Kaple Navštívení Panny Marie, sv. Erharda a sv. Otýlie zahajuje věnec pěti radiálních kaplí, jež odpovídají pěti stranám závěru vnitřního chóru. Patří k nejstarším částem gotické stavby této katedrály. Před začátkem dostavby však bylo nutné provést důkladnou opravu zvětralého zdiva. Oltář sv. Erharda, sv. Otýlie a sv. Nejstarší název této kaple je „kaple vlašimská", nebo také „kaple arcibiskupa Jana" .
Arcibiskup Jan Očko z Vlašimi (1364-1380) ji založil na své náklady a přál si být zde pohřben; v roce 1367 zde zřídil oltář sv. Erharda, sv. Otýlie a sv. Albana. Ostatky biskupa sv. Erharda získala pražská katedrála už v roce 1212 z Řezna a starý pražský breviář uváděl slavení výročního dne jejich přinesení 8. ledna. Část ramenní kosti sv. Otýlie dostal Karel IV. v roce 1365 v klášteře Hohenburgu a část z těla sv. Albana získal v roce 1353 v klášteře sv. Na.
<
Na východní stěně kaple je znázorněna sv. Otýlie, napolo ponořená v kalichovité křtitelnici, a sv. Erhard ji křtí; činnost dalších přítomných osob připomíná úkony související s plným uvedením do křesťanského života. Uspořádání této křestní scény připomíná malbu křtu sv. Ludmily na schodišti do hlavní věže na Karlštejně. Před křtitelnicí klečí arcibiskup Jan Očko; námět malby zvolil zřejmě proto, že Otýlie se narodila slepá a po křtu začala vidět. Arcibiskup od mládí trpěl glaukomem pravého oka a po nezdařené operaci v roce 1344 na jedno oko oslepl; odtud patrně ono přízvisko „Očko".
Této kapli se pak začalo říkat také „kaple sv. Erharda a sv. Otýlie". Uprostřed malby na protější, západní stěně stojí Kristus, opírající se o kříž, vlevo postava biskupa s mitrou a vpravo skloněná klečící postava ženy. U nohou Krista je opět zobrazený klečící arcibiskup, tentokrát už s kardinálským kloboukem, tedy po roce 1378. Malba na východní stěně tedy musela vzniknout o něco dříve; snad kolem poloviny 70. let 14. století. Obě tyto malby jsou provedeny přímo na kámen a za jejich autora je považován Mistr Osvald. Po restaurování, které v roce 2015 provedl akad. malíř a restaurátor Jan Živný, došlo k jejich odkrytí.
Na půdorysném zobrazení chrámu sv. Víta z roku 1419 je v jihovýchodním rohu této kaple zakreslen také oltář Navštívení Panny Marie. Po zavedení tohoto mariánského svátku arcibiskupem Janem z Jenštejna v roce 1386 a po třech letech papežem Urbanem VI. byl pohřební tumba arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, prvního českého kardinála (1378), zhotovená z červeného mramoru, přisazená podél západní stěny kaple. Je to jedna ze sedmi gotických pohřebních tumb v pražské katedrále; socha na ní ležícího zemřelého je vytesána z bílého mramoru a u jeho nohou leží pes.
Na jihovýchodní stěně visí zasklená krabice s drobnými votivními dárky. Na východním nárožním pilíři mezi touto kaplí a sousední ostatkovou kaplí bývala pozdně gotická, polychromovaná dřevořezba Panny Marie s Ježíškem; dnes je přístupná jen ve fragmentárním stavu. Na k západu obrácené straně západního nárožního pilíře je umístěný barokní erbovní štítek z druhé poloviny 17. století.
Novodobý oltář byl navržen architektem Kamilem Hilbertem a vznikl v roce 1918; zhotovil ho řezbář Václav Mráz a pozlacovačské práce prováděl Jan Píša. Mensa je dřevěná, mořená se zlacenými lištami; nad mensou je hranolovitá prosklená, zlacená skřínka s postříbřenými ozdobami a s drobným křížkem a dvěma postříbřenými plastikami klečících andělů. Do této skřínky byly přechodně uloženy ostatky sv. Vojtěcha.
Od 23. dubna 2014 jsou ostatky Relikviář s kapkou krve sv. Jana Pavla II. uloženy v novém domečkovém relikviáři a slavnostně přeneseny do oltáře kaple ve Vojtěšské. Přední víko oltářní skřínky je prolomené malým monstrancovitým relikviářem; k jihozápadní stěně této kaple byl přistaven jeho obraz. Podle sdělení diecézního konservátora byly odtud tyto předměty připomínající sv. Jana Pavla II. V nástavci oltáře je v proskleném stříbrném rámu obraz Panny Marie Pomocné, či Pasovské, z roku 1602.
Tento obraz býval vroucně uctíván pražským lidem v kapli Panny Marie u Bruské brány. Na oltáři stojí po stranách čtyři velká stříbrná poprsí českých patronů: sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Cyril a sv. Vít. Figurální okna z roku 1871, jejich ornamentální výzdobu připravil stavitel Josef Ondřej Kranner a malíři Petr Maixner a Rudolf Müller. Okna zhotovila tyrolská huť pro sklomalbu a katedrální sklo v Innsbrucku. Finanční prostředky daroval děkan metropolitní kapituly Adolf Würfel a barokní mříž byl z roku 1731. Nad mříží visel závěs s 11 lampami, dnes zavěšen ze středu klenby kaple.
Kenotaf sv. Jana Nepomuckého je umístěn na jihovýchodní stěně, přístavba k hradu. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta z roku 1875 popisuje úpravy a přesuny ostatků. Oltář sv. Jana Nepomuckého má vedle sebe malé monstrancovité relikviáře; novodobý oltář s ikonografií a reliéfy vznikl podle návrhu a podle tradice. Původní hrob sv. V průchodu mezi kaplí a hrobovým oltářem sv. Jana Nepomuckého je viditelný pod železným roštem, schody vedou k místu, kde bylo tělo světce po přenesení z kostela sv. Víta.
V severovýchodním rohu kaple je zavěšena zasklená krabice s votivními dary a východní nárožní pilíř nese dřevěnou polychromovanou sochu Panny Marie s Ježíškem. Nad západní stěnou je renesanční náhrobní deska Ludmily Berthové z Thurnu. Kaple bývá nově často označována jako kaple sv. Jana Nepomuckého kvůli jeho hrobu a relikviím v blízkém prostoru. Barokní kované mříži z roku 1731 oddělují kapli od chóru; nad mříží visel kovaný závěs s lampami, které dnes visí ze středu klenby.
Další gotické kaple kolem chóru a souvislosti s Pražským hradem
Kaple kolem chóru uzavírá věnec kaplí, který ilustruje složitost gotické architektury Pražského katedrálního komplexu. Katedrála je největším a nejvýznamnějším pražským chrámem; uvádí se, že kaple sv. Václava je kultovním centrem Svatovítské katedrály a že obklady stěn a vitráže patří k původní výzdobě ze 14. století. Zlatá brána na západní straně a vitraje v oknech zdůrazňují bohaté umělecké dědictví chrámu. Počátky stavby sahají do 14. století, kdy začal Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř pracovat na chóru, Zlaté bráně a spodních částech Velké jižní věže; katedrála byla dokončena hlavně až v 19. století.
Kaple sv. Barbory a další katedrální prvky ukazují, jak gotika v Čechách navazovala na evropské vzory a jak se vyvíjela skrze bohaté kruhy patronů, světců a císařských cíle. Vystavěná okna, mozaiky, a sochařská výzdoba doprovází návštěvníky od hlavního oltáře až po boční kaple a presbytář. Věnec kaplí uzavírá vysoce dekorovaný prostor chóru, který slouží jak k liturgickým, tak k výstavním účelům a ukazuje bohatství sakrální architektury Pražského hradu.
Kaple Navštívení Panny Marie a sv. Erharda a sv. Otýlie tak představuje klíčový úsek gotické architektury v Praze: starobylý půdorys, cenné malby, pohřební tumbu arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi a bohatá ikonografie spojená s Pannou Marií a světcem Erhardem, která se prolíná s historií pražského metropolitního chrámu a jeho výzdoby.