Atribut měsíce a atribut hada mají různé významy, podle toho kterého náboženství či filosofie se týkají. Ale i v samotném křesťanství mohou mít tyto symboly několik významů.
Had a jeho symbolika v křesťanském umění
Had: zejména ve středověkém umění tomuto obrazu triumfují moci zla. V křesťanské víře může zaujímat drakovo místo, zlo, ďábla, nebezpečí, lstivost ("Had byl nejlstivější ze všech polních živočichů." Gn 3,1), manon, smrt, hřích, pohanství, bludné učení, jed, smyslnost, podlost, pomluva, materialismus, ale i chytrost, prozíravost, opatrnost („Hle, já Vás posílám jako ovce mezi vlky!“).
Měsíc a jeho spojení s Pannou Marií
Měsíc: proměnlivost, čas ("Měsíc jsi udělal, aby měřil čas." Žl 103,19). Slunce a měsíc jsou pak připodobňovány k dvojí přirozenosti Krista či souvislosti mezi Novým a Starým zákonem.
Panna Maria Immaculata a měsíční atribut
1. Měsíc: je spojen s vyobrazením Panny Marie tzv. Panna Maria Immaculata, které čerpá z biblických slov "Velké znamení se ukázalo na nebi: žena sluncem oděná, pod nohama měsíc." Zj 12,I. Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie (= Immaculata conceptio Marie) bylo sice prohlášeno až 1854 papežem Piem IX. A protože španělský malíř Francesco Pachece v knize "Umění malby" (1649) doporučuje, aby Immaculata byla zobrazována s atributy apokaliptické ženy, a to ve věku 12-13 let, pak v souladu s těmito uvedenými příručkami Bartolemé Esteban Murilo vytvořil v letech 1660-70 ikonografický typ Panny Marie Neposkvrněného početí - Immaculaty. Tedy mladé Panny Marie s rozpuštěnými vlasy a srpečkem měsíce s hadem kterého Panna Maria zašlapuje.
V textu jsou uvedeni autoři a díla, která ilustrují vývoj ikonografie mariánských motivů, a rozvíjejí souvislost mezi Immaculatoi a obrazem Panny Marie Naděje. Na konci 14. století se v italském prostředí rozšiřuje motiv těhotné Panny Marie (Madonna del Parto) a postupně se vyvíjí k zobrazení Marie jako Matky milosrdenství a Ochranitelky, která chrání pod svým pláštěm. Tato cesta ukazuje, jak se Mariina postava stává prostřednicí mezi lidem a Bohem, a jak se odráží teologické diskuse o Mariině mateřství, Kristově lidství a jeho vtělení.
Historie a české kontexty
V českém prostředí najdeme významné příklady motivu Panny Marie v Naději. Pražský obraz Panny Marie Karlovské, vytvořený Janem Jiřím Heintschem (1697) podle italského vzoru, ukazuje Marii s lůnem, kolem něhož se shromáždilo svěcení a zázraky. Obraz je spojován s významnými konflikty uvnitř církevních kruhů a ukazuje, jak rozšíření kultu nebylo samozřejmé. Augustiniáni na Karlově usilovali o kult, který byl nakonec v klášterním prostředí zachován a přenesena do Kostela sv. Apolináře.
V kontextu českého výtvarného umění stojí za zmínku i sochy Panny Marie v Naději, například z Horní Police či z Květnova, které obsahují v místě lůna otevírací schránu; tento motiv posiluje poutní a kultovní charakter díla. Důležitá je i teologická reflexe Romana Guardiniho o dvou typech obrazů - kultový a zbožný - a jejich role ve víře a modlitbě. Motiv Panny Marie v Naději tak stojí na pomezí těchto charakteristik a vychází z dogmat a liturgie, které formují její ikonografickou podobu.
Konkrétní zobrazení a významy v české ikonografii
Ikonografický motiv Panny Marie v Naději se v českém umění objevuje zejména na konci 17. století a má své významné zastoupení v dílech, která byla šířena prostřednictvím klášterů a milostných obrazů. Pražská Panna Marie Karlovská a její doprovodné kompoziční prvky ukazují sílu a odvahu víry a spojení s místními poutními místy.
Když se podíváme na další příklady, jako socha Panny Marie z Horní Police či socha z Květnova, vidíme, jak se motiv vyvíjí ve směru k samotě a meditaci nad tajemstvím Vtělení a Boží Matky. Zobrazení Marie v Naději tak bývá spojováno s očekáváním narození Ježíše a s teologickým významem Matky jako prostřednice a ochrany lidu pod její pláštěm. Důležitá je i symbolika Ježíška v lůně, která vyjadřuje Kristovo vtělení a skutečnost, že Slovo se stalo tělem.
V kontextu ikonografie zůstává stále živý vztah mezi Marií jako Matkou a mezi zobrazením jejího těhotenství a naděje pro svět. Zvláštní pozornost se věnuje i samotnému vyobrazení Panny Marie Naděje jako symbolu pro budoucí matky a pro ženy usilující o zdárný porod, ale i pro muže a děti, kteří se s touto otázkou v různých kulturních kontextech setkávají. Tímto způsobem se motiv stává nejen náboženským obrazem, ale i kulturním a historickým fenoménem s hlubokými kořeny v evropském umění a religiozním životě.
Specifické dílo jako případová studie
Panna Marie s Ježíšem mezi Čtrnácti svatými pomocníky (tempera na dřevěné desce, 1510-1520, 55 × 154 cm) ilustruje, jak bohatě může ikonografie pracovat s motivy z prostředí středověku a renesance. Deska vypráví o spojení Marie s klíčovými světy světectví a ukazuje, jak se zobrazení Matky a dítěte propojuje s motivem Čtrnácti svatých pomocníků, kteří stojí po jejím boku. Téma má nejen estetickou, ale i náboženskou a duchovní funkci, která byla v průběhu času interpretována různě podle lokálních kontextů a církevních autorit.
V historickém kontextu může být dílo spojeno s jihoněmeckým vlivem a s okruhem Michaela Wohlgemutha; jeho námět a vizuální stránka svědčí o spojení s poutním místem Vierzehnheiligen v Horních Frankách. Obraz čerpá z poutních tradic a ukazuje, jak ikonografie Panny Marie Naděje funguje jako most mezi teologií a vizuálním uměním, které formuje víru a náboženský život lidu.
- Had symbolizuje zlo a nebezpečí, ale i prozíravost a opatrnost v různých kontextech.
- Měsíc ve spojení s Immaculatou vyjadřuje čistotu a zázrak početí bez poskvrny.
- Motiv Panny Marie v Naději rozvíjí Mariino mateřství, Kristovo vtělení a naději pro svět, často spojované s liturgií a oslavami narození.
- Pražská Panna Marie Karlovská ukazuje dialog mezi církevní autoritou a veřejností, stejně jako kontinuitu mariánských kultů.
- Symbióza mezi ikonografií a teologií se projevuje v dílech z Horní Police a Květnova, kde je břicho Marie unikátním místem pro uložení Ježíška.
