V centru obce stojí zdaleka viditelný symbol této oblasti - osmiboká Tesařovká kaple s bělostnými zdmi, v noci nasvícená reflektory. Počátkem 20. století vzniklo pojmenování Tesařova, kdy v místech stála jen hospoda a krčma (šenk). Evangelíci se scházeli od roku 1903 v chatě Zvonice a v roce 1908 rozhodli postavit si vlastní modlitebnu.
Zejména pomohl zdejší pastor, který jezdil přednášet do Slezska a získané peníze věnoval na stavbu kaple. Dne 20. května 1909 byl položen základní kámen, a kaple byla vysvěcena a předána do užívání v témže roce. Neděle sem přicházeli evangelíci i z pruského Slezska. Projekt kaple zhotovil berlínský stavitel Dr. Otto Bartning, proslulý architekt sakrálních staveb.
Až roku 1913, kdy zemřely dvě dcery truhláře Ulmana, byla pohřbeni k tesařovské kapli - rakouské úřady pohřbívání schválily dodatečně. Okolí kaple je významné - nachází se malý hřbitov a upravené parkové prostranství s překrásným výhledem na krajinu. Dnes je kaple vyhledávaným turistickým cílem a místem konání příležitostných kulturních akcí, zejména koncertů v letních měsících.
V posledních letech prošla kaple rekonstrukcí, která respektovala původní architektonický záměr Otty Bartninga. Obnovena byla především střecha, fasáda a některé prvky interiéru. Návštěvníci mohou kapli prohlédnout zvenčí kdykoli, vnitřní prostory jsou pak otevřeny během vybraných akcí nebo po domluvě. Zajímavé je, že Tesařovská kaple má architektonickou kopii v Dornbirnu v Rakousku - objeví se zde i shodný autor projektu: Dr. Otto Bartning.
V Dornbirnu byl v roce 1929 zahájen výstavba evangelického kostela díky mikrokomunitě kolem hraběte Belcrediho a s podporou místní komunity zhruba 300 členů, kteří vybrali 12 000 šilinků. Základní kámen byl položen 11. května 1930 a kostel byl 19. dubna 1931 slavnostně vysvěcen. Rozhodnutí evangelické komunity o stavbě vlastní modlitebny zde ukazuje inspiraci a kontinuitu vzoru tolerančních dob.
Další historické odpovědi na toleranci a náboženské svobody se objevují v dalších lokalitách. Altranstädtká úmluva z roku 1707 zaruovala evangelíkům užívání místního hřbitova společně s katolíky. Hřbitovy a modlitebny evangelíků v různých vesnicích - Ledčice, Nebužely, Mříčná - se pojí s toleranční dobou. Hřbitov s kostelem z roku 1878 stojí na místě původní toleranční modlitebny a kolem něj se rozkládá evangelický hřbitov s několika odděleními.
Secesní evangelický kostel Spasitele (Erlöserkirche) byl postaven v letech 1901-1902. Příběh dále ukazuje, jak se místní komunity poutaly k identitě: filiální luterský sbor ve Veselí vyprojektoval modlitebnu v roce 1782, s bohatými okny a výzdobami, které sloužily vzdělání a duchovní výchově sboru. Zajímavé jsou i malířské prvky a výzdoba stěn, které měly vzdělávat a napomínat věřící.
Tomáš Juren, významný evangelický kantor a malíř, přinesl do světa modlitebny i výzdobu, například obrazy s výjevy z Bible, Desatera a dalšími motivy toleranční doby. Jeho tvorba zahrnuje i Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895, kde se objevily obrazy jako Večeře Páně a Adam a Eva. Jeho díla patří k evropským unikátům v oboru sakrálního výtvarného projevu.
V Jimramově byl významný teolog a superintendent Mikhael Blažek (1753-1827). Jeho činnost zahrnovala podporu českého jazyka, literatury a vzdělání. Blažek byl spojen s osvícenskými myšlenkami a teoriemi, které ovlivnily nejen církevní, ale i společenské prostředí v regionu. Vztah k osvícenství a tajným spolčkám přinesl Blažkovi i potíže, ale z jeho činnosti vyústila snaha o rozvoj sborů a vzdělání.
V samotném Jimramově se zrodila kulturní a náboženská identita, která ovlivňuje kraj Vysočiny. Vznikaly sborové domy a modlitebniny, kterým se postupně dařilo získávat finanční prostředky i pro vzdělávání a vydávání české literatury. Svědectvím je i vydání Miltonova Ztraceného ráje v českém překladu pod vlivem Kruhu kolem Blažka a Jurena, a to díky sponzorským aktivitám a knihovně významných postav regionu. Z dochované literatury vyplývá, že myšlení a kultura tu vznikala v komunálních a modlitebních společenstvech, která si zachovala kontinuitu až do 20. století.
V období po toleranci vznikla řada modliteben a hřbitovů v různých částech Moravy a Čech. Pro ilustraci uvádíme Veselí na Vysočině, kde Juren navrhl modlitebnu s charakterem josefínského stylu, s dvojicí vstupů a výrazným výluhem pro kazatelnu a stůl Páně. Uvnitř byla výzdoba s biblickými nápisy a květinovými motivy, které sloužily k výuce a napomenutí sboru. Modlitebna byla hotová za méně než pět měsíců a Blažek ji posvětil jako druhou nejstarší evangelickou modlitebnu na Vysočině.
V roce 1785 byly v Daňkovicích postaveny první dřevěné modlitebny a v roce 1818 kamenná modlitebna s mansardovou střechou. Tato stavba si zachovala původní vzhled a vnitřní uspořádání i s původními nápisy. Cenné varhany pocházejí z Jimramovského kostela. Cestujte vlakem, autobusem i MHD.
tags: #modlitebny #a #hrbitovy #evangeliku #uprostred #krajiny