Tázání po koncepci vnitřních prostor hradu Karlštejna, po jejich funkci a s tím související interpretaci jejich výzdoby patří ke konstitutivním tématům české uměleckohistorické medievistiky. Otázka byla a jistě ještě bude řešena z mnoha rozličných úhlů pohledu a z různých metodických pozic. Článek se pokouší o alespoň dílčí zodpovězení řečených otázek na základě materiálových a technologických analýz užitých výzdobných postupů.
K jeho hlavním výsledkům patří doklady o jednotném charakteru plastické výzdoby kostela Panny Marie a kaple zv. sv. Kateřiny, relativizující představu o významně časnějším vzniku Ostatkových scén ve srovnání s ostatní výzdobou kostela Panny Marie. Jak v kapli sv. Kateřiny, tak v kostele Panny Marie se také řada motivů opakuje, i když některé postupy zůstávají specifické. Například použití dekorů nanášených a modelovaných štětcem přímo na zdobené ploše se objevuje výhradně v prostoře kaple sv. Kateřiny.
Fáze výzdoby kaple sv. Kateřiny a jejich charakteristika
Druhým stěžejním přínosem článku je zmapování jednotlivých fází výzdoby v kapli sv. Kateřiny. Nejstarším prvkem jsou obrazy oltářního výklenku. Ve druhé fázi vznikla inkrustace spodního pásu stěn a inkrustované rámování portálu, oken a oltářní niky. Zároveň vznikala řada polopostav českých zemských světců a apoštolů v arkádě na severní stěně. V této fázi rovněž povstala inkrustace chodbičky, po níž se dodnes dochovaly pouze fragmentární stopy při okrajích druhotně omítnutých stěn. Až v poslední fázi pak byly stěny inkrustovány do výše klenby, přičemž se tato úprava vyhnula pásu světeckých hlav. Až s touto poslední fází pak souvisí výjev Exaltatio crucis nad portálkem kaple, který byl nicméně nanesen na starší malbu. S popsanými třemi fázemi souvisí i tři fáze malířské výzdoby klenby.
V kapli sv. Kateřiny tedy sledujeme proces, který vedl ke vzniku luxusně vyzdobené prostory, kde hlavní vizuální dojem činilo velkorysé obložení řezanými a leštěnými polodrahokamy orámovanými zlacenými dekorativními pásky, sahající od podlahy až po zářící, celoplošně pozlacenou a reliéfními aplikami zdobenou klenbu. Oltářní stěně dominoval obraz Panny Marie adorované císařským párem, jemuž odpovídal na protější stěně zlacením a vysoce plastickými reliéfními prvky zdobený obraz Pozdvihování sv. Kříže. Nádheru prostory dokreslovaly drahocenné svorníky a okna s vitrážemi. Takto svrchovaně vyzdobená kaple by jistě tvořila důstojnou schránu skvostnému ostatkovému kříži, jak se domníval František Fišer.
Zda je však možné předpokládat tuto postupnou proměnu v krátkém období mezi římskou císařskou korunovací Karla a Anny v dubnu roku 1355 a svěcením dvou kaplí na Karlštejně v březnu roku 1357, nebo zda bude třeba počítat spíše s postupným procesem probíhajícím již v době, kdy kaple podle všeho hrála roli nejdůležitějšího prostoru celého hradu, je otázkou dalšího historicko‑pečlivého zkoumání. Klíčová slova: Karlštejn, nástěnné malby, technologické průzkumy, pastiglia, kaple sv. Kateřiny.
Karlštejnské malby a jejich kontext
Ve zpracování zemských motivů a interiérové výzdoby je zřejmý jednotný charakter plastického řešení, které je úzce spojeno s technikami pastiglia a s rozvíjejícím se zlatým dekorem, jehož použití a formy se uplatňovaly i v jiných částech kaplí. Například na kostele Panny Marie se opakuje řada motivů spolu s odkazy na ostatkový kříž a s důrazem na bohatou plastickou výzdobu, která má zdůraznit duchovní význam prostoru. V kapli sv. Kateřiny se objevují specifické postupy, které nejsou identické s ostatními částmi chrámu, což ukazuje na zvláštní význam kaple jako centra liturgického a vizuálního působení.
Historie a současnost památky Kaplička sv. Kateřiny a související kaple
Kaplička Panny Marie není památkově chráněná. Na východním okraji Chocně bylo v roce 1718 vystavěno sedm kaplí s výklenkem a obrazy ze života Panny Marie. Architektonicky jsou kapličky shodné: drobná výklenková stavba obdélného půdorysu se skoseným nárožím, se sedlovou střechou s plechovou krytinou - pozinek - na níž je křížek stojící na dvou rozvilinových volutách. Nad výklenkem plechová nápisová destička, vztahující se k obrazu uvnitř výklenku. Nevhodná hladká omítka, žluté barvy, nerespektující původní členění. Původní vápenná omítka byla členěna pásovou bosáží naznačenou rytými pruhy, jemnou profilací a rytým orámováním výklenku. Výklenek byl uzavřen dvoukřídlými plechovými dveřmi, nad nimi plechová destička s nápisem, a původní dveře byly zřejmě dřevěné s kováním. Původní členění a ornamenty ukazují na původní bohatství výzdoby, které bylo později nahrazeno nevhodnými úpravami.
Soubor sedmi kaplí byl postaven roku 1718, roku 1854 přestavěny. Uvnitř obrazy na plechu ze života Panny Marie (19. století, malíř Josef Schmidt). Kapličky se nachází podél cesty mezi Chocní a Hemží a jejich výzdoba odráží místní duch a poutní tradici. Kapličky sloužily jako důvěrný kontakt s mariánskou úctou a jejich záchrana v 80. letech 20. století a následná obnova v roce 2015 ukazují na dlouhodobý zájem místní komunity o zachování památek.
Nedostupná kaple s pokladem: Návštěva nejsvětějšího místa na Karlštejně
Kaplička v Liblicích se stala vzorem pro další drobné sakrální památky a ilustrací, jak místní obyvatelé reagovali na tragickou událost a jak se inspirace z věhlasu a náboženské víry promítla do veřejného prostranství. Kromě samotné kaple je třeba si uvědomit i roli ostatkového kříže a význam světelných a skleněných prvků v prostoru, které působí na správné vnímání prostoru a jeho duchovního významu.
Kaplička jako součást širší krajiny a národní architektury ukazuje, jak se interiérová a exteriérová výzdoba prolíná s politickými a kulturními kontexty středověké královské moci a s církevní tradicí. Její význam nespočívá jen v architektonickém a výtvarném zpracování, ale také v silném příběhu místní tradice spojené s tragickou událostí, mariánskou úctou a dlouhodobou péčí obyvatel obce. Kaplička představuje mimořádně hodnotný doklad lidové mariánské úcty na Českobrodsku a zároveň vzácně dokumentovaný příklad drobné sakrální památky, u níž jsou známy okolnosti vzniku, iniciátor stavby, autor návrhu i sochařská realizace.
Její význam se rozvíjí i v novodobé historii díky její záchraně a navrácení do veřejného prostoru a díky místní iniciativě, která dokazuje, jak silná může být komunální památková praxe v udržení kulturního dědictví pro další generace.