skrze významnou přítomnost děl českého barokního sochařství. Josef Wagner vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jeho dílo reprezentují skulptury, kresby, rytiny, ale převážnou část tvoří olejomalby s odkazem k mnohovrstevnaté gotické malbě. Ostatně Wagnerův obdiv k českému gotickému malířství byl zjevný.
Malíř, který bytostně patřil ku Praze a k českému prostředí, je typickým příkladem umělce, který svým dílem nejprve uhranul zahraniční galerie a sběratele. Dokladem je citace z textu Louise Mossota, významného pařížského galeristy a sběratele umění, který napsal v Paříži v září 1992: „…On, génius barev, dotykem štětce, který vysvobozuje, nabídí odpověď. Nic jej neodradí: zraněné hlavy, neznámá zvířata, nouzová přistání, lebky. Není snad obraz stvořen k tomu, podobně jako svět, aby měl co nejširší smysl a význam? V jeho vysvobozující fantazii je barevné hýření, znásobená pirueta. …“
Wagnerovu tvorbu nám přibližují i slova Jana M. Tomeše, který Wagnera poznal jako velmi vzdělaného studenta architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1960): „Dílo malíře Josefa Wagnera, které po léta rostlo ve skrytu, objevily v celém rozsahu a významu až velké výstavy: soubor pro Athény v r. 1988 a po dalších více než deseti letech významná expozice v Palais Bénédictine v normanském Fécamp (1999), v těch nádherných prostorách, které hostily díla Joana Miróa, Georgea Braquea, Dubuffeta, kde se vznášely mobily Calderovy. Posléze výstava v Luzernu (2004).
A to všechno znamená už evropské souvislosti. Nad složitou hrou dráždivých tvarových a barevných prvků - ryzích prvků malby - nad obrazy Wagnerovými, mohli bychom uvažovat o poloze jeho tvorby ve vývoji českého novodobého malířství a v současném umění evropském. Když se píše o obrazech, ihned a snadno vytanou pojmy odborného slovníku: obsah, představivost, metaforika, tvarosloví, malířský rukopis, interpretace klíčových děl, jsou shledávány korespondence. Jsou to jistě nezbytné články formálních rozborů. Teprve za nimi je - či mělo by být - spatřeno něco navíc, něco vzácného jako život sám. Řekl jsem to kdysi právě nad tvorbou Josefa Wagnera, je to jeho pojetí umění jako otázky bytí. Jím se dílo stává svědectvím života od deníků mladých let přes bolestná zklamání a hluboko zaříznuté vruby ztrát - po nová vzácná setkání a přátelství. Dvihy a klesy dechu člověka, který zvolil nesnadnou cestu k utváření své Životní a tvůrčí cesta malíře Josefa Wagnera se uzavřela v roce 2016.
