Poussin se narodil v roce 1594 v malém městě zvaném Les Andelys - které leží, jak jsme zjistili, jen několik mil od Gisors.
Jako mladý muž opustil Francii a usídlil se v Římě, kde strávil celý svůj život - do vlasti se vrátil jen jednou.
Francií navštívil počátkem 40. let 17. Ačkoliv se aktivně nezapojoval do politického života a jen málo historiků někdy pojednalo jeho politické zájmy, měl Poussin ve skutečnosti úzké spojení s frondou.
Své útočiště v Římě neopustil.
Již jsme vystopovali motivy podzemního hnutí Alpheus, od Arkádie a prostých pastýřů až k Renému z Anjou.
Nyní jsme se rozhodli, že budeme pátrat po tom, zda se zvláštní slovní spojení na Poussinově obrazu - „Et in Arcadia Ego" - nachází na nějakých starších malbách.
Objevuje se na jednom starším Poussinově obraze, kde je hrobka korunována lebkou a netvoří samostatnou stavbu, nýbrž je zasazená do stěny útesu.
V popředí obrazu odpočívá vousatý vodní bůh v pozici, která vyjadřuje zasmušilost - je to říční bůh Alpheus, pán podzemních vod.
Slovní spojení „Et in Arcadia Ego" se na veřejnosti poprvé objevilo v rozmezí let 1618 až 1623 na obraze, který namaloval Giovanni Francesco Guercino - jenž vytváří skutečný základ pro Poussinovo dílo.
Na Guercinově malbě jsou dva pastýři, kteří na lesní mýtině narazí na kamenný náhrobek.
Do něho je vyryt onen dnes tak proslavený nápis a na jeho vrcholu spočívá obrovská lebka.
Ať je symbolický význam tohoto díla jakýkoli, Guercino samotný vyvolal množství otázek.
Nejenže byl dobře sběhlý v esoterické tradici, ale podle všeho znal dobře i lidovou tradici tajných společností a některé z jeho dalších obrazů se zabývají tématy specificky zednářské povahy - o dobrých dvacet let dříve, než se lóže začaly šířit v Anglii a ve Skotsku.
Jeden obraz, The Kaising of the Master, se vysloveně týká zednářské legendy o Chíramovi Abíffovi, architektu a staviteli Šalamounova chrámu.
V Převorských dokumentech se praví, že „Et in Arcadia Ego" bylo oficiálním mottem rodu Plantardů zřejmě již od 12. století, kdy se Jean des Plantard oženil s Idoine de Gisors.
K archivům Mont-Saint-Michel jsme nedokázali získat přístup, a tak jsme nemohli jeho tvrzení ověřit.
Nicméně nás bádání přesvědčilo, že datum 1210 bylo prokazatelně chybné.
Ve skutečnosti žádný opat z Mont-Saint-Michel jménem Robert v roce 1210 neexistoval.
Na druhou stranu byl jeden Robert de Torigny opravdu opatem v Mont-Saint-Michel v letech 1154 až 1186.
Ať už je původ slovního spojení „Et in Arcadia Ego" jakýkoliv, měl pro Guercina i Poussina mnohem větší cenu než verš elegické poezie.
Připadá nám celkem nesporné, že mělo důležitý skrytý význam, který dokázali rozeznat nebo postřehnout určití další lidé - byla to zkrátka jakási obdoba zednářského znaku nebo hesla.
Alegorická díla mají tu výhodu, že jediné slovo postačuje k osvětlení vztahů, které nemůže většina Udí pochopit.
Taková díla jsou sice přístupná všem, ale jejich význam je ve skutečnosti adresován elitě.
Nad masami a za nimi se odesílatel dorozumívá s příjemcem.
Ve svém kontextu bylo toto prohlášení učiněno s odkazem k Poussinovi.
Jak ovšem ukázala Frances Yatesová, lze je stejně dobře uplatnit na díla Leonarda da Vinci, Sandra Botticelliho a dalších renesančních umělců.
Poussin Nicolas, 1594-1665, francouzský malíř. Představitel klasicismu; autor mytologických a alegorických kompozic (Pastýř z Arkádie, Únos Sabinek).
Vyšel ze studia antiky a mistrů vrcholné renesance a směřoval k nadosobnímu řádu a harmonii.
Poussin Nicolas: Básníkova inspirace, 184 x 214 cm (Paříž, Louvre). je nepochybně ovlivněn koloristickým vzorem Tiziana.
Klasicismus, sloh rozvíjející klasické umění antiky a renesance, zejména kompoziční a výrazové vlastnictví.
Klasicismus ve výtvarném umění je charakteristický pro pozdní italskou renesanci, francouzské umění a architekturu 17. a 18. století.
Nová vlna v poslední čtvrtině 18.
25. srpna 1530 se narodil ruský car Ivan IV.
22. Mjr. (hudba) ("In The Sky With Diamonds" od Scalding Lucy)
Jsme v Louvru a díváme se na obraz Nicholase Poussina, "Et in Arcadia Ego".
Máme zde čtyři postavy. Vidíme starobylé pastýře a velmi anticky vypadající ženskou postavu.
Zřejmě založenou na sochařství starobylého Řecka a Říma, stejně jako ostatní figury.
Způsob provedení drapérie se ohlíží zpět na starobylé Řecko a období antiky.
Ten největší objekt, přesně uprostřed, je hrobka. Tento obrovský kamenný blok.
Postava, která na něj ukazuje a ohlíží se na ženskou postavu, je téměř zděšena z toho, co právě čtou.
Je to trošku nejasné. Je možné, že mají se čtením problémy? Znají tento jazyk? Nebo máte pravdu a jsou rozrušeni zprávou?
"Já jsem také v Arkádii" znamená, že i smrt je v Arkádii.
Krajina zobrazuje zapadající slunce. Na hrobku padá temný stín, který vrhá klečící postava.
Můžeme cítit poetický tok času. Právě počátek je důležitý.
Můžete vidět, že hrobka není nová. I když je z kamene, časem se poškodila.
Cítíme, že je ještě mnohem starobylejší než tito starobylí lidé. Toto je most do minulosti.
Tak moc byl Poussin zaujat archeologií minulosti. Přesně tak.
Oživuje ji pomocí barvy, tvaru, stylu a předmětu.
Pohled zpět do dob starobylého Řecka a Říma skrze Poussinovy obrazy jakoby nám říkal, že musel... Toužit po minulosti.
A také dojem pomíjivosti lidského života a co jej tvoří.
Síla umění předčit čas tím, co zobrazuje je tak velká, že můžeme o této hrobce říct, že je svým způsobem uměním.
Čímž tento obraz rozhodně je.
