Pane Ježíši, spolu s Tebou jdeme tuto křížovou cestu sjednoceni s Pannou Marií, Tvou bolestnou Matkou.
Tvá slova Pane, jsou duch a jsou život.
1. „Pilát se ho zeptal: ‚Ty jsi tedy přece král?‘ Ježíš odpověděl: ‚Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.‘“ (Jan 18, 37)
Pane Ježíši, Ty jsi cesta, pravda a život.
Za tuto pravdu, kterou jsi hlásal a žil, jsi byl odsouzen k smrti.
Pomoz nám žít v pravdě před Tebou, sebou samým i před našimi bližními.
2. Pane Ježíši, tak často jsme už slyšeli tato Tvá slova, a jak nejsme schopní je žít.
3. Pane Ježíši, Ty znáš naše srdce, Ty znáš naše smýšlení.
4. „Když ho rodiče uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: ‚Dítě, proč jsi nám to udělal? Pane Ježíši, také v našem životě na naší životní cestě jsou situace a otázky, na které neznáme odpověď nebo nemáme řešení.
5. Pane Ježíši, chceme napodobovat Tvé milosrdné srdce, a pomáhat našim bližním, když vidíme, že padají pod tíhou kříže.
6. Pane Ježíši, prosíme Tě v této nelehké době, abychom Tě vyznávali skrze nezištné skutky lásky, a když je to potřeba, i našimi slovy.
7. „Ježíš se vzpřímil a řekl jí: ‚Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?‘ Odpověděla: ‚Nikdo, Pane.‘ Ježíš řekl: ‚Ani já tě neodsuzuji. Naše opakované pády a hříchy, nám berou radost a odvahu znovu vstát. Prosíme Tě, Pane Ježíši, abychom si navzájem darovali důvěru a odpuštění ve vztazích, v manželství, v našich rodinách.
8. Pane Ježíši, tak jako svatý Petr, i tyto plačící ženy v Tobě poznaly svého Boha a Mesiáše, chtěly být pro Tebe útěchou, chtěly Ti projevit svou lásku.
9. „Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.
Pane Ježíši, tento pád byl tak bolestný, že už jsi neměl žádnou sílu, ale láska k Tvému Otci a k nám, Ti dala sílu znovu vstát.
10. „Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Pane Ježíši, Ty sis nechal vzít všechno, protože já se neumím zříct svého já, své vůle, svých plánů. To, co jsi učil, jsi skutečně i žil. Posilni naši víru.
11. „U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi nám daroval to nejvzácnější, co jsi na tomto světě měl, svou Matku.
12. Pane Ježíši, chceme se postavit pod Tvůj kříž k Tvé Matce a všechno Ti odevzdat.
13. Pane Ježíši, Ty jsi promlouval i po své smrti. Tvá láska obrátila setníka a obrátila i nás.
14. Pane Ježíši, spolu s Josefem z Arimatie a zbožnými ženami chceme Ti i my přinést voňavé oleje našich obětí, modliteb a dobrých skutků jako zadostiučinění za duše duchovně mrtvé.
Zmrtvýchvstalý Ježíši, děkujeme Ti za Tvá slova lásky:„Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mě. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.
Mnoho křesťanů si velmi oblíbilo velmi jednoduchou a „mechanickou“ tzv. Ježíšovu modlitbu.
V čem spočívá její výrazná obliba a působivost? Slova modlitby vycházejí z biblického příběhu, kdy slepec Bartimaos volá na kolemjdoucího Ježíše a prosí o smilování: "Jakmile slepý žebrák Bartimaos uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: ´Ježíši, smiluj se nade mnou!´
Navrať se do sebe samého a objev Toho, kdo v tobě nikdy nepřestává hovořit.
Jak ale účelně začít a vytrvat? Jednou z možností, jak se vydat na cestu k setkávání s Bohem ve vlastním nitru, je osvědčený a velmi jednoduchý způsob tzv.
Žádný skutečný vztah mezi dvěma osobami nemůže existovat bez vzájemné svobody a spontaneity a o modlitbě to platí obzvláště.
Těm, kdo se chtějí modlit, nemohou být ukládána žádná neměnná pravidla a stejně tak neexistuje žádný mechanický postup, tělesný ani duševní, který by mohl Boha přinutit, aby projevil svou přítomnost.
Mnoho křesťanů si ale velmi oblíbilo velmi jednoduchou a „mechanickou“ tzv. Ježíšovu modlitbu.
V zásadě sestává ze slov: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“.
Tato forma však není striktně určena jako neměnná. Jediným nezbytným a neměnným prvkem je samotné jméno „Ježíš“.
Slovo Ježíš pochází z hebrejského jména Jehošua = „Bůh je záchrana“ - „Bůh zachraňuje“.
Slova modlitby vycházejí z biblického příběhu, kdy slepec Bartimaos volá na kolemjdoucího Ježíše a prosí o smilování: "Jakmile slepý žebrák Bartimaos uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: ´Ježíši, smiluj se nade mnou!´
Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. Ježíšova modlitba, jež se častým opakováním stává takřka návykem a podvědomou činností, nám pomáhá, abychom stáli v Boží přítomnosti všude tam, kde se právě nacházíme…
Takto jednoduše je možné se modlit jednou či vícekrát v nejrůznějších okamžicích, které by jinak vyšly naprázdno: při zaběhlých úkonech, jako je oblékání, mytí, zašívání ponožek či rytí na zahrádce, když někam jdeme nebo jedeme, když čekáme ve frontě na autobus či v dopravní zácpě, ve chvílích ticha před nějakým obzvláště bolestným či nesnadným rozhovorem, nebo když nemůžeme spát či naopak předtím, než se ráno úplně probereme.
Značná hodnota Ježíšovy modlitby spočívá totiž mimo jiné i v tom, že pro její jednoduchost se ji můžeme modlit při snížené pozornosti, kdy jsou nějaké složitější modlitební formy neproveditelné.
Jak již bylo řečeno, Ježíšova modlitba nám pomáhá, abychom stáli v Boží přítomnosti všude tam, kde se právě nacházíme - nejen v chrámu či o samotě, ale také v kuchyni, továrně či kanceláři.
Vzývání Jména je tedy modlitbou pro všechny příležitosti.
Může ji používat kdokoli, kdekoli a kdykoli.
Je vhodná jak pro „začátečníka“, tak i pro pokročilejšího, přednášet ji lze při společné modlitbě i o samotě, je vhodná do pouště stejně jako do města, do klidného prostředí i tam, kde nás obklopuje nejvyšší možný hluk a neklid.
Když se obracíme k Ježíši, neodvracíme se tím od dalších lidí. Všichni ti, které milujeme, jsou už obsaženi i v Ježíšově srdci a on je miluje nekonečně víc než my sami.
Ježíšova modlitba způsobuje, že zář a síla Ježíšova Proměnění může proniknout do všech zákoutí našeho života.
Na autora knihy Upřímná vyprávění poutníka mělo neustálé opakování dvojí účinek.
Především proměňovalo jeho vztah k hmotnému stvoření okolo něj a umožňovalo mu, aby vše viděl průzračně, takže se mu všechny věci staly znamením Boží přítomnosti.
Když jsem se při tom začal modlit srdcem, vše, co mě obklopovalo, mi připadalo okouzlující: stromy, tráva, ptáci, země, vzduch, světlo, vše jako by mi říkalo, že existuje pro člověka, dosvědčuje Boží lásku k člověku. A vše se modlí, opěvuje Boží slávu.
Pochopil jsem z toho, čemu se v říká „poznání řeči stvoření“, a objevil jsem způsob, kterým je možné rozmlouvat s Božími tvory...
Dále pak Ježíšova modlitba proměňovala poutníkův vztah nejen k hmotnému tvorstvu, ale též k ostatním lidem: ... a když jsem putoval po různých místech, nechodil jsem už tak jako dříve, v bídě.
Vzývání jména Ježíše Krista mě na cestě obveselovalo a všichni lidé byli ke mně lepší, zdálo se, jako by mě milovali...
Vzývání Jména je spíše radostnou než kající modlitbou, svět se jí nepopírá, ale oslavuje.
Ti, kdo si osvojili cestu vzývání Jména, zjistili, že tato modlitba není vůbec pochmurná, ale stala se pro ně naopak zdrojem osvobození a uzdravení.
Vytrvalostí v Ježíšově modlitbě dosahuje rozum stavu blaženosti a pokoje...
Čím více deště spadne na zemi, tím je půda měkčí.
Podobně čím více vzýváme Kristovo jméno, tím větší radost a jásot to přináší půdě našeho srdce...
Slunce vzcházející nad zemí vytváří denní světlo.
Když se obracíme k Ježíši, neodvracíme se tím od dalších lidí. Všichni ti, které milujeme, jsou už obsaženi i v Ježíšově srdci a on je miluje nekonečně víc než my sami.
