Na počátku Bible čteme: „Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: ‚Buď světlo!‘ A bylo světlo.“ Bývají chvíle, kdy země je pustá a prázdná jako kdysi na počátku. Jako v jakémsi bezčasí. Není den ani noc. Světlo ani tma. Všechno se zdá být nesmyslné. Není se čeho zachytit. Když mne sevře nemoc a strach, jako by stromy opadaly, barvy vybledly a lidské tváře ztratily výraz. Když se rodina rozpadá, vzájemné neporozumění houstne a jen se každým dalším kontaktem utvrzuje, jako by se celý svět proměnil v šedohnědou bažinatou krajinu, kde se nelze orientovat, kudy nelze jít. Totalitní režim vytrvale člověka ponižuje, jako by se vše zploštilo a ztratil se výhled. Hluboká hospodářská krize, válečný konflikt, dlouhodobá ztráta zaměstnání, přehlcenost světem mrtvých věcí, které se nabízejí, podbízejí, vnucují, to vše vede k otupělosti a beznaději. Bývají chvíle, kdy země je pustá a bezvýhledná. Prázdnota, propastná tůň bez dna, od něhož se prý lze odrazit. Vznáší se ještě nad námi Duch Boží? Věříme, věříme, že ano. Tenhle svět je Boží. Z té víry, z té touhy voláme: „Budiž světlo!“
Více světla, chceme světlo! Ale není v naší moci světlo vyvolat. Sebevětší úsilí, přání, touha nic nezmohou. V pokoře se tedy opravujeme: „Pane Bože, ať je světlo! I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Bůh je iniciativní, kreativní. A není tu žádné proč a k čemu a kdy. Tak prostě. Tak zčistajasna přichází dar světla. Boží slovo prolamuje panství prázdnoty a beznaděje. Nové začíná, dobré přichází. První dějství stvoření, první slovo Boží je světlem. Dodnes je povaha světla tajemstvím. Světlo fyzické i duchovní je tajemstvím a jednou z podmínek života. Stvořením světla Boží dílo začíná. A bylo světlo. Ale tma, zdá se, nemizí úplně. Teprve teď je tma vidět. Ve světle, díky světlu vidíme. Bůh oddělil světlo od tmy. Je tu světlo a je tu tma.
Možná je země dosud pustá a prázdná. Bůh svým slovem stvořil světlo. Viděl, že je dobré, a oddělil světlo od tmy. Už tu není otupělost ani beznaděj ani vše skrývající mlha a šeď. Pozor! Ach, vy zbožní! Tak rádi mluvíte o dobru a zlu, o pravdě a lži, o čistém a nečistém! Jako byste vy byli tím světlem, jako byste viděli a věděli a mohli posoudit pravou povahu věcí! A lidí! Jak snadno soudíte! Vidíte černobíle! Skutečnost je přece daleko složitější. Co je pravda? Spravedlivý není žádný. A přece touhu po spravedlnosti nechci nechat vyhasnout. Nikdo není v pravdě. A přece se nároku na pravdivost nechci vzdát. Co se vlastně myslí „černobílým viděním“? Že nic a nikdo není absolutně černý ani absolutně bílý, to se může taky říkat jako dobrá výmluva pro rezignaci na vlastní úsilí po dobrém a pravdivém. Možná ze zoufalství a beznaděje, že opravdu nevím a nemohu vědět. Ale není v tom žádná moudrost ani naděje, jen zoufalství ještě hlubší. Nechci vidět svět černobíle, ale to se pak nemusím cítit odpovědným za své činy i za svou nečinnost, mne nesuďte, nikdo není dokonalý a vůbec - co ta pravda vlastně je? Pro každého něco jiného...
Kristovo světlo v Novém zákoně a jeho význam pro život dnes
Ale není to jen úvaha o temnotě; je to pozvání k otevření očí před světlem, které přišlo na svět skrze Slovo. Každý člověk má svůj stín. A nejen člověk, nýbrž i společenství, hnutí, církev. Nechceme tedy ani sebe ani kohokoli jiného vidět černobíle - chceme vidět plasticky, nesoudit, ale porozumět do hloubky dobrým i horším stránkám, dát si práci, poznávat pravdu a lež, umět ocenit dobré a za ně poděkovat i na druhé straně být ve střehu, odmítnout zlé a chránit před ním sebe i druhého. Je to těžké, je to riskantní. Světlo je Boží dar. V křesťanské tradici je světlem Kristus. Co tím myslíme? Že příběh Ježíše Krista osvětluje nás, tento svět i naši cestu životem. Odhaluje přitom také tmu a stíny, i ten stín náš vlastní, naše úzkosti i pýchu, naši nenávist a zlobu. Osvětluje však také cestu před námi - zve nás k velkorysosti, k odpuštění, k naději. Svatost a hřích, čisté a nečisté jsou velkým tématem Kristova evangelia - jsou jeho zápasem, neboť v Kristově světle se často věci jeví jinak než mnoha lidem okolo. Ježíš často zdánlivě nesvaté přijímá a zdánlivě čisté napomíná.
Tento verš odhaluje určité podrobnosti o životě Ježíše Krista před tím, než přišel na zem jako člověk. (Jan 1:14-17) Ve 14. verši je výraz „Slovo“ (nebo „Logos“, řecky ho logos) použitý jako titul. Titul „Slovo“ podle všeho poukazuje na to, že Bůh Ježíše používal, když chtěl někomu něco sdělit nebo mu dát nějaké pokyny. Ježíš oznamoval Boží slovo i během své služby na zemi a poté, co se vrátil do nebe. Obrat „na počátku“ se vztahuje na dobu, kdy Bůh začal tvořit a vytvořil Slovo. Bůh potom použil Slovo při tvoření všech dalších věcí. (Jan 1:2, 3) Bible říká, že Ježíš je „prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno“, a že „jeho prostřednictvím bylo stvořeno všechno ostatní“. Vyjádření „to Slovo bylo bohem“ popisuje, jaký Ježíš byl, než přišel na zem - byl božské podstaty neboli měl podobné vlastnosti jako Bůh. Tento popis se na něj hodí, protože sloužil jako Boží mluvčí. Evangeliu podle Jana je zprávou o Ježíšově životě a službě na zemi. Úvodní verše první kapitoly ukazují, že Ježíš existoval, ještě než přišel na zem, a popisují jeho jedinečný vztah s Bohem a jeho klíčovou úlohu prostředníka mezi Bohem a lidmi. (Jan 1:1-18)
Fakt: Je pravda, že v mnoha Biblích to takhle přeložené je, ale mnozí překladatelé to vidí jinak. V původním jazyce jsou u Jana 1:1 dva různé tvary slova „Bůh“ (řecky theos). V prvním případě je v řečtině před slovem „Bůh“ určitý člen, ale v druhém případě tam použitý není. Hodně odborníků se shoduje, že nepřítomnost určitého členu ve druhém výskytu slova theos je podstatná. Fakt: Vyjádření „to Slovo bylo u Boha“ ukazuje, že v tomto verši se mluví o dvou různých osobách. Není možné, aby Slovo bylo „u Boha“, a zároveň samo bylo Všemohoucím Bohem. Také z kontextu je zřejmé, že Slovo není totožné s Všemohoucím Bohem. U Jana 1:18 se píše, že „Boha nikdy nikdo neviděl“.
Fakt: „Počátek“, o kterém se píše v tomto verši, nemůže znamenat počátek Boha, protože Bůh žádný počátek nemá. Bůh Jehova c existuje „od věčnosti po věčnost“. (Žalm 90:1, 2) Ježíš Kristus, tedy Slovo, ale počátek měl. Píše se o něm, že je „počátek Božího stvoření“. Fakt: Řecký výraz, který se překládá jako „Bůh“ nebo „bůh“ (theos), často odpovídá hebrejským slovům el a elohim, která se používají v části Bible známé jako Starý zákon. Má se za to, že základní význam těchto hebrejských slov je „mocný, silný“, a v Bibli se používají jak k popisu všemohoucího Boha, tak jiných bohů, a dokonce i lidí. (Žalm 82:6; Jan 10:34) Bůh prostřednictvím Slova stvořil všechny ostatní věci, a proto se o Slovu dá právem říct, že je mocné. Polyteismus nemá oporu v Bibli.
Úplně na počátku, ještě předtím, než měl svět tvar, byla všude naprostá prázdnota. Uprostřed toho chaosu řekl Bůh: „Ať je světlo!“ A ihned zazářilo světlo - jasné, čisté a nádherné. „To je dobré,“ řekl Bůh. Druhý den Bůh vytvořil nebe, které se klene nad zemí, a třetí den oddělil zemi od moře. „Tak se mi to líbí,“ prohlásil Bůh. „A teď si přeji, aby se všude na zemi rozrostly nejrůznější rostliny.“ Vyrostla vysoká tráva, vykvetla a objevila se na ní semínka. Stromy se natáhly až k nebi a otevřely své květy světlu. Okvětní lístky pak opadaly a na stromech začalo dozrávat ovoce. „S tímto dnem jsem spokojený,“ zhodnotil ho Bůh. Čtvrtý den Bůh vytvořil jasné slunce, aby svítilo během dne, a noc osvětlil zářivým měsícem a hvězdami. Když pak rudozlaté slunce vstalo nad pátým dnem, řekl Bůh: „Chci, aby moře byla plná živých tvorů.“ Jen co to dořekl, objevili se nejrůznější vodní živočichové: plavali, potápěli se, vyskakovali nad hladinu a vrhali se do hlubin. „A teď si přeji, aby i vzduch byl plný živých tvorů,“ zvolal Bůh. A náhle tu byla celá hejna ptáků a jejich křídla vířila vzduchem. To všechno bylo velice dobré. Souhrnně: stvoření a světlo jsou Boží dar, který otevírá cestu k naději i v okamžicích nejtemnějších zkoušek.
