Evangelium bylo objeveno v dutém sloupu koptického chrámu v Egyptě na papyru, datovaném radiouhlíkovou metodou do roku 90 až 120 let po Kristu. Je tak nejstarším uchovaným evangeliem.
Existence různých apokryfních evangelií a jejich vztah k biblickému kánonu vede k otázce, proč některé texty nebyly zařazeny do oficiálního sborníku. Dáša Nová a další badatelé zmiňují, že některé z těchto textů vznikaly ještě před či po Efeském koncilu a jejich začlenění do kánonu ovlivnila tehdejší jednotnost církve a dobu jejich vzniku.
Tomášovo evangelium a jeho datace
15. Ježíš řekl: Když uvidíte toho, který se nenarodil z ženy, padněte na tvář a vzývejte ho! Takový je vaším Otcem. 49. Ježíš řekl: Blažení osamělí (monachos) a vyvolení, neboť vy naleznete království. Pocházíte z něj a opět se tam navrátíte. 75. Ježíš řekl: Mnozí stojí přede dveřmi, ale jen ti, co jsou samotní (oproštění), vstoupí do svatební komnaty. Citace: T15, T49, T75.
Evangelium podle Tomáše bylo objeveno v dutém sloupu koptického chrámu v Egyptě na papyru a radiouhlíková metoda ho datuje do roku 90-120 po Kristu. Je tak považováno za jedno z nejstarších zachovaných evangelií a poskytuje poznatky o Ježíšově učení mimo canonicalní texty.
Nikodémovo evangelium a jeho historické souvislosti
Existovalo Nikodémovo evangelium, které hovoří o tom, co Ježíš v podsvětí viděl, ale toto evangelium bylo zničeno a nehodilo se do tehdejšího kánonu. Sestává ze dvou částí: Akta Pilátova a Kristův sestup do pekel. První část je známa ve dvou řeckých verzích; druhá část se zachovala v jedné řecké verzi a ve dvou latinských. Poznámky o původu a dataci uvádí výklad moderní biblistiky, který rozlišuje vrstvy textu a jejich vznik v různých obdobích.
Neuvedu-li jinak, čerpám ve svých příspěvcích z třídílné publikace Novozákonní apokryfy (evangelia, skutky, apokalypsy). V závěru se uvádí, že druhá vrstva Tomášova evangelia patří 110-150 po Kristu a že vznik prvotní koptské verze musel být ještě před gnózí a v časném křesťanství. Tato analýza vychází z porovnání logionů a kontextu doby.
Jidášovo evangelium a jeho interpretační dopady
Část diskutovaného materiálu se věnuje Jidášově evangeliu a jeho roli v pašijovém příběhu. V některých textech je Jidáš zobrazen jako klíčový aktér v plánu boží, nikoli jako čistá zruda. U Koptského a pozdějších apokryfů se objevují různé motivy, které vyvrací některé tradiční výklady o Jidášově zradě a o tom, jak je jeho role vnímána v různých křesťanských komunitách. Dáša Nová uvádí, že Jidášova zrada bývá interpretována v rámci Božího plánu, a že v některých starších i novějších textech je zobrazení Jidáše součástí širšího teologického rámce.
Egyptská Koptská církev uctívá Jidáše i Lotra na pravici jako první dva svaté, což ukazuje rozmanitost interpretací v raně křesťanském světě. Přesto zůstávají hlavní teologické linie věrné tradičnímu kánonu, a apokryfické texty jsou často vnímány jako součást debat o formování rané víry a její autonomie.
Různorodost apokryfních textů
V mladších apokryfech se objevují mluvící zvířata a další zázračné motivy, které doplňují tradiční vyprávění o Ježíšově působení a zázracích. Texty ukazují různorodost názorů a motivů, které spolu koexistovaly v různých komunitách. V některých fragmentárních textech je popisováno, že Marie Magdaléna či jiné postavy mají významné role, a i když není možné jednoznačně potvrdit jejich historickou realitu, odráží to bohatost raně křesťanské literatury.
Originál Mariina evangelia je psán v řečtině a neúplný text se zachoval ve dvou fragmentech v kopštině. Tato fragmentarita nutně vyžaduje opatrný přístup při interpretaci a dataci. I když jsou tyto texty označovány za apokryfní, slouží k pochopení rozmanitosti raného křesťanského myšlení a snaží se osvětlit, jaké otázky si tehdejší komunity kladly.
Vliv na pohled na kánon a rané církve
Otázka zařazení apokryfů do biblického kánonu odráží tehdejší historické, teologické a sociální podmínky. V době, kdy kánon vznikal, nebyla církev rozdělena a rovnocenné pohledy na víru existovaly, což umožnilo vznik různých textů. Postupem času se vyprofilovaly hlavní směry a texty, které byly považovány za závazné pro širokou komunitu. Některé apokryfy pocházejí z pozdější doby, kdy kánon již byl uspořádán, a proto nebyly zařazeny.
Souhrn kontextu a významu
Jak ukazují uvedené texty a komentáře, existuje bohatá škála raně křesťanské literatury, která zahrnuje evangelia, skutky a apokalypsy. Datování jednotlivých textů a jejich vztah k jádrovým kánonickým textům zůstává předmětem diskuzí mezi biblisty. Přesto dokumentují zájem o Ježíšovo učení a jeho interpretační rámce, které se lišily podle časových, geografických a komunitních kontextů.
