Na zlatém pozadí s rytým a tlačeným rozvilinovým ornamentem je zachycena v polopostavě Panna Marie s Ježíškem v náručí. Maria je oděna v bohatě zdobený, sytě červený plášť s modrým rubem a zlatou vyšívanou bordurou. Na hlavě má korunu a čelenku. Dvojí korunovace jí označuje jako Královnu nebes a zároveň Kristovu nevěstu. Hlava je mírně pootočená a nakloněná k pravému rameni, pohled je však upřen přímo na diváka. Pravou rukou drží Ježíška, z části zahaleného do průhledné roušky. Levou rukou přidržuje Ježíškovu levici, do níž chlapec uchopil cíp matčiny bílé plachetky. Tempera, borové dřevo z obou stran potažené plátnem, 79,5 x 62,5 cm.
Obraz Madony s Ježíškem v náručí byl vytvořen okolo roku 1345 a je připisován okruhu Mistra vyšebrodského oltáře, který působil právě v této době. Na Moravu jej zřejmě přivezl markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr Karla IV., na jehož dvoře působila dílna Mistra vyšebrodského oltáře. Kdo byl přímým objednavatelem obrazu a jak přesně se do kostelíku dostal, nevíme. První zmínky o obrazu nacházíme ve farní kronice z doby po skončení Třicetileté války. S jistotou můžeme říci, že podle guberniálního rozkazu z roku 1791 se obraz, který byl již prokazatelně zapsán v majetku farnosti, měl stěhovat do farního chrámu ve Veverské Bítýšce. Obraz byl však o tři roky později, v roce 1794, umístěn zpět v kostelíku Matky Boží, a to jako oltářní obraz zasazený nově do rokokového rámu.
Roku 1932 deskový obraz objevil historik umění profesor Evžen Dostál, který o něm také mimo jiné napsal, že se jedná o jeden z nejvzácnějších gotických obrazů u nás. Obraz Madony z Veveří se tak dostal ve známost a na podzim roku 1936 byl vystaven na výstavě moravského gotického malířství a sochařství v Moravském zemském muzeu v Brně. Následně byl předán na výstavu a k restaurování do Prahy a vzhledem k následným válečným a politickým událostem následujících let zde již zůstal. Ovšem pouze fyzicky, nikoli majetkově. Až tehdejší ministerstvo zemědělství jej v roce 1958 převedlo Národní galerii v Praze. Po několika soudních přích se obraz veverské Madony v roce 2016 vrátil zpět do brněnské diecéze, do majetku farnosti Veverská Bítýška, která ho zapůjčila jako exponát do Diecézního muzea spadajícího pod správu Biskupství brněnského.
Pro výtvarné umění je typické užití atributů, symbolů a specifických barev. U středověkých děl byl zaužívaný kánon zobrazování - jakési typické zobrazení. Díky tomu si je mnoho děl velmi podobných, přestože pocházejí z rukou rozdílných umělců. Často bývá obraz či socha označována za dílo umělcova okruhu. Středověký autor bývá téměř vždy neznámý, protože v době vzniku díla nebyl důležitý autor, ale dílo samotné, respektive jeho duchovní podstata. Jedním z hlavních námětů středověkých děl bylo zobrazování Panny Marie. První obrazy s mariánskou tematikou vznikaly po efezském koncilu v roce 431. Za nejreprezentativnější typ mariánského obrazu z tohoto období je považována tzv. Hodégétrie - ikona nosící název podle kláštera Hódégon v Cařihradu. Zástupcem tohoto typu Madony je tzv. černá Svatotomská Madona, která je oltářním obrazem v bazilice minor na Mendlově náměstí. Jako nejlyričtější typ Madony bývá označován typ Glykofilúsa, zvaná též Eleúsa, tedy Panna Marie něžně milující. Tomuto typu se podobá také právě Madona z Veveří. Ta však nedostává zmíněnému typu zcela, je již ovlivněna italskými gotickými vlivy, tvář Krista se již nedotýká tváře Panny Marie, je zde pouze něžný pohled Krista na matku.
Ve středověkém malířství se nejvíce užívaly barvy červená, modrá, zlatá, bílá, zelená a žlutá. Vše záviselo na důležitosti díla, protože získání některých barev (zpravidla červené a purpurové) bylo velmi nákladné. Vzhledem k náboženskému charakteru většiny maleb se s nimi však setkáváme velmi často, obrazy nebyly vnímány jen jako malby, ale jako svatý předmět sám o sobě. Nejednou byly zlaceny, vsazovány drahé kameny a jinak zdobeny. Barva purpurová, později červená, byla barvou života, barvou krve a barvou králů. Barva modrá byla barvou trpělivosti, klidu a víry. Bílá barva symbolizuje čistotu, bývá připisována i Panně Marii jako výraz jejího panenství.
Koruna a diadém na hlavě Panny Marie mají několik významů. Z hlediska dějin umění se jedná o ovlivnění francouzskou deskovou malbou, která je zřetelná z účesu a právě užití zároveň koruny a diadému (zřejmě podle Blanky Valois). Z hlediska duchovního pak má koruna ukázat Pannu Marii jako královnu nebes. Diadém je naopak symbolem panenství a symbolizuje tak mystické zasnoubení Panny Marie s církví. Barevnost oděvu Panny Marie také není náhodná. Červená je barvou krve nebo barvou královskou - Panna Maria jako královna. Modrá je barvou nebes, odvahy a víry. Kombinace těchto barev, zpravidla modrý šat a červený plášť, tak znázorňuje královnu nebes. Na obrazu Madony z Veveří nacházíme proměnu tohoto úzu, není zde šat a plášť, ale pouze červený plášť, který je modře podšitý; barevnost je tedy dodržena. Bílý šátek navíc znázorňuje jednak nevinnost a dílem fyzickou i duchovní čistotu. Pozadí obrazu je vyvedeno ve zlaté barvě. Zlatá barva symbolizuje biblický Nový Jeruzalém a jeho záři. Dokonalost malby je zřetelná především na průsvitné košilce, do které je oděn Ježíš. Stehlík v rukou Krista má několik významů. Pták v gotice symbolizoval duši člověka, tedy i člověk je součástí tohoto obrazu. Stehlík je mimo jiné symbolem Kristova budoucího utrpení. Konkrétně stehlík má pak červenou hlavičku, protože podle legendy na Kalvárii vytrhl trn z Kristovy hlavy a kapka krve, která na něj skápla, navždy zbarvila jeho hlavu.
Recepce a průběh osudu díla: V sochařské tvorbě je fond NGP v období vlády Karla IV. zastoupen velmi skromně, přičemž jde o stěžejní období české státnosti, kterou ztělesňuje právě vláda Karla IV. I proto jde podle odborníků o významnou akvizici. Po formální stránce Madona z Havraně vykazuje pravděpodobně dílenskou příbuznost s díly spojovanými s Mistrem Bečovské madony. Madona na andělském trůnu z Havraně je socha trůnící Madony s Ježíškem, sedícím na jejím levém kolenu. Představuje Pannu Marii podpíranou dvojicí muzicírujících andělů. Pod jejíma nohama je třetí andělská postava. Tím je dotvořen celek inscenující nanebevzetí Panny Marie a oslavu tohoto aktu na nebesích.
Roku 1932 deskový obraz objevil historik umění profesor Evžen Dostál, který o něm také mimo jiné napsal, že se jedná o jeden z nejvzácnějších gotických obrazů u nás. Obraz Madony z Veveří se tak dostal ve známost a na podzim roku 1936 byl vystaven na výstavě moravského gotického malířství a sochařství v Moravském zemském muzeu v Brně. Následně byl předán na výstavu a k restaurování do Prahy a vzhledem k následným válečným a politickým událostem následujících let zde již zůstal. Po několika soudních přích se obraz veverské Madony v roce 2016 vrátil zpět do brněnské diecéze, do majetku farnosti Veverská Bítýška, která ho zapůjčila jako exponát do Diecézního muzea spadajícího pod správu Biskupství brněnského.
Současný kontext a legenda okolo Vyšebrodského oltáře: Související monumentální díla a kontextFrantiškánská madona, Madona na andělském trůnu z Havraně a jiné díla souvisejí s historií a ikonografií středověké české malby. Indicie vedou k tomu, že cyklus maleb byl namalován sice neznámým autorem, ale skutečně pro opatský chrám ve Vyšším Brodě, protože například na obraze narození Ježíše klečí Petr I. z Rožmberka, který drží v rukách zmenšeninu kostela a vedle něj je rožmberský erb. Petr I. bývá označován jako druhý zakladatel vyšebrodského kláštera. Gotické obrazy nechal těsně před pádem pohraničí v roce 1938 opat Tecelín Jaksch poslat spolu s dalšími klenoty, jako jsou Závišův kříž a Vyšebrodská madona, do Prahy do bezpečí. Dělo se tak pro jistotu pod záminkou restaurátorských prací. Ale ani to nezabránilo tomu, aby se maleb zmocnili Němci. Jak včera sdělil Jiří Franc, slavný cyklus je dnes vystaven v klášteře Svaté Anežky České v Praze, má za sebou opravdu pohnutý osud. Cyklus obrazů byl například určený pro plánované Hitlerovo muzeum v Linci, byl dokonce jako první artefakt tohoto zamýšleného muzea uložen do depozitu v solných dolech v Alt Aussee. Kde vlastně mohli lidé obrazy v kostele vídat, není dodnes jasno. „Možná bývaly obrazy umístěny v klášterním kostele jako retábulum, tedy oltářní nástavec nad oltářní mensou. Obraz Madony s Ježíškem v náručí byl vytvořen okolo roku 1345 a je připisován okruhu Mistra vyšebrodského oltáře, který působil právě v této době. Na Moravu jej zřejmě přivezl markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr Karla IV., na jehož dvoře působila dílna Mistra vyšebrodského oltáře. Kdo byl přímým objednavatelem obrazu a jak přesně se do kostelíku dostal, nevíme.
Hospodářský cyklus | EDULAM
Průběh restaurování a současný stav: Obraz byl v průběhu své existence několikrát restaurován, ale i mnohokrát kopírován. Jedno z významných restaurování proběhlo během druhé světové války v dílnách Národní galerie pod vedením Bohuslava Slánského. Technologickým rozborem bylo zjištěno, že jde o gotický originál, který vznikl v časové a slohové blízkosti díla mistra Vyšebrodského cyklu. Při restaurování byly odstraněny dílčí přemalby a dodatečně vsazeny kameny a perly. Rentgenové snímky také odhalily spodní kresbu obrazu vyrytou do křídového podkladu. Skvost české gotické malby, Zbraslavská madona, je součástí oltáře farního Kostela sv. Pohnuté osudy mohou mít nejen lidé, ale také zvířata, nebo umělecká díla.
Historické souvislosti a současné uchovávání děl: Své by mohlo vyprávět devět obrazů, které tvoří takzvaný Vyšebrodský oltář a o nichž jsme se učili ve škole ve spojení s neznámým umělcem zvaným Mistr vyšebrodského oltáře. Jak potvrdil převor vyšebrodského kláštera Justin Jan Berka, cisterciáci požádali o navrácení těchto obrazů na základě zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. Cyklus by se měl vrátit symbolicky domů, do Vyššího Brodu, ale skutečně jen symbolicky, protože klášter nechce jejich vystavení a Národní galerie je chce ponechat pro dobré zabezpečení a péči. Podle historika umění Jiřího France jsou obrazy skutečným unikátem a dá se říci i vyšebrodskou legendou. "Náměty deskových gotických maleb se váží k Vánocům, Velikonocům, Svatodušním svátkům," shrnuje Franc. Indicie vedou k tomu, že cyklus byl namalován pro opatský chrám ve Vyšším Brodě, například i s erby Rožmberků na jednotlivých scénách. Důležitým momentem je, že cyklus prošel během 20. století mnoha změnami prostředí a osudu, což dohromady vytváří monumentální kontext české gotické malířské tradice.
tags: #mistr #vysebrodskeho #oltare #madona #zbraslavska