Pápež František podle deníkových zpráv vyjádřil při jednání italských biskupů o vzdělávání kňazů, že v katolíckej cirkvi je už príliš veľa homosexuálov a že by ďalší nemali vstupovat do kňazských seminárov. Použil pritom hanlivý výraz pro homosexuálov, čo vyvolalo vlnu kritiky. Podľa talianskych médií totiž pápež povedal, že v cirkvi a niektorých seminároch je „príliš veľa buz*r*ntov“.
Rokovanie, ktoré trvalo približne 90 minút a nieslo sa v neformálnom duchu, sa podľa iDnes.cz konalo s témou vzdelávania kňazov. Niektorí cirkevní hodnostári pápeža ospravedlňujú s tým, že taliančina nie je jeho rodným jazykom. Počas rozhovoru sa cirkevní hodnostári dotkli rôznych tém vrátane vzdelávania kňazov a odporúčil biskupom neprijímať do kňazských seminárov ďalších homosexuálov.
Podľa denníka La Stampa použitie hanlivého slova prekvapilo množstvo prítomných a stojí za poznámku, že Vatikán vo svojich dokumentoch zakazuje prijímať do seminárov ľudí s „hlboko zakorenenými homosexuálnymi tendenciemi“ či s priaznivcami gay kultúry. V kontexte tém, ktoré sa na rokovaní rozoberali, vyvolal tento výrok širokú diskusiu o inklúzii a prístupe k LGBTQ+ osobám v Cirkvi.
František dlouhodobě prosazuje rovnováhu medzi otvorenosťou a tradičnými hodnotami. Do svých výrokov ale zároveň zahrňuje i kritiku a volá po solidarite s marginalizovanými, vrátane migrantov a ľudí v chudobe. Podpora setrvalého dialogu a snaha o mier a spravodlivosť sú pre neho kľúčovými témami, ktoré se odrazili i v jeho návštevách a veřejných proslovech po celém světě.
Historické záznamy ukazují, že František zvolil cestu prosté komunikace a praktických kroků. V úřadu se věnuje reformám římskokatolické církve, zahrnujícím i možnostem pro laiky a ženy zapojit se do vedoucích funkcí v církevních strukturách. Z Hustě uvedených kroků se například změnami v ústřední správě církve a protikorupčními opatřeními. Do prosince 2024 jmenoval 163 kardinálů a navštívil desítky zemí, často upřednostňují regiony postižené konflikty a chudobou.
František bývá často spojován s podporou uprchlíků a snahou o solidaritu mezi lidmi. „Ať se Evropa vyznačuje solidaritou, která překračuje její hranice a která by ji mohla dostat do centra dějin. Skutečné bohatství spočívá v dělení se s těmi, co jsou kolem nás,“ vyzval během své návštěvy Slovenska v roce 2021. Zároveň odmietal tvrdenie, že by měl nepřátele mezi věřícími, a zdůrazňoval potřebu dialogu napříč komunitami.
V kontextu jeho života a působení je možné sledovat, že František bývá označován za reformátora, který si klade za cíl větší inkluzi a transparentnost, ale zároveň stojí pevně na tradičních morálních hodnotách. Jeho postupy a vyjádření často vyvolávají širokou veřejnou debatu o roli církve v současném světě a o tom, jak vyvažovat ochranu důstojnosti každé osoby s očekáváním církevného učení.
František se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires, kde studoval nejprve chemicko-průmyslovou školu, poté filozofii a teologii. Knězem byl vysvěcen v roce 1969, biskupem v roce 1992 a kardinálem byl jmenován v únoru 2001. Po zvolení papežem se věnoval otázkám spravedlnosti, chudoby a lidských práv, a to i ve vztahu k Ukrajině, Palestině a dalšími konflikty. V jeho kroku patří i veřejně podpořit zákony, které umožňují registrované partnerství homosexuálů, a zároveň schválil nařízení o tom, že kněží nesmí tomuto typu párů žehnat.
Ve své službě se věnoval i praktickým skutkům solidarity, jako jsou miejsca pro lidi bez domova, kde se mohou osprchovat a oholit. Jeho působení a postoje jsou často interpretovány v kontextu kontinuálního úsilí o reformu a otevřenost, která by mohla vést k větší akceptaci a porozumění v rámci světové katolické církve.
