Posedlost démonem není nic neobvyklého. Tento stav se týká věřících (viz. apoštol Pavel) i nevěřících. Démony (padlé anděly) může vymítat (vyhánět) pouze křesťan. Démony křesťan vykazuje z člověka v Kristově jménu. „Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel. Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal. A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?
„Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: “Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!” Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal. Apoštol Pavel byl zdémonizovaný, to se projevolalo nějakou nemocí. Pavel se opakovaně modlil k Bohu, aby mu Bůh démona odňal. Bůh jeho modlitby nevyslyšel.
Může se zdémonizovaný křesťan modlit k Bohu za odnětí démona? „A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.
Protož libost mám v nemocech svých, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Kralická, 2. Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“ Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal.
Nevím, jestli to máte někdy tak, že máte jakýsi nepokoj ohledně některého verše z Bible. U mě to byl tento výše uvedený, resp. Podle něj vidíme, že démoni mají své „rody“ a že některé z těchto rodů nevyjdou jinak než modlitbou a půstem. Autor komentáře Petr Pokorný v poznámce u verše uvádí „Některé staré a většina pozdějších rukopisů zde dodává „…. a půstem“. Ježíšovu citaci mimochodem nacházíme také v Evangeliu podle Matouše v 17.
Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho sem ke mně!“ Ježíš mu pohrozil a démon od něho vyšel; a od té hodiny byl chlapec uzdraven. V soukromí potom k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrno hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné. Tento rod nevychází jinak než v modlitbě a půstu.
Tento verš původně, v nejstarších rukopisech chybí. Pokládám si tedy otázku - opravdu je nějaký druh démona, který by odešel jenom tak, že se k modlitbě přidá půst? V žádném případě nechci snižovat význam půstu v duchovním boji (sám s ním mám dobrou zkušenost), ale v otázce osvobozování může tento verš přinést ztrátu víry v autoritě nad nečistými duchy. Domnívám se, že je to spíše o naší víře, jak o tom čteme u Matouše, a autoritě, než o tom, kolik času jsme se proti démonovi modlili a postili. Půst jistě pomůže k tomu, abychom byli Bohu blíže, slyšeli jeho hlas a budoval naši víru, ale nedomnívám se, že je nezbytný pro to, aby odešli někteří démoni.
Ke stejnému závěru došel i Daniel Kolenda, který se tématem zabývá v jedné kapitole své knihy Zabíjet draky. S vědomím, že naše poznání je tady na Zemi jen částečné (1. Kor 13:9), uvedený příspěvek vyjadřuje osobní postoj autora odpovídající jeho daného duchovnímu a biblickému poznání. 1. ☞ Zástup, jakmile ho viděl, užasl (to ho předtím neviděli?, nebo měl v sobě nějaké zvl. ☞ Kde se vzalo tolik lidí okolo učedníků?
Nyní se proslov obrací k významu víry: „Vše je možné tomu, kdo věří.“ -myšleno na Ježíše Krista nebo na otce? Ježíš opět naštvaný; být otcem, nejraději bych se asi propadl do země, zmizel, muselo to být hrozně ponižující, ale otec to vydržel, asi mu to za to stálo (kvůli synovi). Duch poslechl na slovo, bez další konfrontace a téměř bez komplikací. Proč vypadal syn jako mrtvý?
2. Teoreticko-praktické rámce exorcismu a víry. V textu se objevují výklady o tom, že démoni mohou být různých rodů a že některé z těchto rodů vyžadují modlitbu a půst, jiné by mohly vyjít jinak. Vztah mezi vírou, učením a praxí vymezuje koncepci exorcismu v literatuře i v ekleziální praxi. Z evangelijních záznamů vyplývá, že exorcismus není univerzálním návodem pro všechny, ale zvláštním způsobem svěřeným těm, kdo mají pevnou víru a rozumnou odpovědnost.
3. Kontext diaspora a historicko-teologická reflexe. V Tekstech Skutků a listů Pavla se ukazuje, že evangelium přesvědčivě působí skrze kázání a svědectví, nikoli primárně skrze vyhánění démonů. Pavel v Efezu kázal denně dvěma roky a lidé nosili šátky a zástěry, které se dotkl, a zlí duchové je opouštěli (Sk 19,11-12). V textu se doporučuje rozlišovat mezi skutečnou posedlostí a psychickými poruchami a upozornění na to, že neobrácený člověk je pod mocí Satana, ale exorcismus není univerzálním lékem na vše.
4. Závěry pro současný duchovní život. Poslední pasáže zdůrazňují, že bořit démonické svody neznamená výhradní úkol všech věřících, ale spíše moudré a zodpovědné vedení duchovních, kteří se učí rozlišovat jednotlivé situace. Boží lid má být připraven stát pevně skrze zbroj boží, modlitbu, víru a slovo Boží, a vyhýbat se zbytečnému fascinování démony jako takovým. Kristovo dílo na Golgotě a krev Beránka slouží jako milostná a morální odpověď na Satanovo obviňování, nikoli jen prostředek k vyhánění ďábla hektickou formou.
Posedlost démonem je skutečnost, ale její zvládání vyžaduje rozlišování a zodpovědnost každého věřícího. Epizody v Písmu ukazují, že víra, modlitba a půst mohou být užitečné nástroje, avšak nejediným prostředkem. Boží zbroj - pravda, spravedlnost, evangelium, víra, slovo Boží - tvoří rámec pro boj proti svodům a pokušením. V praxi to znamená, že vyhánění démonů by mělo být prováděno s pokorou, odpovědností a bez zbytečné extrovertibility, a hlavně v souladu s Božím slovem a vedením Ducha svatého.
- Exorcismus není univerzálním návodem pro všechny věřící.
- Víra a autorita v Kristově jménu mají rozhodující význam.
- Půst a modlitba mohou doprovázet bojující, ale nejsou nezbytné pro každého démona.
- Rozlišování mezi démonickou posedlostí a psychickou nemocí je klíčové.
- Víme, že boj patří k plnému obrnění Boží zbrojí - pravdou, vírou a slovem Božím.
Evangelická pravda: Marek o exorcismu a posednutí
Historické a biblické kontexty posedlosti a vyhánění
Ve starších rukopisech existují dodatky o půstu, které se objevují v souvislosti s vyháněním démonů, a některé texty tak ukazují na důležitost postních praktik v duchovním boji. S ohledem na vzniklá svědectví a rozdíly mezi evangelijními záznamy je důležité chápat exorcismus jako součást širšího obrazu křesťanského boje proti zlým duchům, nikoli jako jediné či vždy nutné řešení pro každého jednotlivce.
Skutečnost, že démoni mohou mít různá „roda“ a že někteří z nich odejdou jen při modlitbě a půstu, vyvolává diskusi o tom, jakou roli má post a modlitba v osvobozovacím procesu. V moderní praxi to vede k vyvažování mezi praktickým kázáním Evangelia a odpovědným rozlišováním toho, kdy a jaký duchovní nástroj použít. Důležitá je kontinuita hledání Božího vedení a lásky k bližním při všech takových jednáních.
