Otevřený dopis francouzského filosofa Abdennoura Bidara muslimskému světu, napsaný v říjnu 2014 a zaktualizovaný a zpopularizovaný po lednových útocích v Paříži, prošel v českých médiích téměř bez povšimnutí. Původní text autor poté podstatně rozšířil a vydal v dubnu tohoto roku v knižní podobě. Toto knižní vydání Bidarovu argumentaci prohlubuje a rozšiřuje, zejména o podobně ostrou kritiku Západu, jakou původně adresoval islámu.
Následuje shrnutí hlavních produkovaných myšlenek a jejich kontext, včetně historického vývoje islámu, úlohy Církví a náboženského dialogu v České republice a vztahů mezi muslimskou komunitou a zbytkem společnosti. Autorův cílený apel směřuje na sebereflexi, odpovědnost a hledání společného jazyka mezi Západem a islámem, s důrazem na univerzální princip bratrství a možnosti dialogu mezi náboženstvími.
Bidarův kritický odstup a výzva k sebereflexi muslimského světa
Vidím tě ve stavu úpadku a utrpení, který mě naplňuje nekonečným smutkem, ale který zároveň činí ještě ostřejším můj soud filosofa. Co nyní říkáš tváří v tvář té ohyzdné obludě? Co stále opakuješ? Křičíš: „To nejsem já!“, „To není islám!“ Odmítáš, že by zločiny tohoto monstra byly spáchány ve tvém jménu. Rozhořčuješ se tváří v tvář monstru, bouříš se proti tomu, že ti krade tvou identitu, a máš na to plné právo. Ale to všechno je zcela nedostatečné! Uchyluješ se totiž k sebeobranné reakci, aniž bys také a především uvážil svou povinnost sebekritiky.
„Přestaňte nás už, obyvatelé Západu a všichni nepřátelé islámu, spojovat s tímto monstrem!“ Sekulární společnost si nedovede představit náboženství jako zdroj dynamiky lidské civilizace. Slyším tento výkřik odporu, který se v tobě zvedá, můj drahý muslimský světe, a rozumím mu. V každé ze svých knih tady na Západě se biji za to, aby tato moudrost islámu nebyla zapomínána a znevažována. Ale ze svého odstupu vidím ještě jinou věc, kterou ty nevidíš nebo nechceš vidět. A to ve mně vyvolává otázku. Onu zásadní otázku: Proč tento netvor ukradl tvou tvář? Proč si vybral právě tvou tvář? Proč na sebe nasadil masku islámu, a ne nějakou jinou?
Ve skutečnosti totiž se za obrazem netvora jménem Islámský stát skrývá obrovský problém, a zdá se, že se mu nedokážeš postavit čelem. Ten problém se týká kořenů zla. Z čeho vycházejí zločiny takřečeného Islámského státu? Řeknu ti to, příteli. A nebude se ti to vůbec líbit, je to však můj úkol filosofa. Dokonce i západní intelektuálové, když jim to říkám, to přijímají jen s obtížemi. Většina z nich totiž již zcela zapomněla na to, jak obrovskou moc má náboženství - v dobrém i ve zlém, pro život i pro smrt - a říkají mi: „Ne, problém muslimského světa není islám, nemůže za to náboženství, ale politické, historické, ekonomické důvody…“
Historie islámu a jeho vliv na současnou civilizaci
Islám je monoteistické náboženství a poddanost člověka jedinému Bohu je jeho základem i cílem. Kromě víry v jediného Boha předpisuje islám muslimům také víru v předchozí proroky, zjevené knihy, anděly a džinny. Korán má mezi zjevenými texty jedinečné postavení; je posledním a dokonalým zjevením a obsahuje basmaly na začátku každé súry. V medínských súrách převažují řešení praktických otázek života muslimů a jejich společenství. Jádrem souboru povinností muslimů vůči Bohu je pět pilířů islámu: vyznání víry, modlitba, almužna, půst a pouť do Mekky.
Především vyznání víry: „Vyznávám, že není božstva kromě Boha a Muhammad je poslem božím.“ Modlitba: pět denně se zvláštními podmínkami čistoty a v pátek společná modlitba v mešitě. Almužna: povinnost pro majetné, sčítající se na 2,5 %. Půst během ramadánu a poutní pouť do Mekky. Kromě svátků, které s těmito událostmi souvisejí, připomínají se i narození proroků a další klíčové okamžiky.
Společenství muslimů se během historie bohatě diferencovalo. Jedna osa je ortodoxie, druhá otevřenost k vnitřnímu prožívání Boží existence, včetně súfismu, který tvoří různorodá bratrstva a řády. Sufismus může integrovat prvky jiných kultur a náboženství a bývá zdrojem lidové zbožnosti, i když to někdy vede k porušení zásady jednoty Boha. Vznikají také rozdělení mezi ší'itou a sunnitou a schizmatické skupiny.
České prostředí: historie muslimské obce a současný stav
V českých zemích se dialog mezi zástupci různých náboženství odehrává již od 90. let. Ústředí muslimských obcí (UMO) vzniklo jako formální zastřešující organizace muslimů a bylo registrováno v roce 2004, s postupnými pokusy o získání zvláštních práv. Islám byl uzákoněn již v roce 1912 říšským zákonem, a Muslimská obec pro Československo vznikla v roce 1934 a byla uznána MŠANO. Po druhé světové válce došlo k politickým změnám a registrace CNS byla ovlivněna novými zákony a vládní politikou. V kontextu normalizace byl obnovován pokus o legalizaci islámu a muslimských obcí, avšak s rozdílnými výsledky, včetně období, kdy některé kroky nebyly úspěšné.
V současnosti existují různá muslimská centra s modlitebnami nebo mešitami v Brně, Praze a Teplicích, a jejich uživatelé často zahrnují i cizince. Ústředí muslimských obcí je nadřazenou organizací, která spojuje místní obce a tvoří reprezentaci. Zároveň existují i regionální a menší organizace (např. ší’ité či turečtí muslimové), a některé modlitby se konají mimo oficiální rámec UMО. Legislativa týkající se registrace CNS a zvláštních práv je historicky komplexní a odráží šíři politických změn v regionu.
Mezináboženský dialog a významný kontext pro ČR
Dialog mezi zástupci různých náboženství probíhá v ČR nepřetržitě od první poloviny 90. let. Ústředí muslimských obcí se zapojuje do mezináboženských debat a dialogů, často pod záštitou České křesťanské akademie. Zástupci muslimů se účastní setkání s představiteli dalších náboženství a moderují diskusní panely na vybraná témata. Dialogy mohou nabývat různých forem - od formálních konferencí po neformální setkání a poznámky v časopisech, jako je Hlas MNO.
Otevřené dopisy a veřejné výzvy od prominentních intelektuálů či duchovních k muslimskému světu a k veřejnosti v ČR ukazují na širokou aktivitu v prostoru náboženského dialogu. Příklady zahrnují výzvy k respektu k náboženské svobodě, snahu o rozvíjení bratrství mezi lidmi a apel na vyjasnění postoje k násilí a extremismu v souvislosti s mezinárodními událostmi. Zvláštní význam má výzva Tomáše Halíka, který prostřednictvím otevřeného dopisu vyzval muslimy k angažovanosti pro propuštění Meriam Ishagové a k interpretaci islámského práva v duchu svobody víry.
Klíčové myšlenky pro čtenáře
- Bidar nabádá muslimský svět k sebereflexi a k odpovědnosti za obrazy islámu vyvolané extrémistickými činy.
- Jeho hlavní argument směřuje k propojení duchovního života s univerzálním bratrstvím a k připomínce, že lidé tvoří civilizaci skrze respekt a dialog mezi náboženstvími.
- V českém kontextu dochází k dlouhé historii registrací CNS, k napätí mezi různými komunitami a k širokému spektru náboženského dialogu a spolupráce.
- Otevřené dopisy a veřejné výzvy ukazují, že náboženská komunita v ČR hraje aktivní roli v debatách o svobodě víry, lidských právech a mezináboženském porozumění.
V kontextu současnosti je důležité chápat, že budování míru a spravedlnosti vyžaduje sdílené úsilí napříč náboženstvími. Budoucnost nutně vyžaduje nejen řešení ekonomických krizí, ale také řešení duchovní krize, která zasahuje celé lidstvo. Společně hledaná cesta zahrnuje respekt k náboženské svobodě, odmítnutí donucování a podporu lidské důstojnosti napříč kulturami a vírami.
tags: #otevreny #dopis #muslimske #obce #krestanskym