V souhvězdí Malíře se ve vzdálenosti asi 510 světelných let nachází objekt PSR J0437−4715. Jde o pulzar - rychle rotující neutronovou hvězdu, která se zrodila ze supernovy při zániku masivní hvězdy. V tomto případě jde o tzv. milisekundový pulzar, protože rotuje tak rychle, že se otočí jednou za 5,75 milisekund. Pulzar PSR J0437−4715 je vzhledem ke své relativní blízkosti a vysoké jasnosti v hledáčku vědců již zhruba tři desítky let. Stále toho o něm ale nevíme dost.
S novou troškou do mlýna nyní přichází Devarshi Choudhury z Amsterdamské univerzity, který se svými kolegy provedl náročná měření s mnoha výpočty, jejichž výsledkem jsou překvapivé podrobnosti o pulzaru PSR J0437−4715 a o jeho magnetickém poli. Choudhuryho tým při svém výzkumu využil data získaná rentgenovým teleskopem NICER (Neutron Star Interior Composition ExploreR), který pracuje na palubě Mezinárodní vesmírné stanice. Pro vědce jde o velký úspěch.
„Doufali jsme, že budeme schopní přesně vypočítat poloměr pulzaru. Doufali jsme také, že bychom mohli zmapovat magnetické póly na jeho povrchu a doložit, že se nenacházejí přímo naproti sobě,“ uvedl Choudhury.
Základní kámen byl položen roku 1333 a stavba trvala přes 20 let. Klášterní komplex je tvořen chrámem Narození Panny Marie a budovou vlastního konventu, z něhož se dochovala tři křídla ambitu kolem rajského dvora, kapitulní síň a prostor bývalé knihovny. Po celé 14. století vykazovala roudnická řehole aktivní činnost. Koncem tohoto století zde bylo registrováno na 30 kanovníků. První rána zasáhla klášter v roce 1421 při tažení Jana Žižky z Trocnova z Litoměřic do Prahy, kdy byl husity pobořen a vypálen. V roce 1431 přestala být Roudnice vlastnictvím pražských arcibiskupů a dostala se do správy světského feudála Jana Smiřického. Zlomem pro zdejší klášter byl rok 1603, kdy se roudnické panství dostalo do rukou Lobkowiczů. Klášter několikráte podlehl požáru, ale zásadní rekonstrukce se dočkal až v roce 1725, kdy byl přestavěn nejvýznamnějším severočeským architektem té doby, Octavianem Broggiem. Jeho zásahem byl dotčen především kostel a to ve stylu tzv. barokní gotiky. V rámci této přestavby musela být zbořena severní část ambitu. Oltáře postraních lodí a oba boční oltáře v presbytáři pocházejí z 2. poloviny 18. století, jejich autorem je sochař J. Hennevogel. Hlavní oltář je pak dílem jeho žáka J. I. Königa a pochází z konce 18. století. Od téhož autora je i kazatelna s rokokovou výzdobou postavená v roce 1777. Stěny presbytáře zdobí série 12 deskových obrazů tzv. Místní zajímavostí je rudný pramen vytékající z kláštera. Jak se traduje, právě podle něj získala Roudnice svůj název. Přímým vedoucím stavby, jejíž náklad činil 39 192 zl., byl lichtenštejnský stavitel Poppelack. Osm dórských sloupů před průčelní zdí chrámku, tvořící uprostřed široký půlkruhový výklenek, nese kladí a atiku, na níž uprostřed v šíři čtyř sloupů spočívá čelní zeď nástavby, zaklenuté půlkupolí a navazující na půlkruhový výklenek v přízemí. Nástavba je ukončena terasou s klasicistickým zábradlím, na niž se vystupuje po točitém schodišti přistavěném k zadní straně výklenku, k němuž přiléhá ještě přízemní přístavek s bytem stráže. V horní části průčelní zdi jsou v obou dvojicích krajních mezisloupí lunetové reliéfy, výklenek zdobí široký plastický vlys s výjevy z řecké báje o Apollónovi. Reliéfy jsou dílem sochaře Josefa Kliebera z Tyrol (1775 - 1850). Autorem skupiny amoretů s Apollónovou lyrou uprostřed čelního oblouku výklenku a čtyř soch Múz na atice je pravděpodobně týž umělec. Střecha zámku slouží jako rozhledna. Lze odtud shlédnout hladinu tří rybníků a všechny okolní stavby, obklopené korunami stromů.
23.6. Praha - Vědci z mezinárodní observatoře, do které je zapojen Federico Urban z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, zaznamenali ve vesmíru extrémně energetickou částici. Více než milionkrát překonala energii, kterou lze vyvinout v pozemských urychlovačích. Původ částice zůstává nejasný. Vědci z experimentu Telescope Array v americkém Utahu objevili částici 27. května 2021 a pojmenovali ji Amaterasu podle japonské nebeské bohyně Slunce. Objev označují za převratný. Částice kosmického záření totiž více než milionkrát překonala energii, kterou lze vyvinout v pozemských urychlovačích. „Bezprecedentní energie, kterou vykázala, je přibližně 40 milionů krát vyšší než protony produkované urychlovačem LHC ve švýcarském CERN - Evropské organizaci pro jaderný výzkum,“ uvedli vědci.
Podle Urbana, který se na mezinárodním experimentu podílí přes deset let, se takto vysokoenergetické částice objeví jen jednou za 1000 let na kilometr čtvereční. „Takže máme velké štěstí, že jsme je mohli detekovat,“ uvedl český vědec. Původ vysokoenergetické částice ale zůstává záhadný, protože zpětné sledování směru příletu nevedlo k žádnému zřejmému zdroji, například galaxii. „Když se podíváte na oblohu směrem, odkud Amaterasu přiletěla, není tam nic. Vysvětlení, že trajektorie částice, i když se jedná možná o velmi těžké jádro, by se mohla natolik změnit vlivem silného galaktického magnetického pole, docela nesedí,“ konstatoval Urban, který se specializuje na magnetická pole v Mléčné dráze i mimo ni.
Praha - Američtí astronomové hlásí jeden z největších vědeckých objevů posledních let. Během tříletého výzkumu dat z teleskopu na Jižním pólu získali nové informace o vzniku vesmíru a měření potvrzují teorii velkého třesku. Tedy to, že náš vesmír prošel těsně po svém vzniku v neuvěřitelně krátké době prudkou expanzí. Vědci zkoumali tzv. reliktní záření a získali nové důkazy o tom, že se vesmír kdysi začal rozpínat.
Pokud se objev potvrdí, tak se podle agentury Reuters podařilo objevit „svatý grál“ astronomie. Americká média se shodují, že by šlo o objev zasluhující si Nobelovu cenu. Gravitační vlny předpovídal Albert Einstein ve své všeobecné teorii relativity.„Toto zjištění je chybějícím článkem kosmologie,“ řekl na tiskové konferenci fyzik Marc Kamionkowski, což je spolupracovník týmu, který zachytil gravitační vlny. Tedy slabé prvotní vibrace šířící se vesmírem rychlostí světla.
Astronomové důkaz o nich hledají už desítky let, protože jsou chybějícími důkazy dvou teorií. Jednou je zmíněná Einsteinova všeobecná teorie relativity z roku 1915, která zahájila moderní éru výzkumu původu a vývoje vesmíru. Druhou teorií, která předpovídala gravitační vlny, je hypotéza vesmírné inflace z 80. let. Podle ní po velkém třesku před asi 13,8 miliardy let následovala ve zlomečku vteřiny prudká expanze vesmíru, provázená vlnami gravitační energie. Od svého vzniku se vesmír dále rozpíná.
„Výsledky těchto pozorování jsou důkazem inflace (vesmíru). Ukazují nám také, kdy k ní došlo a jak mocný to byl proces,“ uvedl fyzik Avi Loeb z Harvardovy univerzity. Síla signálu z gravitačních vln souvisí s tím, jak mocně se vesmír rozpínal během zlomku vteřiny své expanze. Američtí vědci v pondělí oznámili, že signál je dvakrát silnější, než kosmologové u gravitačních vln předpokládali. Vědci ke svému objevu použili radioteleskop na Jižním pólu zkoumající mikrovlnné záření kosmického pozadí. Toto slabé záření prostupuje celý vesmír a je zřejmě reliktem z období krátce po velkém třesku, kdy byl vesmír 380 000 let starý a horký jako Slunce.
