Kdo by neznal svatého Mikuláše, na jehož svátek 6. prosince se těší stejně tak děti, jako dospělí. Znáte však svatomikulášskou legendu? A kde se vzal anděl s čertem? A proč nadělují ovoce a pamlsky už 5. prosince večer?
Svatý Mikuláš, patron Ruska i Lotrinska, je reálnou postavou; nejuctívanější světec ve východních církvích má svůj předobraz v Mikuláši z Myry, který byl znám svým dobrým srdcem a milosrdenstvím. Narodil se okolo roku 280 v Patrasu, do bohaté rodiny, osiřel a svůj majetek rozdával chudým. Poté se odebral do Palestiny, odkud se na cestě zpět zastavil v Myře, kde byl zvolen novým biskupem. V dobách pronásledování křesťanů byl uvězněn a poslán do vyhnanství; na svobodu se dostal roku 313 po povolení křesťanství císařem Konstantinem.
Legenda vypráví o Mikulášově neochvějné snaze pomáhat lidem v nouzi: třem nevinně odsouzeným mužům zachránil život, potají vhodil do okna tři měšce zlata, aby zachránil dcery zadluženého otce, a další námořníci byli díky němu zachráněni před bouří. Založil školy a sirotčince a po smrti biskupa Myry se jeho kult rychle rozšířil po celé Evropě. U nás se mikulášská tradice ujala postupně z Německa a v Čechách jsou nejstarší záznamy o nadílce z 13. století.
Podle lidové tradice sestupuje svatý Mikuláš každoročně 5. prosince večer z nebe na zem (den bývá označován podle prastarého kalendáře jako večer před svátkem) a společně s čertem a andělem naděluje hodným dětem ovoce a pamlsky, méně hodné děti pak trestá uhlím a bramborami. V některých krajích chodí Mikuláš v maskování Mikuláška, které bývalo děsivější než milosrdné nadílky a postavy čerta a smrti doprovázely řetězy a kosy. Mikuláš doprovází anděl v bílém oděvu a hlavní rozdíl mezi jednotlivými regiony spočívá v detailech kostýmů a doprovodných průvodů.
Historie a architektura co do kostelů: mnoho kostelů v Česku je zasvěcených svatému Mikuláši a hraje důležitou roli v krajině i tradicích. V Praze stojí několik významných sakrálních děl: například kostel sv. Mikuláše na Malé Straně, který je považován za nejkrásnější stavbu českého baroka, a zároveň dominantou Malé Strany s kupolí a věží, které tvoří panoráma Pražského Hradního areálu. Na Staroměstském náměstí se nachází další barokní skvost v podobě kostela sv. Mikuláše, stavěného Kryštofem Dientzenhoferem a později jeho synem Kiliánem Ignácem, který dnes slouží jako křesťanská památka i muzeum. Třeba v Znojmě je gotický chrám sv. Mikuláše centrální dominantou a jeho přezdívka „bílý patron města“ odráží charakter lokální dominance spolu s věží radnice a mozaikou pohledů města.
Regionální tradice a zajímavosti vedou k připomenutí, že Mikulášovy chrámy a influence sahají i do Moravy a dalších regionů. Na Moravě se tedy můžete setkat s různými lokalitami: v některých místech se zachovala tradice Mikulášek, kde děti obdrží dárky podle jejich chování, v jiných oblastech se setkáváme s popisem Mikulášských procesí a bohaté nadílky večer před svátkem. U Krudumu, pod horou Krudum u čedičových klášterů, vyprávějí legenda, že se Mikuláš objevuje se svým průvodem andělů a čertů, a z věže kostela se rozeznívá zvoní. Archeologické objevy roku 2002 přišly znovu rozproudit staré pověsti: vedle kostela sv. Mikuláše se probudily legendy a zdi kostelů bývají vyzdvihovány jako součást kulturního dědictví.
Mezi dalšími moravskými místy stojí za zmínku: v Bílovci dominantu tvoří kostel sv. Dominanty Slezského náměstí; v Lounech je kostel sv. Mikuláše považován za významný pozdně gotický skvost; v Mikulášovicích se od 13. století stavěla kaple a později barokní podoba. V Chebu najdete kostel sv. Mikuláše na Kostní náměstí, který je nejstarším místním kostelem a spolu s Černou věží a Špalíčkem tvoří symbol města. Kostel sv. Mikauláše v Jincích, Barokní farní kostel v Dobřanech a řada dalších moravských a českých míst ukazují, jak široce se kult svatého Mikuláše ujímal napříč staletími.
V průběhu času se Mikuláš v různých částech českých zemí proměňoval: od strachu a výprasků v Mikuláškách po slavnostní mikulášské trhy, na nichž se prodávalo pečivo, perníky, marcipán a drobné hračky; perníkáři předváděli krásně zdobené figurky Mikuláše, čerta a anděla a lidé si užívali i samotného průvodu a nadílky. Scéna doprovodu bývala bohatá a dramatická, s oltáři, anděly a čerty, kteří zkoušeli hodné děti z modliteb a chování. Dlouho potom si děti pamatují na bílou smrt s kosou a hrozné čerty, a modlitby Otčenáš byly součástí jejich vyšetřování a odměňování.
V současné době se Mikuláš slaví v rámci tradičních i moderních akcí: mnohé z nich začínají 5. prosince večer a pokračují o víkendech před a po svátku. Když vyjíždějí Mikuláš a jeho průvod, snaží se rodiče o přiměřenou dávku strachu a zároveň radosti z dárků pro hodné děti. V některých regionech se Mikuláš objeví v doprovodu anděla a čerta, v others plesají tradiční trhy a akce pro rodiny. Mikulášova nadílka představuje spojení dobrodružství, kultury a historie, které propojuje generace a vytváří specifickou atmosféru času před Vánocemi.
Na závěr: poznání české a moravské krajiny prostřednictvím Mikulášových kostelů, zvyklostí a legend nabízí bohatý vhled do kulturního dědictví i turistických cest. Procházet krajinu znamená poznávat místa, kde spí udatní rytíři a kde čert vyoral velkou brázdu; vydejte se na výlety na hrady a zámky, ochutnejte tradiční pamlsky a prožijte mikulášskou atmosféru spolu s místními lidmi.
Ukázky vybraných míst a dovedností: z nočního Moravského kraje po gotické a barokní památky v Čechách, od královských měst po vesnické kostely, od starých městských domů až po tajemná místa s pověstmi. Stavby sv. Mikuláše a sousedících chrámů vyprávějí o dlouhé historii a spojení s místní kulturou a zvykovým životem. Svátek 5. prosince a 6. prosince je pro mnoho míst spojen s nadílkou pro hodné děti, s průvody a s rodinnými oslavami, které propojují historii a současnost.