V tomto textu budou použity hlavně věty z poskytnutého černoviku, které se vztahují k Cyrilovi a Metodějovi, jejich misi, vzniku hlaholice, překladům a vlivu na slovanské národy. Cyril a Metoděj byli Řekové, bratři ze Soluně (řec. Tessaloniké), apoštolové Slovanů. Cyril (vlastním jménem Konstantin) žil v letech 827-869, Metoděj asi 815-885. Na přání knížete Rostislava se vydali na misii do tehdejší Velkomoravské říše (863). Oba bratři byli r. 1980 prohlášeni papežem Janem Pavlem II. za patrony Evropy (spolu se sv. Benediktem). Cyril a Metoděj - povzbuzení i varování (Články) Ježíš někdy mluví tak bezprostředně, jako kdyby žil mezi námi a hovořil rovnou do našich životů. Je ale nutné vidět i dlouhou cestu, kdy k nám jeho poselství putovalo dvě tisíciletí a rozvíjelo se do…
Historické souvislosti misie Slovany
Deváté století bylo rozhodujícím obdobím v evropské historii. Postupně upadala autorita říše římské, už tehdy rozdělené na tři království, a zatímco „muži ze severu“ uváděli do zmatku přímořské země severní Evropy, v oblasti Středozemního moře kráčeli Arabové od vítězství k vítězství a rozšiřovali své panství od Perského zálivu až po Atlantický oceán. Byzantská říše prožívala období velkého rozkvětu a moci. Na hranicích říše žily slovanské národy. Na sever od Konstantinopole ovládalo Bulharské království balkánské slovansk kmeny, ještě dále na sever se vypínalo novější a dobře organizované knížectví Velké Moravy. Ze slovanských kmenů se najednou překvapivě stávaly mocnosti, schopné spoluutvářet budoucnost kontinentu. Proto o jejich evangelizaci soupeřily jak římská církev, tak i církev byzantská.
Průkopnická misie a vznik hlaholice
Pro náročný úkol misie u Slovanů si Boží prozřetelnost připravovala dva řecké učence ze Soluně: Konstantina, který později přijal jméno Cyril, a jeho bratra Metoděje. Soluň byla v té době největším střediskem kultury a směnného obchodu mezi Řeky a Slovany a mnozí Soluňané, především obchodníci a vzdělanci, mluvili i slovanským jazykem. Cyril vytvořil speciální slovanské písmo, tzv. „hlaholici“ (z ní se později vyvinula v Bulharsku tzv. cyrilice a postupně i azbuka) a přeložil z řečtiny do slovanštiny evangeliář. Takto vybaveni se roku 863 vydali na Moravu. Překladem evangelií a zavedením slovanštiny jako bohoslužebného jazyka si misionáři otevřeli srdce prostých lidí i zemských knížat (na Západě se stále více používala latina). K překladu evangelií Cyril předeslal veršovanou předmluvu, tzv. Proglas, která je nádherným chvalozpěvem na Boží slovo a zároveň perlou nejstaršího slovanského písemnictví.
Vnitřní výzvy a odolání odporu kléru
Moravský kníže Rostislav vyzval byzantského biskupa, aby mu poslal duchovní, kteří by byli schopni hlásat křesťanství v mateřské řeči Slovanů. Na jeho území sice již působili misionáři z různých oblastí, především latinsky mluvící kněží německé národnosti, ale Rostislav s jejich působením nebyl spokojen. Oba bratři se na své poslání pečlivě připravili, zřejmě za pomoci týmu mnichů v Polychronu. Cyril a Metoděj naplnili svou základní misi v průběhu pouhých tří let. Cestou procházeli Panonií, rozlehlým územím na jih od Dunaje, kde kníže Kocel přijal celou družinu misionářů s velkými poctami. Velmi ocenil i nové texty vydané ve slovanském jazyce a rozhodl se následovat příkladu Velké Moravy ve věci výchovy vlastního kléru.
Když ale dorazili do Benátek, byli Cyril a Metoděj tvrdě napadeni latiníky ve jménu trilingvismu (přesvědčení, že právoplatnými bohoslužebnými jazyky jsou jedině latina, řečtina a hebrejština). Legenda dochovala nádhernou a přesvědčivou odpověď Konstantina, ale rozruch kolem této otázky podnítil papeže Mikuláše I., aby dvojici Řeků předvolal do Říma. Papež ale zemřel ještě roku 867, takže když bratři do Říma doputovali, nalezli tam už nového papeže, Hadriána II. Ten jim vyšel vstříc až před brány města a přijal je s veškerými poctami, možná i proto, že bratři s sebou přinášeli již zmíněné relikvie svatého papeže Klimenta. Roku 868 o vánocích Hadrián II. slavnostně schválil a požehnal slovanské bohoslužebné knihy.
Diplomacie, mučednictví a papežská podpora
O pár týdnů později, přesněji 14. února 869, zemřel v Římě Konstantin, vysílen námahami cest a svých vleklých nemocí. Bylo mu pouhých dvaačtyřicet let. Když pocítil, že se blíží konec, dal si ještě vyholit tonzuru, přijal řeholní jméno Cyril (Kyrillos) a zesnul jako prostý mnich. Je pochován v kryptě baziliky San Clemente, kde se nacházejí ostatky sv. Kníže Kocel z Panonie chtěl u papeže dosáhnout toho, aby mohl mít Metoděje u sebe ve funkci arcibiskupa. Hadrián II. ale učinil daleko víc: poslal Metoděje zpět na sever jako metropolitu všech Slovanů, Moravy a Panonie. Tímto činem chtěl papež rovněž posílit svou jurisdikci nad slovanskými zeměmi a zastavit příval Němců; Krom toho se Metoděj stal papežským legátem a jeho jurisdikce nad oběma slovanskými státy zabránila tomu, aby se v jednom z nich utvořila národní církev pod vlivem Konstantinopole.
Reakce bavorských biskupů na sebe nenechala dlouho čekat: bez papežova vědomí byl Metoděj zajat a přivlečen před soud, který byl pouhou fraškou. Král Ludvík Němec učinil v té době z Moravy svého vazala, bavorští biskupové rovněž uvěznili a dali oslepit knížete Rostislava a útočili na knížete Kocela z Panonie. Půltřetého roku strávil Metoděj protiprávně ve vězení, než byl celý případ z vůle papeže Jana VIII. znovu přešetřen: papežský legát Pavel, biskup z Ancony Metoděje osvobodil a jeho věznitele suspendoval. Metoděj se vrátil na Moravu, kde se zatím ujal vlády Rostislavův synovec Svatopluk, a opět pustil do svého díla evangelizace a formace prostého lidu i kněží na moravských hradištích.
Rozkvět církve a dilema liturgie
Po jeho návratu z vězení nastalo období rozkvětu místní církve, bylo postaveno velké množství kostelů i klášterů. Svatoplukovi se podařilo zajistit klidné časy tzv. mírem forchheimským (r. 874), který definoval nezávislost moravského státu. Útoky německého kléru však pokračovaly. Do Říma přicházely pomluvy, že Metoděj hlásá hereze a nadále slouží slovanskou bohoslužbu, i když papež Jan VIII. povolení svého předchůdce Hadriána zrušil. Metoděj skutečně využil práv papežského legáta zvážit vhodnost některých nařízení Říma a nadále sloužil slovanskou liturgii, která zatím na Moravě zdomácněla; kacířem však rozhodně nebyl. Nakonec byl ale znovu předvolán do Říma. Při slyšení u papeže se snadno obhájil, a to i ohledně používání slovanské liturgie, kterou pak papež Jan VIII. znovu slavnostně potvrdil bullou „Industrie tuae“ (r. Z Říma odjel Metoděj r. 881 naposledy do Konstantinopole, kde jej nadšeně přijal stařičký patriarcha Fotius i císař Basileus I. Potom Metoděj neúnavně pracoval další čtyři roky. Dokončil překlad Písma svatého a kompendium církevních Otců. Svatý biskup odešel k Pánu 6. dubna 885, uprostřed Svatého týdne. Pohřben byl ve své metropolitní bazilice, zřejmě někde na dnešním Velehradě.
Po jeho smrti se opět rozpoutala vlna pronásledování ze strany německých biskupů. Přesvědčili nového papeže Štefana V., aby obnovil všeobecnou povinnost latiny a zničil dílo Byzantinců. Učedníci Cyrila a Metoděje byli někteří rozehnáni, jiní vězněni a prodáváni v Benátkách jako otroci. Další uprchli do Čech nebo do Bulharska, kde mohli svobodněji pěstovat slovanskou bohoslužbu.
Odkaz a význam pro Evropu
V moderní době potvrdili kult svatých bratří ze Soluně mnozí papežové, od Lva XIII. v roce 1880 až po Pavla VI. Roku 1980 prohlásil Jan Pavel II. Srovnávané texty a filmy ukazují, že Cyril a Metoděj vytvořili most mezi západní a východní liturgií a jejich dílo slouží jako kořeny dnešní evropské společnosti. Cyril a Metoděj a jejich žáci jsou naši duchovní otcové. Jejich písmo způsobilo pro nás, Slovany, že od Ruska až k hranicím s Řeckem se v zásadě domluvíme podobným jazykem, že tvoříme jednu všeslovanskou rodinu. Úspěch jejich mise otevřel cestu evangelizaci slovanských národů.
Velká Morava a příchod Cyrila a Metoděje
Na závěr lze říci, že misie Cyrila a Metoděje byla komplexním jevem zahrnujícím misii, kulturní transfer a politickou strategii, která umožnila rozšíření křesťanství v mateřském slovanském jazyce a položila základy vzdělanosti a kultury Velké Moravy a následně i celé Evropy.