Jméno Ježíš pochází z řeckého Jesús, odvozeno z hebrejského Ješua, zkrácené formy Jehošua: „Jahve je záchrana“ - „Bůh zachraňuje“. Ježíš Kristus se v čase ustanoveném Bohem stal člověkem, aby vykoupil celé lidstvo. Narodil se v Betlémě v Judsku r. 6 př. Kr. a Ježíšova narození se dotýká svět bible i historických pramenů. Ježíš Kristus žil asi 30 let v Nazaretě v Galileji (skrytý život) a poslední tři roky svého života pak věnoval hlásání dobré zprávy lidu Izraele.
O tomto období života Ježíše Krista, o jeho poselství a o jeho díle mluví 4 evangelia Mt, Mk, Lk a Jan. Ježíš začíná svá kázání oznámením: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží.“ Jeho poselství, hlásané v Palestině, se ve skutečnosti obrací k lidem na celé zemi, lidem každé doby, počínaje těmi, kteří jsou potřební a trpí: chudí, vydědění, utlačovaní atd. (srov. blahoslavenství Mt 5,1-11).
Ježíš nemá v úmyslu zrušit „starý“ zákon ze Sinaje, ale dovést jej k naplnění v takové dokonalosti, že odhalí jeho konečný smysl a odčiní jeho přestupování (srov. Katechismus 592) a umožní žít přikázání lásky k Bohu a bližnímu. Kristus dovršuje své usmiřující poslání ve prospěch lidstva. Poslání Ježíše Krista pokračuje v církvi, která je založena jeho slovy a činy, projevuje se jako tajemství spásy vylitím Ducha svatého (letnice), hlásá evangelium každému člověku a nabízí se jako znamení a nástroj společenství Boha a lidí.
Jméno Ježíš je česká podoba řeckého Ίησοῦς (Iésús), vzniklo helenizací židovského jména Ješua. Přívlastek „Kristus“ pochází z řeckého χριστός christos, doslovný překlad hebrejského מָשִׁיחַ mašíach „pomazaný“ či „Mesiáš“. Přívlastek Nazaretský označuje původ z Nazaretu; jeho původ a význam jsou historicky diskutovány. Historické zkoumání Ježíše využívá textové, historické a literární kritiky biblických textů a mimokřesťanských pramenů, jako Flavius Josephus či Tacitus. Většina badatelů považuje Ježíše za reálně existující historickou osobnost, pravděpodobně galilejského rabína a náboženského reformátora.
Evangelia líčí narození Ježíše jako naplnění očekávaného Příchod Mesiáše, počaté z Ducha svatého a narozeného z Panny Marie. Počátek veřejného působení zahrnuje křest v Jordánu Janem Křtitelem a následné zjevení v poušti. Ježíš shromáždil učedníky a během tří let činil zázraky, hlásal království Boží a vyhlašoval nový rámec morálního a duchovního života. Zázraky a svatost jeho života potvrzovaly Boží poslání a pravdivost jeho učení.
Podle evangelií byl Ježíš popraven v Jeruzalémě za podnětů ze strany židovských velekněží a římského vládce Pontia Piláta, a to během svátku Pesach. Uvádí se, že Ježíš byl ukřižován kolem Velkého pátku a že třetí den vstal z mrtvých a zjevil se mnoha učedníkům. Zjevení a setkání s učedníky posílilo víru v zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení. Kristus je tedy pro křesťany nejen Boží Syn a Spasitel, ale i Pán vesmíru a druhá osoba Boží Trojice.
Christologie, nauka o Ježíši, rozvíjela se v antické církvi skrze řadu dogmatických vyznání. Jméno Ježíš a jeho titul Kristus tedy vycházejí z kontextu původu a poslání - Bůh je záchrana a Mesiáš přicházející z Boží vůle. Části příběhu jsou doloženy i mimo křesťanské texty, a to z židovských či římských pramenů, a jejich syntéza formuje historické i teologické pojetí Ježíše Nazaretského.
V historickém kontextu Ježíšova života se zkoumá jeho narození kolem let 7-4 př. n. l., s ohledem na kontext Heroda a sčítání lidu. Později vznikl křesťanský letopočet a datum narození 25. prosince je do značné míry konvenční. Z hlediska literární kritiky a teologie se hlouběji diskutuje i otázka autenticity a redakce novozákonních vyprávění. Názory historiků ukazují, že hlavní význam Ježíše spočívá v duchovním poselství a v inspiraci, kterou jeho život dodnes vyvolává.
Ježíšova doba působení zahrnovala i přerušené a kritické vztahy se židovskými vůdci a římskou mocí. Jeho učedníci a následovníci pokračovali v šíření evangelia, a to i po jeho zmrtvýchvstání. Zjevení a eschatologické obrazy v knížkách Zjevení a jiných pramenech vyzdvihují očekávané vítězství Krista nad silami zla a spravedlivé království, které bude vládnout nad zemí. Jeruzalémský syndrom, popisovaný v souvislosti s poutníky, ukazuje, jak silná je spojitost mezi geografickým a duchovním významem Svatého města a prožíváním biblických příběhů v současnosti.
V závěru zůstává důraz na to, že Ježíšova přítomnost a poselství nadále ovlivňují kulturu křesťanských zemí. Slavit Velikonoce je důležité, ale důležitější je prosazovat myšlenky, kvůli kterým zemřel - konat dobro, žít v souladu s přírodou a milovat bližního. Paškál s křížem a alfa i omega symbolem zůstávají významnými prvky liturgie a připomínkou Kristova vítězství nad smrtí a temnotou. Exsultet, slavnostní zpěv Velikonoc, vyjadřuje radost z Kristova vítězství a naději pro věřící po celá staletí.
Klíčové pojmy a souvislosti
- Ježíšova identita: Boží Syn, Pán vesmíru, Spasitel a učitel.
- Christologie: teologická reflexe o Božím Synovi a jeho postoji vůči světu.
- Narození a život Ježíše: Betlém, Nazaret, křest, tři roky veřejného působení, zázraky.
- Utrpení, smrt na kříži, vzkříšení a nanebevstoupení.
- Historické a textové prameny: evangelia, židovské a římské prameny, textová kritika.
- Liturgické prvky Velikonoc: Exsultet, paškál, velikonoční vigilie a oslavy.
Jeruzalémský cestovní dokument - Deset krásných míst k návštěvě
Propojení mezi historickým Ježíšem a současným náboženským a kulturním kontextem ukazuje, že Jím vyslovené učení a jeho etické principy zůstávají klíčové pro křesťanský život a morální rámce mnoha komunit po celém světě.