Po rekatolizaci zdejší oblasti počátkem 18. století patřila dnes již zcela zaniklá ves Skoky (Maria Stock) k faře ve Žluticích. Tamní farář, tepelský premonstrát Johannes Norbert Rick, patrně nelibě nesl fakt, že Skočtí nechodili pravidelně do kostela, neboť cesta ze Skoků do vzdálených Žlutic byla dlouhá a za špatného počasí nepohodlná. Proto někdy počátkem roku 1717 si po mši svolal deset skockých sedlákům a vyzval je, aby se každý 10 zlatými složili na stavbu kaple a ulití zvonu pro kapli ve Skocích, kde by se mohli společně modlit. Sedláci však faráři oponovali, že jsou stejně dobrými křesťany a farníky jako jejich otcové a dědové, kteří se bez kaple také obešli, nakonec však přislíbili kapli postavit. Když však mělo dojít ke stavbě kaple, devět sedláků se ke slibu nehlásilo. Výzvy nakonec uposlechl pouze jeden z nich, zbožný sedlák Johann Adam Liehnerth, otec 7 dětí. Ve snu se mu měla zjevit Panna Marie, aby mu tak připomněla slib daný ve žlutickém kostele. Proto prodal jednoho ze svých 4 koní za 25 zlatých.
Ve Toužimi si zajistil zedníka a ve Žluticích pak tesaře. Panský úřad v Údrči daroval na stavbu kaple 2 klády na dřevo a 200 cihel. Liehnerth vybral pro kapli zasvěcení Panně Marii Pomocné, proto dal pro kapli ještě namalovat kopii u malíře Johanna Wolfganga Richtera, toužimského měšťana, kopii známého zázračného obrazu Panny Marie Pomocné z Pasova. Obraz byl zhotoven za 8 dnů a stál 9 zlatých. Dne 29. září 1717 byla kaple vysvěcena žlutickým farářem Rickem. Kaple obdélného půdorysu byla 4 sáhy dlouhá a 2 sáhy široká, zděná, klenutá, se dvěma okny, střecha byla kryta šindelem a měla věžičku se zvonem, ulitým v Praze za 30 zl.
V roce 1727 nechal sedlák Liehnerth namalovat pro kapli obraz sv. Kateřiny a v roce 1733 byla ke kapli přistavěna dřevěná předsíň. Modlitby a prosby k Panně Marii ve skocké kapli byly účinné, příchozí hledali zejména přímluvu za uzdravení. Právě četná zázračná uzdravení podnítila příliv dalších stovek a posléze i tisíců poutníků ze širokého okolí, kteří namísto poutě do Pasova putovali do Skoků. Liehnerth inicioval vrchnost, markraběnku Sibylu Augustu z Báden-Badenu, která se v roce 1732 obrátila na pražského arcibiskupa Mayera a požádala pražskou arcibiskupskou konzistoř o svolení konat v kapli mše svaté a o vyšetření zdejších zázraků.
Na podzim 1732 přijela do Žlutic vyšetřovací komise ve složení Maxmilián Wietrowski a Johannes Gallasch. Za účasti Josefa Haberkorna pak 11 dnů vyšetřovala poutníky. Za svou činnost dostali komisaři od panského úřadu odměnu 120 a 60 zlatých. Komise zaznamenala různá vyslyšení modliteb a zázraky, zejména zázračná uzdravení poutníků z okolí. Celkem bylo tehdy vyslechnuto 18 měšťanů, řemeslníků a poddaných z okolních měst a vsí. Příkladem byla modlitba toužimského purkmistra a pekaře Albrechta během krupobití, která uchránila pole před poškozením.
Na základě šetření byl arcibiskupskou konzistoří skocký „pasovský“ obraz Panny Marie Pomocné prohlášen dekretem z 28. listopadu 1733 pouze za "dobrotivý" s poznámkou "nicht wundertätig". Dekretem z 3. dubna 1734 arcibiskupská konzistoř povolila zřídit v kapli oltář a konat mše svaté. První mši vedl v kapli již dne 16. dubna 1734 děkan Rick. Současně byla tepelským opatem zřízena mariánská kongregace, která postupem doby měla tisíce členů a pečovala o rozvoj poutního provozu. O dva roky později pražská konzistoř konání procesí do Skoků. První procesí vedl Johanna Altmann z Buškovic 16. června 1736; v tomto roce dosáhl počet poutníků 29 350.
Věhlas poutního místa a zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné se šířil po širokém okolí a dodnes přežívá ve známém rčení „panenko skákavá“. Příliv poutníků a obětních peněz, v letech 1728-1739 bylo na sbírkách od poutníků shromážděno 12 522 zlatých, podnítilo skockou vrchnost k rozhodnutí nahradit kapli větším kostelem. Návrh stavby byl zadán 22. dubna 1736 staviteli Johannu Schmiedovi. Dne 23. října 1736 byl položen základní kámen a 29. března 1738 byl kostel Navštívení Panny Marie slavnostně vysvěcen; 9. července 1740 byla Panna Marie Pomocná slavnostně přenesena na oltář.
Kostel byl původně jednojízdní, ale během výstavby došlo ke změně původního plánu - vzniklo monumentální dvouvěžové průčelí. V roce 1740 byl obraz doplněn zlatou korunkou. V následujících letech narůstala řada zázraků a počet poutníků stoupal až k 40 350 v roce 1748. V roce 1746 císařovna Marie Terezie rozhodla o přidělení kostela do duchovní správy fary ve Žluticích a roku 1748 Skoky oficiálně získaly klášterní superiorát pod správou Johanna Ricka. Definitivní zásah do statusu kaple znamenala zřizovací listina lokálie žlutické fary v roce 1789 a následné krize způsobené nařízením Josefa II. o pořádku služeb božích, které snížilo počty poutníků.
V 19. století kostel chátral. Roku 1902 převzalo patronát tepelské klášterní opatství a v roce 1903-1904 byl kostel opraven, vybudována velká fara a střešní krytiny, klenba lodi a terasa s novým schodištěm. Poutní život však utrpěl po 2. světové válce a zejména po vystěhování německého obyvatelstva a perzekucích komunistického režimu. V 50. a 60. letech byl Skoky částečně odříznuty od světa hrádkou přehrady a poté odříkány i cesty; v 80. letech poslední obyvatelka zemřela a obec zanikla. Kostel a majetek patřil až do roku 1990 premonstrátskému klášteru v Teplé, poté byl navrácen církvi. Obnova poutní tradice nastala po roce 1990, ačkoliv stav vesnice zůstal devastovaný.
V současnosti bývá do Skoků pravidelně na poutě přijížděno zejména německými rodáky, které spolu s klášterem Teplá a Plzeňskou diecézí podporuje Svaz Němců v Čechách. Do poutního provozu zasahovaly období proti církvi a politické změny; pro udržení poutí je mimo jiné využívána i místní plastika a obraz Panny Marie Pomocné. Přímo ve Skocích bylo v roce 2006 poškozeno šlechtěním střešní krytiny a zvony; následně probíhala jejich obnova. Kostel však nebyl zahrnut do seznamu nejohroženějších nemovitých památek a zůstává kulturním dědictvím, chráněným státem. Terasa kolem kostela je podložena dubovými rošty a piloty, aby se stabilizovala na písčitém podloží. Dveře do kostela jsou zajištěny železným kováním a nad hlavním oltářem se ukrývá monumentální dvouvěžové průčelí s insciály opata Gilberta Helmera a s nápisem Renov. 1903.
Pravá síla příběhu Skoků však spočívá v zázracích a víře, které sem přiváděly tisíce poutníků a během staletí formovaly místní kulturu a identitu. Panna Marie Pomocná ze Skoků zůstává symbolem spojení víry, historie a lidské odolnosti, která překonává čas i fyzické zkázy místa.
