Poutní areál Malenisko se nachází zhruba jeden kilometr od obce Provodov na Zlínsku. I když je zdejší kostel zasvěcen Panně Marie Sněžné, začala se zde uctívat místní Panna Maria Provodovská. Poutní místo vzniklo na počátku 18. století. Legenda vypráví, že mlynářka Anna Vlaštovicová z Dolního provodovského mlýna trpěla těžkou oční chorobou. Od roku 1712 sem tak putovali lidé ze širokého okolí a mnozí prý byli rovněž uzdraveni.
Název Provodov pochází od prvních obyvatel osady pod starobylým hradem Světlovem, kteří provázeli pocestné a obchodníky přes hory zarostlé lesy plné zvěře i loupežníků. Poutní místo Malenisko se rozprostírá na kopci s nádherným výhledem na protější vrch a z něj lze dojít k dalšímu zdejšímu hradu Světlovu po modré turistické značce. Malenisko leží ve Vizovických vrších, na úbočí hřebene Brda asi 1 km jihovýchodně od Provodova a 7 km severně od Luhačovic.
Vedle kostela je zřízen novodobý oltář pro bohoslužby pod širým nebem. Na úpatí dalšího stoupání je kaplička z roku 1865 a pod ní studánka se „svatou vodou” (vlastní zázračný pramen je údajně pod oltářem kostela). Od kapličky vede strmá Křížová cesta na vrchol hřebene. Křížová cesta končí další kaplí.
Legenda vypráví, že mlynářka Anna Vlaštovicová z Dolního provodovského mlýna trpěla těžkou oční chorobou. Ve snu se jí zjevil stařec, ukázal jí místo se studánkou na okraji lesa a pravil: „Zde je voda, která bude na přímluvu Boží uzdravovat nemocné na těle i na duši“. Mlynářka si umyla oči vodou ze studánky a uzdravila se.
Od roku 1712 sem putovali lidé ze širokého okolí a mnozí prý byli rovněž uzdraveni. Dorota Jahodíková z Pašovic věnovala jako poděkování za uzdravení poutnímu místu obraz Matky Boží kojící (autor neznámý). Obraz je jedinečný zejména svým námětem, který je v zemích na sever od Alp zcela ojedinělý. Původně byl zavěšen u studánky. Dnes je umístěn v poutním kostele. Reprodukce tohoto obrazu je možno nalézt u mnoha studánek v okolních lesích.
Majitel luhačovického panství, hrabě Wolfgang Serenyi, nechal u studánky nejprve postavit dřevěnou kapličku. V roce 1735 byla nahrazena kaplí zděnou. Dnešní podoba kostela vznikla v roce 1750, kdy byla kaple rozšířena o chrámovou loď. Křížová cesta je v pořadí již třetí zdejší křížovou cestou, s kamennými reliéfy, pochází z let 1917-1918 a slouží jako vzpomínka na padlé vojáky a poutníky v 1. světové válce.
Každé zastavení nese věnování okolních obcí na památku jejich padlým farníkům. Na prvním zastavení je arcibiskupský erb, na posledním erb rodu Serenyiů. Před kostelem stojí kamenný misijní kříž s nápisem „Na paměť Fr. Slováka z Provodova, padlý v Ruském Polsku 8.7.1915, stár 36 let“. Po pravé straně silnice od Provodova ke kostelu Panny Marie Sněžné je novodobý hřbitov, zřízený roku 1958. Proti vstupu kaplička se sochou Panny Marie a poblíž hrob provodovských farářů.
Poutní kostel na Malenisku je součástí římskokatolické farnosti Provodov, kam náleží obce Březůvky, Provodov a osada Pradlisko. Historie farnosti Provodov sahá k počátku 18. století; Poutní místo Malenisko vzniklo na počátku 18. století, když se ve snu mlynářce Anně Vlaštovicové zjevilo místo s léčivým pramenem a po omývání vodou ze studánky se uzdravila.
Roku 1720 vážně onemocněl majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář P. Tobiáš Kotásek sdělil těžce nemocnému vzkaz mlynářky Vlaštovicové z Provodova, že ho Panna Maria uzdraví, ale chce, aby na Malenisku u pramene nechal postavit kapličku. Hrabě Serenyi slíbil, brzy se uzdravil a dal zde vystavět nejprve dřevěnou kapličku a později kapli zděnou.
Nová mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněžné 5. srpna 1735. Obřady svěcení vykonal uherskobrodský děkan P. Jan Trchalík. Kaplička se stala střediskem mnoha poutí z celého okolí. Poutníků přibývalo, a proto byla kaplička v roce 1750 přestavěna a rozšířena. V této podobě stojí dodnes jako malý poutní kostel v barokním slohu.
V interiéru kostela je dominantní obraz Panny Marie nad oltářem, který je jedinečný svým námětem v celé střední Evropě. Obraz kojící Panny Marie, jenž vznikl na počátku 18. století, má neznámého autora. Víte, že Svatostánek je zasazen do krásné přírody a po hřebeni lze pokračovat k přírodní památce Čertův kámen a ke zřícenině hradu Rýsov z poloviny 13. století.
Interiér kostela dále doplňují rokoková kazatelna z 60. let 18. století, vitráže s motivy svatého Josefa a svatého Jana Nepomuckého, křížová cesta od Emila Brendla (1947, 6 polodílná) a sochy svatého Antonína Paduánského, svatého Františka z Assisi, Anny s Pannou Marií a Terezie od Dítěte Ježíše. Zvon na věži kostela má ročník 1734 (30 kg). Druhý zvon (45 kg) je z roku 1803. V letech 1985-1988 prošla kostel generální rekonstrukcí.
Svatá voda z léčivého pramene vede do zvláštní kapličky poblíž kostela a od pramene vede schodiště. V prostoru lodi se nachází oratoř; sakristie a presbytář mají specifické členění a výzdobu, včetně soch svatých Cyrila a Metoděje v presbytáři. Poutní místo tak prezentuje mimořádnou kombinaci prostoty a barokní výzdoby, která lákala poutníky od 18. století až do současnosti.
Turistická místa v okolí zahrnují Lázně Luhačovice a Zámek Vizovice; samotné Provodov je významným bodem na rozhraní Slovácka a Valašska. Poutní místo Provodov nalezneme asi 10 km jihovýchodně od města Zlín. Počátky poutního místa pochází ze začátku 18. století; zjevené místo s léčivým pramenem se stalo magnetem pro poutníky.
Roku 1997 byl v Praze posvěcen svatým otcem Janem Pavlem II. obraz kojící Panny Marie. Interiér kostela dále zdobí křížová cesta, sochy a vitráže, včetně rokokové kazatelny, soch a oltářů. K poutnímu místu vede zejména klidná přírodní stezka a historické poutě z různých částí okolí.
tags: #panna #marie #provodovska