Rozmístění svícnů na oltáři během mše svaté vychází z Všeobecných pokynů k Římskému misálu (IGMR). Podle článku 117 se na oltáři má být alespoň dvě svíce, ale může se užívat i čtyř, šesti, a při mši diecézního biskupa sedmi svícnů s rozžatými svícemi. Dále má být na oltáři nebo blízko něho kříž s podobou ukřižovaného Krista. Svíce a kříž se mohou přinášet při vstupním průvodu. Na oltář se může položit evangeliář odlišný od knihy s ostatními čteními, pokud se nenese také při vstupním průvodu.
Podle uvedeného textu tedy šlo v obou zmiňovaných případech o mši svatou, kterou celebroval diecézní biskup (v jednom případě římský). Jedná se tedy o obecně platná pravidla sloužící k důstojnému vzhledu liturgie a k její vizuální symbolice. Sedm svícnů bývá spojeno jednak s plností Ducha Svatého a jednak s plností svěcenství biskupa, ale výklad může být různý podle kontextu a liturgické praxe.
Symbolika sedmi svící a významy podle liturgických norem
Podle liturgických pravidel je důležité, aby celá výzdoba oltáře působila úměrně a neodvedla pozornost od samotného průběhu proměnění. Působení sedmi svícnů tedy nemusí nutně znamenat jen jedno konkrétní hledisko, ale může odrážet plnost dárů Ducha Svatého, plnost kněžství, či jiné důležité aspekty eucharistického slavení. Důležité je, že výzdoba měla být „ladně uspořádána“ a nepřekážet věřícím ve snadném pohledu na to, co se na oltáři koná.
V kontextu adventní a postní doby pokyny vyžadují umírněnost ve výzdobě oltáře. Advent by měl být bez přehnané květinové výzdoby a v době postní se květinová výzdoba omezuje na výjimky (4. neděle postní, slavnosti a svátky). Tyto směrnice ukazují, že samotná liturgie je nadřazena ozdobám a že konkrétní počet svící není náhodou, ale součástí liturgické modulace podle doby a slavnostní povahy mše.
Praktické souvislosti: jak se chrání význam slavení a prospěch věřících
Podle IGMR se s výzdobou oltáře má postupovat s rozvahou a „umírněností“. Svícny pro jednotlivé liturgické úkony se mohou umístit na oltáři nebo kolem něho, a to s ohledem na stavbu oltáře a presbytáře. Celek má umožnit věřícím jasný pohled na to, co se na oltáři koná. Na oltáři nebo blízko něho má být kříž s Ukřižovaným, viditelný pro shromážděný lid.
Chystání liturgického prostoru vyžaduje, aby se kázání a obřady konaly bez rušivých prvků. Svícny tedy nejsou jen dekorací, ale pomáhají vyjádřit slavnostnost a úctu k Božímu tajemství, a jejich počet či uspořádání se řídí doporučeními misálu a direktáře liturgického roku.
Adventní věnec a jeho souvislost s liturgickým koloritem
Adventní věnec, který se používá v období příprav na Vánoce, má svou vlastní symboliku a barevné řešení. Tradiční je zelený základ věnce ze jehličnanů a čtyři (nebo pět) svící, často s čtyřmi fialovými či červenými a jednou bílou v centru, nebo varianty s modrou či růžovou. Čtyři svíčky symbolizují čtyři týdny před Vánocemi, bílá svíčka v centru bývá Kristova svíčka a symbolizuje narození Krista. Adventní věnec vyjadřuje cyklickou věčnost Boží a světlo Krista ve světelném čase adventu.
V katolické tradici je adventní liturgická barva nejčastěji fialová, která vyjadřuje pokání a čekání na Pána. Na rozdíl od toho v některých protestantských tradicích bývá věnec se čtyřmi svíčkami červenými a zlatými, a někdy i modrými pro symboliku královské hodnosti. Adventní věnec zůstává důležitým symbolem místa a času přípravy na Vánoc a jeho světlo má připomínat Krista jako světlo světa.
tags: #jakou #liturgickou #svici