Zatímco zesnulý papež František byl mnohými vnímán jako reformátor a zastánce marginalizovaných skupin, v oblasti genderové identity a práv transgender osob čelil rostoucí kritice. Po otevřenějším přístupu k požehnání nesezdaných a stejnopohlavních párů přišel razantní obrat: Vatikán v dokumentu striktně odmítl změnu pohlaví i ideologii genderu. V roce 2016 vydal František apoštolskou exhortaci Amoris laetitia, která umožnila přístup ke svátostem pro rozvedené a znovu sezdané katolíky. Tento krok vyvolal nesouhlas čtyř kardinálů, kteří papeži zaslali tzv. dubia - pět otázek žádajících objasnění některých částí dokumentu.
V prosinci 2023 Vatikán vydal dokument Fiducia supplicans, který povolil kněžím udělovat požehnání párům v „neregulérních“ situacích, včetně stejnopohlavních svazků. Tento krok vyvolal silnou kritiku, zejména v Africe, kde biskupské konference odmítly tyto požehnání jako neslučitelná s učením církve. Papež František během svého pontifikátu důsledně zastával tradiční postoj katolické církve k potratům. Opakovaně přirovnával umělé přerušení těhotenství k „najatí nájemného vraha“ a zdůrazňoval, že lidský život je třeba chránit od početí až po přirozenou smrt. Tento příměr použil například v roce 2018 během generální audience na Svatopetrském náměstí a znovu v roce 2019 na konferenci „Ano životu“ v Římě.
V souvislosti s transgender problematikou zůstal František v postoji, který kombinoval osobní vstřícnost s institucionálními omezeními. Na jedné straně se setkával s transgender jednotlivci a zdůrazňoval potřebu jejich přijetí a integrace do společnosti; na druhé straně však Vatikán pod jeho vedením vydal dokument Dignitas infinita, který odsuzuje změnu pohlaví a genderovou teorii jako porušení lidské důstojnosti. Tento dokument tvrdí, že genderová identita je pevně spojena s biologickým pohlavím a jakékoli pokusy o její změnu jsou v rozporu s přirozeným řádem lidské osoby. V textu dále zaznívá, že papež často kritizoval současný ekonomický systém a kapitalismus. V encyklice Laudato si’ z roku 2015 označil globální ekonomický systém za „strukturálně perverzní“ a obvinil ho z vykořisťování chudých a ničení planety.
Jedním z hlavních projevů zla v současném světě je genderová ideologie, varuje papež František. Jde o ideologii, která nepočítá se skutečností, říká dále Svatý otec, se skutečnou různorodostí a s neopakovatelným charakterem každého člověka. Ve zveřejněném úryvku knihy hájí František také Jana Pavla II. před těmi, kdo mu vyčítali přehnaně duchovní interpretaci historických událostí, jako například útoku na jeho život v roce 1981, vykládaného jako vyplnění fatimských zjevení. Papež zdůraznil, že Jan Pavel II. byl Božím člověkem, mužem modlitby. Kdo byl svědkem jeho modlitby chápal, jak cele se nořil do tajemství Boha. A ten, kdo se modlí - říká dále František - dokáže číst události transcendentním způsobem, nespokojuje se s pouze rozumovými analýzami.
„Gender se naopak projevuje jako idea, která chce vnutit skutečnosti a to záludným způsobem. Usiluje o podkopání základů lidskosti ve všech prostředích a na všech možných výchovných platformách, a stává se kulturním diktátem, který nepřichází zdola, nýbrž je shora vnucován některými státy, jako jediná možná cesta kultury, které je nutné se přizpůsobit,“ říká papež František. Předesílá nicméně, že tímto nechce nikoho diskriminovat a že tato slova nevztahuje na homosexuálně orientované osoby, které, jak konstatuje s odkazem na Katechismus katolické církve, mají být doprovázeny a má se jim dostat pastorační péče.
V rámci diskuse o genderu František připomíná Jana Pavla II. a vyjadřuje stanovisko, že genderová ideologie je nástrojem ideologické kolonizace ze strany bohatých zemí. Děti se dnes ve školách učí, že je možné změnit pohlaví, což podle něj vychází z vlivu vlivných institucí. V roce 2015 v knize La Tato ekonomika zabíjí (Tato ekonomika zabíjí) přirovnal genderovou teorii ke genetickým manipulacím a jaderným zbraním, a považuje ji za jednu z nejvážnějších hrozeb pro současné lidstvo. Papež upozorňuje na rozdíl mezi genderovou ideologií a genderovými studiemi a vyzývá k otevřenému dialogu.
Kongregace pro katolickou výchovu ve svém dokumentu Jako muže a ženu je stvořil zdůrazňuje, že školy musí respektovat právo rodičů na výchovu a že genderová teorie by neměla být ztotožňována s disciplinou genderových studií. Nový dokument Vatican News shrnuje, že genderové teorie mohou vést k tvrzení, že gender je nadřazen pohlaví a že rodina ztrácí svůj antropologický základ. Zároveň připomíná, že církev uznává důležitost pastoračního přístupu k jednotlivcům a otevřený dialog o otázkách genderu ve školství. Je však třeba zdůraznit, že František není vnímán jako radikální levicový reformátor; jeho postoje jsou často popsány jako ochota řešit sociální nerovnosti a zvídavost vůči novým formám inkluze, nikoli však jako zásadní posun v učeních o rodině, pohlaví a sexualitě. Odráží se to i v hodnoceních z různých regionů a politických kontextů, kde některé hlasy vyzdvihují snahu o větší otevřenost, jiné varují před ztrátou tradičních norem.
Shrnutí klíčových témat Amoris laetitia a dilema ohledně přístupu ke svátostem pro rozvedené a znovu sezdané katolíky. Fiducia supplicans a debata o požehnání pro neregulérní, včetně stejnopohlavních párů. Františkova kritika genderové ideologie a její interpretace v rámci pastorální evangelizace. Rozdíl mezi genderovou ideologií a vědeckými genderovými studiemi a význam dialogu ve školství. Ekonomické a ekologické rámce Františkova učení a jejich vztah k otázkám rodu a sexuality. Podmínky pro přijímání svátostí versus kodifikované normy pro rodinný stav. Etické a teologické argumenty proti změně pohlaví z pohledu katolické tradice. Role církve ve veřejném diskurzu o identitě, rodině a právech transgender osob.
Pope Francis remembered for impact on LGBTQ community
Na závěr lze sledovat, že František zůstává komplexní postavou, která vyzývá k pastoračním reformám a otevřenému dialogu, zároveň však nenabízí plnou transformaci učenía. Větší část veřejného prostoru ji nadále pojímá spíše jako krok směrem k humanistickému a sociálně citlivému dialogu než jako radikální změnu dogmatu.
