Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) je na pracovní návštěvě Číny, a to jako první český vládní politik po sedmi letech. Hála poukazuje na to, že všechny nejvyšší posty v Číně jsou fakticky jen expoziturou tamní komunistické strany. Ani Všečínské shromáždění není přesnou obdobou české Poslanecké sněmovny. Čína je svým způsobem jiné politické uspořádání a tento rozdíl je důležité pochopit při vzájemné diplomacii.
Okamura chce návštěvou pomoci vzájemnému cestovnímu ruchu a podle MF DNES dohodl spuštění přímé linky mezi Prahou a Šanghají od příštího léta. Podle Hály to lze považovat za úspěch, otázkou ale je, do jaké míry je toto spojení potřebné vzhledem k existujícím linkám do Pekingu a Tchaj-peje. Podmínky pro pohyb čínských turistů v Česku jsou komplikované z čínské strany, která běžně používá turistiku jako prostředek politického nátlaku; turistika se v dobách příznivých vztahů podporuje, ale když se zhorší, bývá zatržena, což způsobuje ekonomické ztráty.
Návštěva se měla odložit. Ohlas návštěvy na čínské straně hodnotí Hála jako velmi zdrženlivý a minimalistický; oficiální místa jsou prý velmi skoupá na vyjádření, a to i v porovnání s jinými podobnými návštěvami. „Je to opět nedorozumění, když česká strana návštěvu prezentuje jako pragmatickou diplomacii a snahu o ekonomický průlom,“ dodává. Čtyřicítka českých podnikatelů nezmění čínský ekonomický systém, který se budoval 40 let; z čínské strany je návštěva chápána jako politický signál oteplování vztahů, ekonomická diplomacie nepřísluší parlamentní delegaci.
Hála doufá, že Okamura bude v Číně jednat i o případu nedávno zadrženého Čecha, vyšetřovaného pro podezření z ohrožení národní bezpečnosti. Na rozdíl od ministra zahraničí Petra Macinky vidí přímou souvislost s kauzou Číňana obviněného z neoprávněné činnosti pro cizí moc. „Ta souvislost je zjevná a některá čínská média to tak i na rovinu interpretují. Macinka to asi nechce spojovat, protože pak by bylo na české straně, aby se proti tomu vymezila,“ míní. Spojitost obou případů je očividná a podobných případů z minulosti existuje celá řada.
„Česko by proto mělo podniknout kroky k propuštění svého občana a ohradit se. Jedním z projevů nevole mohlo být odložení parlamentní návštěvy, protože tyto návštěvy bývají výrazem dobrých vztahů a dobré vůle,“ říká Hála. V souvislostech historie Číny je uvedena paralela se situací z 25. října 1971 v OSN, kdy Čínská lidová republika získala trvalé místo po zrušení Čínské republiky; tato změna zásadně ovlivnila mezinárodní dynamiku a roli Číny na světové scéně.
Veřejná diskuze zahrnuje i otázky interakce mezi jadernými zbraněmi a bezpečnostními politikami. Sinologové upozorňují na drastické navýšení čínského jaderného arzenálu po nástupu Si Ťin-pchinga a na odklon od dřívější logiky parity s USA a Ruskem. „Teď je tu třetí mocnost, která je rychle doháněna, a navíc velmi intenzivně spolupracuje s jednou z nich,“ uvedl jeden z expertů. Čína je tak v novém trojúhlu, který zhoršuje tradiční rámec dvoustranného zvažování jaderných zbraní a vyžaduje jiný druh odstrašení.
Diskuse nad potenciálním konfliktem s Tchaj-wanem zůstává nejcitlivější. Podle Hály by případný konflikt mohl eskalovat do regionálního či globálního měřítka, a tchajwanské bezpečnosti významně nahrávají spojenci včetně USA. Politika spojenců kolem Tchaj-wanu se však vyvíjí; Amerika má k Tchaj-wanu ambivalentní postoj a otázka, zda zasáhne, zůstává otevřená.
Historie dvou Číny a jejich vzájemné vztahy zůstávají klíčovým kontextem pro současné spektra diplomacie a ekonomické spolupráce. Čínská lidová republika a Čínská republika na Tchaj-wanu prošly během 20. století dramatickým vývojem, zatímco mezinárodní postavení Číny se měnilo díky událostem jako ztráta zastoupení v OSN pro Taiwan či posun v mezinárodních aliancích a ekonomice. Matteo Ricci, misionář a geografie, se stal ikonou kulturní konverze a kulturního dialogu mezi Západem a Čínou, a jeho odkaz ilustruje dlouhodobé kořeny čínsko-italských vztahů, které dnes obohacují i akademické a kulturní výměny.
Historie a současnost čínsko-italských vazeb
Itálie má podle Trentina historicky velmi dobré vztahy s Čínou a Macerata se snaží využít odkazu Mattea Riccia ke zlepšení čínsko-italské spolupráce. Na zdejší univerzitě studují čínští studenti a italští žáci jezdí do Číny; v poslední době se město stalo významným místem pro debaty o čínské kultuře a politice. Ricci byl prvním Evropanem, který byl pozván do Zakázaného města a jeho přístup, založený na studiu čínštiny a využití přírodních věd jako mostu k dialogu, se významně zapsal do historie mezinárodních vztahů.
„Ricci nebyl jen duchovními hodnostáři, ale kulturním misionářem, který do Číny přinesl západní poznatky z astronomie a kartografie a vytvořil první detailní mapy Číny,“ připomíná Giorgio Trentin, ředitel Konfuciova institutu. Vztahy, které tento přínos vytvořil, přetrvaly staletí a resp. Macerata se snaží tyto historické kořeny využít ke prohlubování čínsko-italských kontaktů, včetně mezinárodních konferencí a výměnných programů.
Podle Trentina je škoda, že Itálie v porovnání s některými jinými zeměmi zaostala v rychlosti přípravy na příliv čínských investorů, což ovlivňuje současné možnosti hospodářské spolupráce a kulturní výměny. Z dokumentů a historických dějin plyne, že právě kultura a věda mohou sloužit jako most mezi odlišnými politickými systémy a zvyklostmi, a to i v době geopolitických napětí.
