Nejstarší zmínky o bolestné Panně Marii a úctě k ní jsou v asketické literatuře z 12. století. O bolestech, které prožívala, rozjímal údajně ve IV. století na příklad sv. Efrém. Téma Mariina utrpení začalo být připomínáno místním svátkem v roce 1423 v Kolíně nad Rýnem. Podle sv. Ludvíka M. Grignona se mariánská úcta začala rozvíjet až později, aby lidé, nedostatečně znalí Krista, nebyli od něj odváděni zaměřením se na Mariinu oslavu, aby se nerozptylovali od toho, co je prvořadé.
Na cestě ke Kristu je P. Maria naší starostlivou Matkou a průvodkyní, jejíž význam, úlohu a postavení zjevuje Duch svatý postupně, jak uzná za vhodné. S tím souvisí i růst mariánských svátků a titulů.
„Sedmibolestná“ byla ustanovena na odčinění svatokrádeží, kterých od r. 1419, ve spojení s husitskými válkami, velmi přibývalo a slavil se v pátek po 5. postní neděli. V řádu servitů byl držen od r. 1627 třetí neděli v září a se slavením votivní mše sv. od r. 1668. Na stejné datum potvrdil slavení památky papež Inocenc XII. Ustanovení závazné památky pro celou církev zavedl až papež Benedikt XIII. v r. Sedmibolestná prohlášena za patronku Slovenska. Jako hlavní patronku ji pak potvrdil r. 1966 s oficiálním vyhlášením papež Pavel VI.
Od roku 1913 bylo pro slavení závazné památky stanoveno datum 15. Památka Panny Marie Bolestné nás zve k rozjímání o sedmi událostech, kterými bylo poznamenáno její neposkvrněné srdce. Připomínaných sedmero Mariiných bolestí představuje život naplněný utrpením, kterým procházela ve spojení se Synem Božím jako jeho matka. Všechny jmenované bolesti provází Mariin vnitřní souhlas - v něm můžeme vidět vzor jak dávat svému utrpení cenu odhodlaným spojením s obětí Krista.
V Kibeho ve Rwandě 31. 5. 1. Při uvedení Páně do chrámu, když stařec Simeon předpověděl jeho matce Marii: „On bude k pádu a k povstání mnohým v Izraeli, na znamení, kterému se bude odporovat.“
2. Při ztrátě Dítěte Ježíše na pouti do Jeruzaléma, jak o ní svědčí Mariina slova po třídenním hledání: „Synu, proč jsi nám to udělal?“
3-4. Při potkání Ježíše s křížem a při stání u kříže svého Syna. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Maria Kleofášova a Maria Magdalská. /- V té chvíli bylo Mariino mateřství rozšířené na všechny děti církve, neboť Jan stál vedle Marie jako zástupce všech lidí, které Ježíš miluje. - Jsme Mariiny děti, za které nevinný Syn podstoupil nejkrutější smrt.
5. Když Maria přijímá na klín tělo mrtvého Syna. „Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, požádal Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil.“
6. Při ukládání Ježíše do hrobu. „Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován.“
S dnešní památkou si také připomínáme, že neposlušnost prvních lidí vedla k smrti a obdivuhodná poslušnost, kterou vidíme u Božího Syna a jeho Matky, vede k životu. Dnes obětuji k Boží slávě a ke cti Boží Matky zmíněný růženec bolestí. Začíná obrácením se k Otci, Synu i Duchu Svatému. S prosbou vzýváme též Marii, aby pro slzy, které v těch chvílích prolévala, vyprosila mně a všem hříšníkům lítost nad našimi hříchy. Děkujeme za to, že nám dala Vykupitele, kterého bohužel denně přibíjíme na kříž. Myslíme na smrt Pána Ježíše a prosíme za odpuštění našich hříchů. Bože, Tys posiloval Pannu Marii, když stála pod křížem svého Syna a prožívala jeho bolesti; pomáhej i své církvi, aby účastí na Kristově utrpení dosáhla také slávy vzkříšení. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Maria Virgo, Perdolens; seznam citací sahá od Nicomedes (století neznámé) po Valerianus a další, uvedený v textu jako poznámka historického záznamu.
