Nový zákon obsahuje písemné záznamy prvních apoštolů a učedníků Ježíše Krista, kteří je psali na základě inspirace od Ducha Svatého.
Obsahuje čtyři evangelia, což jsou svědectví Matouše, Marka, Lukáše a Jana o tom, že Ježíš Kristus je slíbený Mesiáš - Spasitel a Vykupitel - a vzkříšený Pán.
Tyto čtyři evangelia vyprávějí o částech Ježíšova života a zaznamenávají mnoho Jeho nauk.
Pro Svaté posledních dnů stojí Bible bok po boku Knize Mormonově, Nauce a smlouvám a Drahocenné perle jako svaté písmo.
Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů shrnul důležitý obsah Nového zákona těmito slovy: „Nový zákon … vypráví o naplnění dávných slibů; hovoří o narození a smírné oběti onoho Zaslíbeného; vykládá spásné nauky Jeho věčného evangelia; zaznamenává růst a šíření evangelia v zenitu času; předvídá všeobecné odpadlictví od víry, které se kdysi Svatým dostalo; slibuje slavné znovuzřízení evangelia v posledních dnech; a prostřednictvím barvitého a působivého ztvárnění předpovídá události, jež budou předcházet Druhému příchodu Syna Muže, provázet ho a následovat po něm.
Podobně jako všechna písma i Nový zákon učí a svědčí o Ježíši Kristu a o Jeho božskosti.
Apoštol Jan prohlásil, že své evangelium napsal se záměrem přesvědčit ostatní, aby „věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a [aby] věříce, život měli ve jménu jeho“.
Při studiu Nového zákona se dozvíte o Spasitelově zázračném narození, budete svědky Jeho zázraků a uzdravování, uslyšíte nadpozemské pravdy týkající se Jeho evangelia a prožijete dny, při nichž došlo k Jeho smírné oběti, k Ukřižování a k slavnému Vzkříšení.
Až budete studovat život a učení Spasitele, poznáte, jak přijít k Pánu, abyste dosáhli naděje, odpuštění, pokoje a věčného štěstí.
Při čtení NZ jsem si uvědomil, že Evangelia se liší v některých podrobnostech, ale všechny ukazují na Ježíše jako Slíbeného Mesiáše a Spasitele světa.
Záznamy Matouše, Marka a Lukáše představují do jisté míry podobnou sbírku textů, používají do značné míry shodný styl a věnují se rovněž podobným hlavním bodům, a proto se někdy označují jako ‚synoptická evangelia‘ (což znamená ‚na pohled podobná‘).
I přesto je každé z nich jedinečné a obsahuje mnoho podrobností, které se v ostatních evangeliích nevyskytují.
Skutkové apoštolů.
Pavlovy epištoly neboli dopisy jsou pojmenovány podle církevní odbočky nebo jedince či skupiny, které byl dotyčný dopis adresován.
Pavlovy epištoly jsou seřazeny „sestupně podle délky - od nejdelší (Římanům) až po nejkratší (Filemonovi).“
Obecné epištoly. Knihy Jakuba až Judy se často nazývají obecné epištoly, protože vyjma 2. a 3. Janovy epištoly nejsou adresovány žádné konkrétní osobě či odbočce Církve.
Jsou pojmenovány po svém autorovi.
Kniha Zjevení. Knihu Zjevení (které se někdy říká Apokalypsa) napsal apoštol Jan, který také napsal evangelium a epištoly nesoucí jeho jméno.
Jedná se o Janův záznam zjevení, které obdržel od Pána.
Pán přikázal Proroku Josepha Smithovi, aby provedl překlad neboli revizi Bible krále Jakuba.
Překlad Josepha Smitha (někdy zkráceně PJS) není překladem Bible z jednoho jazyka do jiného.
Joseph Smith začal překládat v červnu 1830 a překlad dokončil v červenci 1833, ačkoli dál prováděl úpravy v rukopise až do doby krátce před svou smrtí v roce 1844.
(Viz Průvodce k písmům, „Překlad Josepha Smitha“.)
Ačkoli části překladu Proroka Josepha Smitha byly publikované během jeho života, úplný inspirovaný překlad Bible poprvé vydala Reorganizovaná Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (nyní Společenství Kristovo) v roce 1867.
Od roku 1979 obsahuje církevní anglické vydání Bible krále Jakuba stovky naukově významných pasáží z Překladu Josepha Smitha v poznámkách pod čarou a v dodatku.
Od roku 2009 vydání Bible SPD ve španělštině, verze Reina-Valera, také obsahuje poznámky pod čarou a dodatek.
Joseph Smith-Matouš v Drahocenné perle je výňatkem z Překladu Josepha Smitha (Překlad Josepha Smitha, Matouš 23:39-24:56).
Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible1.
Význam milosti - Tt 2,11-12; Ef 2,8-9
Poslušnost a dobré skutky jsou ovocem správného vztahu ke Kristu - Ef 2,10; Ga 5,6
Smysl a funkce zákona a) Zákon jako zrcadlo - Jk 1,23-25
b) Zákon jako zábradlí - Jk 2,12
c) Zákon jako ukazatel - Ga 3,24; Ř 10,4
d) Zákon jako zaslíbení - Ex 20,1-17
4. Kristus jedinou cestou spásy - Ga 2,16-17; Ř 3,22
a) Zákon nás nemůže spasit.
b) Zákon není cestou spásy.
c) Zákon není zdrojem života, nedává život.
d) Zákon nás nemůže očistit.
e) Zákon nám nepomůže nést naše břemena.
1. V reformaci se hovoří o triplex usus legis, tj. o trojím užití zákona.
2. V našem překladu Bible znějí Boží přikázání jako rozkazy nebo zákazy.
3. V našem životě nejde v prvé řadě o zákon, ale o Krista.
4. Omilostněný člověk je propuštěn na svobodu ne proto, aby znovu porušoval zákon, ale aby si vážil nové šance, milosti, kterou dostal, a žil zodpovědně.
Chce, abychom ho milovali a poslouchali, a tak žili v souladu s duchem zákona, tj. poslušní zákonu.
Duch neruší literu zákona. Ukazuje však na její smysl, princip a záměr.
5. Apoštol Pavel okoušel při zvěstování evangelia největší problémy ze strany legalistů, tj. těch, kteří zákon považovali za zdroj a cestu života.
Pavel staví hráz proti takovému zneužití zákona, protože jinak Kristus přišel zbytečně a jeho dílo by bylo vykonáno nadarmo.
6. Perfekcionisté zastávají velmi nešťastný názor.
Myslí si, že jsou schopni Pána Boha poslouchat.
Krista berou jen jako prostředek, s jehož pomocí chtějí oni sami dosáhnout dokonalosti nebo bezhříšnosti.
Není to Kristus v nich, který je vede k poslušnosti a učí je zachovávat zákon, ale jsou to oni, kdo jsou nakonec tak dobří a na takové úrovni, že se Pánu Bohu "líbí".
Tak jako spasení a ospravedlnění jsou dary, tak stejně je darem i poslušnost.
a) Perfekcionismus přemýšlí o dokonalosti v negativních, nikoli v pozitivních termínech.
b) Perfekcionismus zdůrazňuje rozvoj charakteru jako nejdůležitější úkol křesťana, netvoří jeho nejpodstatnější část.
c) Perfekcionismus vede k nezdravému zaměstnávání se sebou samým.
d) Perfekcionismus je velkým citovým problémem.
Existuje v něm tyranie MUSÍM (musím být lepší, musím to udělat, musím se víc snažit, musím víc věřit atd.).
Je v něm plno sebe podceňování, strach z porážky a nezdaru, hodně legalismu (nezná jistotu spasení a radost ze spasení), hodně kritického sebepovyšování (buďte aspoň takoví jako já), porovnávání se s druhými, což vede v konečném důsledku ke ztrátě sebehodnoty, sebeúcty a k rezignaci.
Jediným lékem na legalismus a perfekcionismus je přijetí Kristovy milosti jako nezaslouženého daru.
Ochota dát dar závisí zcela na dárci.
Dar si nemůžeme zasloužit ani jej koupit.
Není ani odměnou za dobro...
