Orientace křesťanských kostelů: architektura, liturgie a kalendářní souvislosti

Obecná dispozice bohoslužebné budovy má být taková, aby v sobě jistým způsobem nesla obraz shromáždění, umožňovala náležité uspořádání všech a také pomáhala každému účastníkovi liturgie správně vykonávat svůj úkol. Ačkoli má to vše vyjadřovat rozmístění podle hierarchie a různost úkolů, musí to vytvářet důvěrnou jednotu a sounáležitost, aby tak jasně vyzařovala jednota celého svatého lidu. Z architektury kostelů má vynikat jednota mezi prvky tvořícími součást presbytáře: oltář, kříž, svatostánek, ambon, sedes.

Je třeba mít na paměti, že cílem sakrální architektury je nabídnout církvi, která slaví tajemství víry, a zejména eucharistii, co nejvhodnější prostor pro odpovídající průběh liturgického konání. Podstata křesťanského chrámu se odvozuje od liturgického konání, k němuž patří shromažďování věřících (ecclesia), jež jsou živými kameny chrámu (srov. Výzdoba kostela má přispívat spíše k jeho vznešené jednoduchosti než k okázalosti.

Rubriky na jednotlivých místech mešní bohoslužby počítají s postavením kněze, jak tváří k lidu, tak "zády k lidu". Orientace kostelů zejména nanebevzetí Panny Marie a dvou hrobek.

Historické a archeoastronomické kontexty orientace

Věnováno památce pana JUDr. Vladimíra Dvořáka (*30. III. 1929, V 16. X. 1998) Úvod Tento příspěvek navazuje na tři předchozí ve Slánském obzoru: dvě pravěké kultovní astronomicky orientované stavby (1993-94), pohansky orientované rotundy (1995) a článek věnovaný mimo jiné pravěkému kalendáři Čech (1997).

Příspěvky byly obhájeny na konferencích Evropské společnosti pro astronomii v kultuře (ESAC). Kalendářně-astronomicky orientovaným stavbám od pravěku po středověk je věnováno pojednání v monografii o rondelech (1999) a návod jak postupovat při archeoastronomickém výzkumu je v ročence Pravěk (1998). Archeologii mohou pěstovat jen odborníci ale archeoastronomicky může bádat každý. Neobejde se však bez základních výpočtů, Hvězdářské ročenky a určení orientace podle Slunce buď na obzoru nebo nad obzorem při zákrytu Slunce ve směru stavby či kolmém.

V prvém případě se použije jednoduchý vztah pro azimut A středu slunečního kotouče půl stupně nad ideálním obzorem když jeho výška = refrakci. Pro deklinaci Slunce D a zeměpisnou šířku B je cos A = sin D / cos B. Pro první paprsek na ideálním obzoru je A o 1,2° menší1).

Orientace kultovních a církevních památek H. Niesen (1906) věnoval třísvazkové dílo ORIENTATION chrámům řeckým, římským a křesťanským. Následoval jej M. Lockyer (1908) a další. Naši kunsthistorici věnovali pramalou pozornost orientaci památek, někdy se omezí na zjištění, že kostel je orientován - východován kněžištěm k zeměpisnému východu.

Kult letního a zimního slunovratu je starší než kult rovnodenností podle nichž byly načasovány i lunární kalendáře. Orientace chrámů a hrobek naznačuje jakým způsobem a s jakou přesností byl načasován kalendář a určovány světové strany.

Velechrám na Athénské Akropoli zasvěcený panenské bohyni Athéné je orientován k Slunci v den jeho vstupu do znamení - tehdy do souhvězdí Panny, i když Řekové používali pohyblivý lunární kalendář, takže panathénaie se konaly v různou dobu (VII.-VIII.), v měsíci velké oběti hekatombaion (ESAC,1994).

I jinde se prastaré výroční slavnosti konají, dosud v Indii, při srpnovém úplňku. V křesťanské Evropě byl kult panenské bohyně překryt nanebevzetím Panny Marie (PM). U Partheonu zasvitlo vycházející Slunce na panenskou bohyni Athéné. U kostelů PM stejně orientovaných je vchod vždy na opačné straně. Slunce vstupuje do souhvězdí Panny vlivem precese2) nyní až koncem září, což astrologům nevadí.

Z úcty ke starým hvězdářům vstupy do souhvězdí nahradily vstupy do znamení zvěrokruhu. Nejstarší sluneční kalendář a svatyně Slunce Sumérsko-babylonský zvěrokruh je vlastně sluneční kalendář známý z klínopisných tabulek z doby Gilgameše, který vznikl před více jak čtyřmi tisíci lety (W. Papke, 1996).

Rozdělení roku dvanácti souhvězdími bylo dokonalejší než u našeho současného, gregoriánského kalendáře, i když slunovraty a rovnodennosti dělily rok na čtvrtiny. Až objev gnómonu umožnil zjistit, že mezi jarní a podzimní rovnodenností není půl roku, ale 186 dnů.

Proto staroperský kalendář měl 6 letních měsíců po 31 dnech : 6x31=1863). Objev kalendářních rondelů v Evropě, kruhovitých svatyní Slunce z 5. tisíciletí, naznačuje však mnohem starší sluneční kalendář a znalost jak letního slunovratu (Byseň), tak rovnodenností, ale určených tehdy nikoliv gnómonem, ale podle návratu Slunce na totéž místo obzoru po půl roku.

Takovou rovnodennost jsem nazval "neolitickou". Předpokládá znalost 365 dnů v roce, u rondelu mezi Těšeticemi a Kyjovicemi (okr. Znojmo) podle návratů Slunce nad Děvín, a s dalekým výhledem jen východním směrem. Vedle slunovratů a rovnodenností byly od dob Gilgameše důležitými kalendářními dny, hlavně pro zemědělce, vstupy Slunce do souhvězdí Býka a Panny při téže deklinaci Slunce (11,47°), kdy Slunce vychází a zapadá na tomtéž místě obzoru. Den vstupu do souhvězdí Býka byl 31 dní po jarní rovnodennosti a do souhvězdí Panny 31 před (!) podzimní rovnodenností určené gnómonem a nebo ve středověku jako 15. den v měsíci juliánského kalendáře.

Roku 325 byla jarní rovnodennost 21. III. ale pak se vinou nepochopení návrhu alexandrijských učenců a mylným řazením přestupných let církví kalendář opozdil každých 128 let o jeden den. I Kosmas kladl vstupy Slunce do znamení k 15. dni v měsíci, jako by věděl, že v jeho době byl kalendář opožděn o 6 dnů - jarní rovnodennost byla skutečně 15. III. : 15 + 6 = 21. Reforma juliánského kalendáře Dominikán Ignazio Danti, člen komise pro reformu kalendáře, zjistil roku 1575 podle přímé stopy sluníčka na podlaze chrámu Santa Maria Novella ve Florencii, že kalendář je opožděn o deset dnů (9,76) a proto bylo při reformě kalendáře vyhlášené papežem Řehořem XIII. roku 1582, vynecháno 10 dnů.

V Čechách byla reforma zavedena roku 1584 v době Rudolfa II., Tycho Brahe a J. Keplera. Kostely založené krátce před reformou a orientované k Slunci 21. III., nejsou odkloněny přesně k zeměpisnému východu, ale 6°od východu k severovýchodu, k Slunci při takové deklinaci jakou má 10 dnů po jarní rovnodenností: +4°.

Způsob určení rovnodennosti podle přímé stopy buď stínu vrcholu gnómonu nebo obrazu sluníčka v temném chrámu byl znám v době antiky i Keltům. Naznačuje to orientace jejich svatyní a kalendář se 186 dny mezi 30. IV. - beltine a 2. XI. - samain - začátek roku Keltů, 40. noc po jarní a 40. po podzimní rovnodennosti. Samain připomíná kult Isis a Osiris.

Bazilika sv. Víta, sv. Jiří a rotundy sv. Jiří Vídeňský astronom C. Köberl zjistil použitím přesných kompasů a korekcí, že Spytihněvova bazilika sv. Víta je orientována k Slunci v den sv. Víta a bazilika sv. Jiří k Slunci v den sv. Jiří. Svatý Vít překrýval kult letního slunovratu. V den sv. Víta 15. VI. 1060 byla deklinace Slunce taková, jaká je nyní 21. VI. v den letního slunovratu, neboť kalendář byl tehdy opožděn skoro o 6 dní (5,74).

Deklinace Slunce o letním slunovratu byla roku 1060 o 7,3´ vyšší než v současné době a pro zeměpisnou šířku sv. Víta 50°5,5´; je azimut východu Slunce půl stupně nad obzorem 51,5°. Köberl zjistil 51,8° u sv. Víta a 65,7° u sv. Jiří. Naproti tomu kunsthistorik J. Jedlička byl přesvědčen, že bazilika sv. Jiří je "konstruována" k Slunci v den letního slunovratu. Absolvent pražské Akademie výtvarných umění působící po roce 1968 ve Švýcarsku, po dva roky, vždy o letním slunovratu fotografoval a filmoval interiér a exteriér baziliky i s plošiny vysoké 27 m, a pak uspořádal výstavu v Tereziánském křídle Hradu (1997). Rozporná tvrzení mne přiměla k přesnému určení orientace (s pověřením Kanceláře presidenta) podle Slunce svítícího dovnitř, kolmo na osu baziliky sv. Jiří.

Zřejmě byla orientována 24. IV. 920 k Slunci a to k prvému paprsku (hornímu okraji slunečního kotouče) tehdy 68,5° od severu. Naproti tomu rotunda sv. Jiří v Lukově není orientována k Slunci nad rotundou sv. Jiří na Řípu tehdy v den sv. Jiří, ale v den vstupu Slunce do znamení Býka zřejmě určeném jako 31. den po jarní rovnodennosti gnómonem. Že to není náhoda dokazuje rotunda sv. Václava v Libouni orientovaná v tutéž dobu (při téže deklinaci Slunce) k Slunci nad Blaníkem, což jsem vypočítal a pak doložili snímky astronomové ve Vlašimi.

Kult pohanských panenských bohyní a nanebevzetí Panny Marie Před čtyřmi tisíci lety v době Gilgameše vstupovalo Slunce v druhé půli našeho srpna do souhvězdí Panny s nejjasnější hvězdou Spica. Na nejstarším dochovaném řeckém globu hvězdné oblohy na bedrech Atlanty zobrazujícího souhvězdí pojmenovaná Chaldejci v Sumeru dokazuje poloha jarního bodu jeho vznik asi 300 let př.n.l.

Vlivem precese se jarní bod mezi hvězdami posouvá. Podle W. Papkeho (1996) znali tento posun již v době Gilgameše. Dosud je objev precese připisován Hipparchovi, který jej zaznamenal právě u kalendářní hvězdy Spica. Panna s klasem je na zmíněném globu i na všech zvěrokruzích, od sumerského přes alexandrijský i na arabském: tu sedící na zkřížených nohou a v každé ruce třímá veliký klas.

Řekové uctívali panenskou Artemis, sestru boha Slunce. Nejslavnější chrám Artemis považovaný za div světa byl v Efesu. Římané Artemis ztotožnili s panenskou Dianou, ochránkyní žen, uctívanou v půli srpna. Její ctitelky v noci na 15. za zpěvu hymnů s pochodněmi putovaly k jejím chrámům, aby nad ránem prosily o její přízeň. Kult pohanských bohyní nahradilo nanebevzetí Panny Marie; původně bylo slaveno 18. ledna, ale rozhodnutím koncilu v Mohuči (813) přeloženo na 15. VIII. (Ottův slovník náboženství).

Nejstarší kostely Panny Marie v Čechách: Po pokřtění na Velké Moravě arcibiskupem Metodějem zakládá Bořivoj I. první kostely v Čechách. Nejprve rotundu sv. Klimenta na Levém Hradci, poté kostel Panny Marie na pražském hradišti na pohanské akropoli. Jeho základy objevil I. Borkovský a podle plánu A. Marhautové odhaduji, že byl tehdy orientován k Slunci v den nanebevzetí PM.

Druhý kostel PM na Budči (950?) byl orientován jako rotunda s apsídou odkloněnou o 70° od severu, později zbouranou a nahrazenou obdélným kněžištěm. Základy kostela PM jsou nyní vyznačeny plochými kameny položenými na maltu. Archeologové zjistili, že nejstarší hroby u kostela byly orientovány shodně, ale pozdější k zeměpisnému východu.

Nejkrásnější zachovalá románská rotunda v Holubicích zasvěcená narození Panny Marie umožnila velmi přesné určení orientace podle Slunce svítícího doprostřed rotundy prostředním okénkem apsídy. Apsída rotundy je odkloněna o 69,6° ± 0,1° od severu. Byla založena po roce 1200 a dokončena 1225. Roku 1221 byl juliánský kalendář opožděn o 7 dní, takže v den nanebevzetí v době založení byla deklinace Slunce taková, jaká je nyní 22. VIII.

Pro zeměpisnou šířku kostela 50° 12´ a deklinaci Slunce při vstupu Slunce do znamení Panny 11,47° je azimut 71,9° pro Slunce půl stupně nad obzorem a pro zvýšený zalesněný obzor Dubí 73° což potvrzuje, že původní kostel stál kolmo na nynější, pro který vycházelo Slunce 2° vpravo od kostela sv. Jana Křtitele. Poutní kostel sv. Jana Křtitele patřil zaniklé vsi Újezdec a byl založen dříve než kostel kladenský.

Dle buzoly je kostel odkloněn o 55°, což by naznačovalo, že je orientovaný k Slunci v den patrona 6. VIII. Podle Slunce je odkloněn o 69,6°, jako rotunda na Budči, ve/Vrapicích a Holubicích. Tento velký rozdíl způsobuje magnetické podloží.

Poutní kostel nanebevzetí PM v Tuřanech podle R. Kollera byl snad založen na místě pohanského kultu. Stojí na skalnatém návrší, které skýtalo široký a daleký výhled. Podle místní pověsti byl původní kostel tam, kde je nyní boží muka, ale lidé stále chodili obětovat na návrší. Tuřany připomínají praslovanské túrice. Kostel je vzdálen jen jeden kilometr od byseňského rondelu, veliké svatyně Slunce z 5. tisíciletí orientované tehdy k Slunci na úpatí Řípu o letním slunovratu. Rondel zanikl na počátku doby bronzové.

Podle buzoly není však kostel orientován k Slunci o letním slunovratu, jako byl rondel; kostel je odkloněn podle buzoly o 70° jako rotundy, ale podle Slunce o 80°! To dokazuje silný vliv magnetického podloží a naznačuje, že kostel byl orientován k východu v době, kdy byla místní magnetická deklinace asi -10°.

Kostel nanebevzetí v Družci a chrám ve Zlonicích: Podle A. Podlahy k nejznámějším barokním chrámovým stavbám v Čechách patří chrám nanebevzetí PM ve Zlonicích, vystavěný r. 1738, na místě středověkého kostela (1359) vedle legendárního královského hrádku Štáf (856?). Chrámová loď dlouhá přes 30 m s kněžištěm mezi věžemi je nad potokem na údolní terase. Odklonění lodi podle buzoly je 70°a podle Slunce 70,0°.

Chrám je zřejmě orientován jako původní kostelík k Slunci nad údolím v den nanebevzetí při tehdejším zpoždění kalendáře 8 dnů, tedy při takové deklinaci Slunce jakou má 23. VIII. (15+8). Naproti tomu poutní kostel v Družci byl zřejmě orientován podle kompasu. Je z první poloviny 14. století a na konci 17. byl prodloužen a přestavěn (E. Poche, 1977).

Současný program Noci kostelů a orientační poznámky

Noc kostelů je každoročně pořádaná celorepubliková akce, kdy jsou ve večerních hodinách veřejnosti zpřístupněny kostely křesťanských církví. Letos se vysokomýtské kostely otevřou v pátek 7. června. Srdečně vás zveme k návštěvě.

Společná hra „Putování za sedmi křesťanskými ctnostmi“ vede po stopách sedmi křesťanských ctností, které byly a jsou nepostradatelnou pomocí na životní pouti člověka, pomáhají mu v orientaci a chrání to, co je v jeho životě nejcennější. Hra bude spojovat všechny kostely a modlitebny Vysokého Mýta. Průkazku s úkoly a mapkou si lze vyzvednout v jakémkoliv kostele či sboru, kde bude třeba vyřešit úkoly.

Noc kostelů je propojena jednotným vizuálním stylem a termínem v České republice, Slovenské republice i Rakousku. Biskupství je koordinátorem Noci kostelů.

Orientace kostela byla změřena na 6 bodů (A-F) pomocí kompasu a byla určena s přesností 1°. Výsledek je uveden jako odchylka stěny od severního směru.

Další měření probíhala i 2 body (A-B) pomocí stínu vrženého v pravé poledne s přesností 0,01°. Výsledek ukazuje drobný rozpor mezi oběma metodami, což připouští určité měřící nepřesnosti.

V závěru je zřejmé, že orientace křesťanských kostelů byla historicky významná pro liturgii, kalendář a čistotu symboliky, a že moderní měření potvrzují proměnlivost v důsledku lokálních podmínek a technik.

tags: #orientace #krestanskych #kostelu