Mojžíš je hlavním představitelem Starého zákona, Staré smlouvy a žil asi 1500-1400 let před Kristem. A přesto Pán Ježíš říká Židům, kteří se považovali za následovníky Mojžíše: „Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně“ (J 5,46). Kde tedy Mojžíš píše o Kristu? Pojďme se společně podívat, kde všude v pěti knihách Mojžíšových najdeme přímé či nepřímé zmínky o budoucím Mesiáši, Kristu.
Prímé zmínky - první evangelium a prorocké očekávání
„První evangelium“ se objevuje už na počátku Bible po pádu člověka do hříchu: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství… Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“ (Gn 3,15). Tato pasáž je proto evangelium v miniatuře, první dobrou zprávou, která předznamenává Krista a jeho vítězství nad Satanou.
Již ve SZ byl Mojžíš předpovězen jako ten, kdo prostřednictvím proroka zjeví Boží slova: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já… Do jeho úst vložím svá slova“ (Dt 18,15.18.19). Věřící v Izraeli očekávali tohoto proroka; Filip to vyjádřil, když řekl Natanaelovi: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše…“ (J 1,45). Apoštol Petr pak ve svém kázání o letnicích cituje 5. Mojžíšovu: „Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří…“ (Sk 3,22-23).
„Lev z Judy“ a jeho souvislosti s kristem se objevují v židovských i novozákonních textech. Juda dostal požehnání, které obsahovalo prvky vztahující se k Pánu Ježíši: „Stočil se a odpočíval jako lev… Juda nikdy nebude zbaven žezla…“ (Gn 49,8-10). Zjevení pak popisuje „lev z pokolení Judova“ jako ten, kdo otevře Knihu (Zj 5,5).
Nepřímé zmínky - stíny a předobrazy (typy) v Mojžíšových knihách
Ve Starém zákoně - zvláště v knihách Mojžíšových - jsou četné skutečnosti a události, které nepřímo ukazují na Pána Ježíše. Nový zákon ukazuje, že mnohé věci nebyly samoúčelné, nýbrž měly hlubší duchovní význam. „To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus“ (Ko 2,17) a „ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské“ (Žd 8,5).
Velikonoční beránek jako předobraz Krista: Izraelité slavili velikonoce, zabíjeli beránka a krví jím potřeli nadpraží. Nový zákon potvrzuje, že Kristus je „náš velikonoční beránek, Kristus“ (1 K 5,7). Zjevení zobrazuje Krista jako Beránka, který byl obětován.
Manna a chléb života ukazují na Krista: „Já jsem ten chleba živý, který sestoupil z nebe“ (J 6,49-51). Také voda ze skály má svůj Kristův předobraz: skála byla Kristus (1 K 10,4).
Hada na poušti a jeho vyvýšení v bronzovém hadu („Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý v něj věřil“ J 3,14) ukazuje na záchranu skrze víru a ukazuje na Kristův ukřižovaný obraz jako prostředek spasení.
Abrahamova oběť Izáka, Jákobův žebřík a Josefova podobenství ukazují na zástupnou oběť, prostřednictví prostředníka a spásu pro Boží lid, čímž se zrcadí Kristus jako definitivní prostředník a Zákonodárce.
Když Mojžíš obdržel Desatero na hoře Sinaji, uzavřel s Izraelem smlouvu a lid se stal Božím lidem. Podrobení Zákonu a průvod skrze poušť, jakož i přechod Rudého moře, mají být chápány jako předobraz křtu a vstupu do nového života skrze Krista. Apoštol Pavel připomíná: „všichni naši praotcové byli pod oblakem, prošli mořem a přijali Mojžíšův křest“ (1 Kor 10,1-2).
Mojžíš a vývoj teologie: jak Starý zákon ukazuje na Krista
„Mojžíš, prostředník staré smlouvy, je předobrazem Ježíše Krista. Izraelité, které vedl, jsou předobrazem křesťanů, které Kristus vede do nebe.“ Ježíš říká: „Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmeno ze Zákona, dokud se všechno nestane“ (Mt 5,18). Kristus je ten, kdo naplnil Mojžíšův zákon a proroky (Mt 5,17).
Na Ježíše se v Novém zákoně odkazuje jako na „nového Mojžíše“, který přináší novou naplněnou smlouvu a nový způsob následování. Mojžíš je v Kristově životě a učení vztahem k Zákonu a prorokům; spolu tvoří jednotu Starého a Nového zákona. Mojžíšova role v předávání Desatera a jeho svědectví o Pánu ukazuje na Krista jako na plnost svrchované Boží vůle pro lidstvo.
Historické souvislosti a kulturní kontext
V rámci islámu jsou Ježíš a Mojžíš významnými postavami; Korán Ježíše uvádí jako proroka a Božího posla, avšak odlišně od křesťanského chápání. V židovství je Mojžíš největší prorok a zákonodárce, jehož role a jméno zosobňují Boží zákon pro Izrael. V křesťanství Ježíš Kristus - nový Mojžíš - naplňuje Zákon a proroky a ukazuje, že Písma Starého zákona svědčí o Kristu.
V rámci moderní kultury si Mojžíš nadále nachází své místo prostřednictvím literatury, hudby a filmu; příběhy o jeho odvaze a víře inspirují nejen teology, ale i širokou veřejnost.
Klíčové výroky a učení
„Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně“ (J 5,46). „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit“ (Mt 5,17).
„To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus“ (Ko 2,17). „A připomeň v Knize také Mojžíše, jenž byl upřímně oddaným a byl poslem i prorokem“ (Sk 7,37).
tags: #mojzis #predpovida #prichod #spasitele