Duchovní přijímání je modlitba, ke které jsou zváni všichni, kdo z jakýchkoli důvodů nemohou přijmout Krista pod způsobami chleba a vína. Je výrazem touhy po setkání s živým Pánem, prosbou, kterou dobrý Bůh slyší a vyslyší. V této modlitbě jsme spojeni s církví, která volá: „Maranatha! Přijď, Pane Ježíši!“
Jako alternativu k „duchovnímu přijímání“ lze využít i tyto modlitby: Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi pravdivě a skutečně v Nejsvětější svátosti přítomen jako Bůh a člověk. Věřím, že mě miluješ. Také já tebe chci dokonale milovat, ale co mohu, Pane, bez tebe? Ty jsi, Bože, má síla. Toužím po tobě. A protože tě právě nyní nepřijímám v oltářní svátosti, prosím, přijď ke mně aspoň duchovně a učiň si u mě příbytek. Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od tebe odloučil.
Nebo: Pane Ježíši Kriste, věříme, že jsi v Nejsvětější svátosti přítomena vyznáváme, že jsi náš Pán a Bůh; rozmnož v nás světlo této víry a zapal naše srdce ohněm své lásky, abychom se skrze tebe klaněli Otci v Duchu a v pravdě. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Ježíš při poslední večeři se svými učedníky vzal chléb a řekl: Vezměte a jezte z toho všichni..., pak vzal pohár naplněný vínem a řekl: Vezměte a pijte z něho všichni... To, k čemu celá mše svatá směřuje, je tedy přijímání. Ačkoli chléb a víno vypadají velmi obyčejně, modlitba církve způsobila, že se jedná o skutečné Tělo a Krev ukřižovaného a vzkříslaného Krista, o nichž sám Pán řekl, že kdo je bude jíst, bude mít věčný život (Jan 6, 54).
Obřady přijímání začínají modlitbou, kterou své učedníky naučil Ježíš, modlitbou Otče náš, kterou navazujeme na eucharistickou modlitbu a prosíme o chléb pro dnešní den. Zdravíme se také pozdravením pokoje jako předznamenání toho, co eucharistie přináší. Když kněz láme chléb na znamení toho, že ačkoli je nás mnoho, stáváme se jedním tělem, je dobré si uvědomit, že je to právě toto gesto, které dalo mši název: prvotní křesťané ji nazývali právě lámání chleba (Sk 2,42).
Nejvznešenější svátostí je eucharistie; v ní je sám Ježíš Kristus přítomen, obětován a přijímán jako pokrm; jí církev stále žije a roste. Eucharistická oběť je památka smrti a zmrtvýchvstání Páně; v ní stále trvá oběť kříže; je vrcholem a pramenem křesťanské bohoslužby a života; jí se projevuje a vytváří jednota Božího lidu a dokonává utváření církve, Kristova Těla.
Je svátost eucharistie skutečnou realitou. Při mši svaté jsou kněžskou mocí chléb a víno proměněny v Tělo a Krev Ježíše Krista. Takto vzniklý eucharistický chléb a nápoj věřící přijímají jako pokrm a nápoj pro své duše ve sv. přijímání. Svaté přijímání (eucharistii) může přijímat každý katolický křesťan přítomný na mši sv., který má duši v milosti posvěcující (bez těžkého hříchu) a touží po Kristu Pánu a dodržel eucharistický půst.
Povinností každého pokřtěného je účastnit se oběti mše sv. každou neděli a 25. prosince a 1. ledna. Je vhodné, aby se obřadu spolu s dětmi zúčastnili také jejich rodiče, křestníkmotří a katecheté. Mohou se připojit ke slavnostnímu vstupnímu průvodu. Po evangeliu a krátké homilii si děti rozsvítí od paškálu své křestní svíce. Všichni stojí. Kněz promluví k rodičům, kmotrům a dětem těmito slovy: tehdy jste slíbili, že je budete vychovávat tak, aby se v nich Boží život stále rozvíjel, a dnes vy samy se zřeknete zla a vyznáte víru před svými rodiči a kmotry i před celou farní rodinou.
Chcete-li součástí slavení eucharistie být, je možné, že dary k oltáři přinese i několik dětí nebo 2. eucharistickou modlitbu. Eucharistie, nebo-li mše svatá, byla ustanovena Ježíšem při poslední večeři; Pán Ježíš při ní dal svým učedníkům své tělo a svou krev jako pokrm. Eucharistiský chléb a víno jsou reálně Tělo a Krev Kristova. Když je přijímáme, osobně se setkáváme s Pánem Ježíšem. Je to vrcholný způsob našeho spojení s oslaveným Kristem na zemi, předjímka dokonalého spojení s Kristem a na věčnosti.
Uskutečňuje se při ní pro nás dílo našeho vykoupení. Také je to jeho velikonoční hostina, v níž se nám dává za pokrm, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy. Eucharistie je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Celý Kristus je přítomný jak v podobě chleba, tak v podobě vína. Z praktických důvodů se při katolické bohoslužbě podává pouze eucharistický chléb.
Podobojí (Tělo a Krev Kristova) jen při zvláštních příležitostech. Jednu hodinu před přijetím těla Kristova se má dodržovat eucharistický půst. Bezprostřední příprava dětí ke svátosti smíření a k prvnímu sv. přijímání není součástí pravidelné výuky náboženství. Předpokladem je absolvování min. V současné době se jeví jako potřebné připomenout některé zásady týkající se přijímání eucharistie, aby se z posvátného setkání člověka s Ježíšem Kristem přítomným ve svátosti oltářní tělem, duší i Božstvím nevytrácela náležitá úcta a pozornost.
Aby nedocházelo k nevhodnému chování při přijímání, je důležité, aby se svaté přijímání podávalo s úctou. Kdo obvyklé podmínky nesplňuje, může si přijít pro požehnání. Eucharistie také velmi úzce souvisí s naším praktickým životem. Janovo evangelium klade důraz na Ježíšovo gesto pokání a služby: umývání nohou apoštolům - a tak i my máme sloužit druhým. Přijímáním vzrůstá naše spojení s Kristem, odpouštějí se nám všední hříchy a jsme posilováni v jednotě Kristova těla církve.
Eucharistie nás učí lásce, která se nebojí oběti, když vidí potřeby druhých lidí. Církev uchovává proměněné hostie a nosí je nemocným, kteří se nemohli účastnit mše svaté.
