Ačkoli není natolik známá jako její jmenovkyně v Paříži, i ona si zaslouží naši pozornost. Jedná se o nejdůležitější lucemburskou sakrální stavbu. Roku 1613 byla římskokatolická katedrála postavena jako jezuitský kostelík. Odpovídá tak stylu pozdní gotiky, místy ale nalezneme i prvky odkazující k renesanci. V roce 1621 byl zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie. Když ale v 18. století jezuité odešli z Lucemburska, byla stavba přejmenována na kostel sv. Mikuláše a sv. Patronkou města i celé země je Panna Marie, těšitelka zarmoucených. Právě její socha, vyrobená z lipového dřeva, byla na konci 18. století umístěna do místního kostela. Od té doby je kostel oblíbeným poutním místem. Řada věřících podstupuje dlouhé a náročné výpravy, na jejichž konci se klaní právě této relikvii. Na konci března roku 1848 byl dokonce kostel Panně Marie zasvěcen. V roce 1870 se stavba dočkala povýšení na katedrálu, učinil tak papež Pius IX. Kvůli nedostačujícím prostorům, které katedrála nabízela, a stále narůstajícímu počtu poutníků byla v první polovině 20. století zahájena snaha o rozšíření a úpravy, které by vyhověly potřebám rostoucího počtu věřících.
Historické vazby na Českou republiku
Odkazy o přátelství s Českou republikou zde najdeme hned několik. Prvně zmíníme oficiální partnerství, které je navázáno mezi Prahou a Lucemburskem. Další zajímavostí je náměstí Jana Palacha, které se nachází nedaleko Place d’Armes. V neposlední řadě asi nejsilnější propojení navázal Jan Lucemburský, který si vzal za manželku Elišku Přemyslovnu a stal se českým králem. Hrabě Lucemburský, otec Karla IV., proslul svou památnou větou o tom, že český král z boje neutíká. Jeho ostatky leží právě v katedrále Notre-Dame, přesněji řečeno v podzemních kryptách slavného kostela. Podzemní hrobka je místem odpočinku řady dalších významných osobností.
Odkaz pro současnost a společenství
Co si neseme jako odkaz: Od zakladatelů našeho společenství se chceme inspirovat tím, co je nadčasové a možné aplikovat v každé době. Neznamená to, že by přišli s nějakými převratnými myšlenkami, jen zdůraznili některé aspekty evangelia, na nichž dodnes stavíme společné dílo. Snažíme se naplňovat sen bl. Alexie Le Clerc o domech, kde se bude konat co nejvíc dobra ve společenství sester, které spojuje jednota a láska. Všem prospět, nikomu neškodit bylo životní heslo sv. Petra Fouriera, kterým by se vlastně mohl řídit úplně každý (nejen) křesťan.
Školské sestry de Notre Dame, česká větev širšího společenství sester de Notre Dame založeného ve Francii počátkem 17. století sv. Petrem Fourierem a bl. Alexií Le Clerc, působí v Čechách od roku 1853 a před rokem 1950 byly nejrozšířenější českou učitelskou kongregací. V současné době má tato kongregace provincie ve čtyřech zemích - České republice, Slovensku, Německu a USA. Společenství vychází z řehole sv. Augustina, která klade důraz na bratrství/sesterství a kvalitu komunitního života. Navzdory vzájemným odlišnostem si velmi vážíme daru společenství a máme se rády, snažíme se žít jednotu v různosti a respektovat se.
V České republice máme nyní čtyři komunity - v Praze, Hradci Králové, Českých Budějovicích a Horažďovicích. Podle možností se v každé z nich snažíme věnovat výchovně-vzdělávací činnosti ve školách, školkách i při volnočasových aktivitách. Vnímáme důležitost školní výuky, ale i potenciál, jaký mohou mít pro rozvoj dětí kvalitní mimoškolní akce a zde navázaná přátelství, ať už se jedná o skautský oddíl, duchovně-tvořivě-hravé víkendovky pro děvčata či kroužek Ferda, v němž nacházejí zázemí děti ze sociálně slabších rodin. K letním prázdninám neodmyslitelně patří různé tábory, k víkendům akce nejen s dětmi. Děcka nám pomáhají stát oběma nohama na zemi a klást si otázky, mimo jiné i ty po úloze zasvěceného života v dnešní době.
- 1613: Postavení jezuitského kostelíka - přesný styl: pozdní gotika s renesančními prvky
- 1621: Posvěcení Neposkvrněnému počatí Panny Marie
- XVIII. století: Odejití jezuitů z Lucemburska - kostel změněn na kostel sv. Mikuláše
- 1848: Zasvěcení Panně Marii - symbolem místní komunity
- 1870: Povýšení na katedrálu - učinil papež Pius IX.
- 20. století: Rozšíření a úpravy kvůli rostoucímu počtu poutníků
| Rok | Událost | Poznámka |
|---|---|---|
| 1613 | Postavení jezuitského kostelíka | Přesný styl: pozdní gotika s renesančními prvky |
| 1621 | Posvěcení Neposkvrněnému početí Panny Marie | Stavba zasvěcena |
| XVIII. století | Odejití jezuitů | Kostel změněn na kostel sv. Mikuláše |
| 1848 | Zasvěcení Panně Marii | Symbolický význam pro komunitu |
| 1870 | Povýšení na katedrálu | Učinil papež Pius IX. |
Jana Palacha a Place d’Armes připomínají vzájemné vazby a historické kontexty. Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna ukazují, jak hluboké historické vztahy mohou přetrvávat napříč stoletími a zeměmi. Místní krypta katedrály slouží jako odpočinek pro významné osobnosti a připomínka společných dějin, které propojují Lucembursko a Čechy.
